Fotbal je v Německu národním sportem, sportem
číslo jedna, ale ani to by asi politiky nepřimělo k tomu, aby uvažovali o
tom, že dají zelenou pokračování sezony v první a druhé nejvyšší bundeslize.
Důvodem samozřejmě není jen hluboká a čistá láska k fotbalu a velká touha
po hře, nýbrž peníze. Tlak na termín opětovného spuštění bundesligy se začal
zvyšovat od chvíle, kdy na veřejnost pronikla zpráva, že 13 profesionálních
fotbalových klubů v Německu se dostalo na hranici insolvence. Rychlé
spuštění ligy hrané pro body a televizní diváky by mohlo kluby finančně dostat
z nejhoršího. A to i přesto, že do konce soutěže chybí jen devět kol.
Spuštění soutěže bez diváků by bylo důležitou zkouškou pro fungování soutěže od
příští sezony, která by měla začít v září.
Poděkujme politikům
V první bundeslize se podle serveru Fussball-Geld točí přes dvě miliardy eur ročně, 900 milionů tvoří peníze za vysílací práva. Z práv na vysílání domácích zápasů, včetně těch pohárových, získají týmy 600 milionů, tedy přibližně třicet milionů eur na jeden tým. To je v průměru o deset milionů eur více, než kolik německé kluby v první bundeslize vyberou na vstupném. Největší a nejslavnější kluby jako Bayern Mnichov nebo Borussia Dortmund vydělají na vstupném až čtyřicet milionů eur, za domácí vysílací práva včetně těch pohárových, o něž se teď hraje, jim do klubové pokladny přijde přes padesát milionů eur.
Kluby dostaly ještě poslední čtvrtletní platby od veřejnoprávních televizí i část platby od společnosti Sky, která vlastní větší část práv pro vysílání bundesligy, další peníze včetně jejich výše ale budou záležet na tom, kdy a jak se liga v Německu rozběhne. Dá se očekávat, že pokud ke spuštění ligy bez diváků dojde, bude sledovanost fotbalových přenosů obrovská, mnohem větší než při normálním běhu soutěže, což by znamenalo, že kluby by měly velkou naději na zachování dohodnutých poplatků televizí, možná i na jejich mírné navýšení, protože reklamní potenciál přenosů by se tím radikálně zvýšil.
„Samozřejmě, že spuštění ligy je důležité
z finančního hlediska, ale i z toho sportovního,“ tvrdí šéf
představenstva Bayernu Mnichov a bývalý slavný útočník německého národního týmu
Karl-Heinz Rummenigge, který se už smířil s tím, že bundesligu lze
zachránit jen jako mimořádný projekt provozovaný bez diváků. V Německu se
hře bez diváků, která se obvykle používá jako disciplinární trest svého druhu,
říká Geisterspiel, tedy hra duchů (pro zajímavost, Geisterfahrer je někdo, kdo
jede v protisměru). „Bude to něco jiného, co se atmosféry týče, ale
nakonec to bude zábavné, o tom jsem přesvědčen. Je velká pravděpodobnost, že bundesliga
bude první ligou v Evropě, která bude znovu uvedena do provozu – a za to
musíme poděkovat politikům.“
Je opravdu za co děkovat. Málokdy se najde takový
politický soulad jako v otázce spuštění fotbalové ligy v Německu. „Zápasy
za účasti diváků jsou zcela nemyslitelné. Ale i zápasy bez diváků jsou zatím
dost na hraně. Myslím, že nejdříve od 9. května bychom snad takové kolo bez
diváků mohli spustit,“ vyjádřil se už před dvěma týdny předseda bavorské vlády
Markus Söder (CSU). „Podmínkou je, aby existoval dobře promyšlený koncept. To,
co předložil Německý fotbalový svaz, lze brát jako jistou záruku, že existují
ochranná opatření. Dokážu si představit, že se vrátíme k zápasům bez
diváků,“ přidal se ministerský předseda vlády Severního Porýní-Vestfálska a
kandidát na šéfa CDU a budoucího kancléře Armin Laschet (CDU), jehož postoj
podpořil i jeho stranický kolega, Michael Kretschmer, řídící pro změnu vládu
spolkové země Sasko: „Zápasy duchů jsou lepší než nic. Mnoho Němců se těší na
fotbalové přenosy. Já také,“ řekl Kretschmer, který má velký zájem na tom, aby
konečně hrál i lipský tým, RB Leipzig, jenž je momentálně na třetím místě
tabulky a kde mimo jiné hraje i český reprezentační útočník Patrik Schick.
Nespolehlivý test
„Jsem velmi vděčný Arminu Laschetovi a Markusi
Söderovi. Teď je na nás, abychom jejich důvěru nezklamali. Pomůže to mnoha
klubům, aby ekonomicky přežily,“ poděkoval v televizní debatě deníku Bild
výkonný předseda Německého fotbalového svazu Hans-Joachim Watzke. Svaz navrhuje
provozovat ligu bez diváků s pravidelnými kontrolami hráčů, kterým by se
dvakrát týdně prováděly testy na koronavirus, aby bylo zajištěno, že se ve hře
stýkají neinfekční osoby. Pravidelné testy by se netýkaly jen hráčů, ale
podstupovali by je i členové realizačních týmů. Svaz počítá s tím, že
zápasů by se účastnily kluby v počtu 40 až 50 lidí.
Některé kluby jako například Bayern Mnichov nebo
Eintracht Frankfurt už na systém pravidelného testování najely, aby byly
připraveny bezpečně vstoupit do znovuotevřené soutěže. Není to nijak náročná
záležitost, jeden test přijde zhruba na dvacet eur a jeho rychlé vyhodnocení
podle činovníků svazu i jednotlivých klubů nebude žádný problém. Frankfurtský
testovací pokus ale odhalil, že s testováním by mohl být problém jiného
než organizačního či finančního typu. V průběhu testování se totiž ukázalo, že
používané testy nejsou vzhledem k pružnému chování koronaviru
stoprocentní, neboť se objevilo několik pozitivních testů tam, kde předtím byly
negativní výsledky, přičemž příčina nákazy mimo klub byla vyloučena.
Systém hygienické kontroly i na základě příkladu
Eintrachtu bude podle vedení Německého fotbalového svazu ještě zdokonalen.
Podstatné je, že s testovacím systémem a bezpečnou organizací zápasů je
spokojen i spolkový ministr zdravotnictví. „S tímto konceptem jsou zápasy bez
diváků určitě možné. Rozhodující je, aby bylo minimalizováno riziko infekce. Od
9. května by to znamenalo pro miliony fotbalových fanoušků další kousek
normality, i když na prázdných stadionech,“ podpořil obnovení nejvyšší německé
fotbalové soutěže ministr zdravotnictví Jens Spahn (CDU).
Itálie ne, Anglie snad
Pokud se bundesliga pro tabulku a televizi
skutečně rozběhne, byl by to důležitý příklad i pro ostatní fotbalové ligy
v Evropě, včetně té české. Italským klubům by „fotbal duchů“ určitě
pomohl, vzhledem k obtížné epidemiologické situaci je to ale velmi málo
pravděpodobné. Itálie byla koronavirem zasažena mnohem bolestněji než Německo,
k prudkému šíření nákazy došlo mimo jiné i na fotbalovém stadionu
v Bergamu, kde se místní celek v rámci Ligy mistrů střetl se
španělskou Valencií, přičemž se virem nakazily tisíce lidí v obou zemích.
O uvolnění fotbalové ligy v Itálii proto neuvažují ani italští politici.
Ministr sportu Vincenzo Spadafora zatím všechny úvahy o spuštění soutěže bez
diváků dost nekompromisně odmítl. „Nový start ligy ani tréninky od 4. května
nejsou dnes jisté,“ řekl Spadafora v italské televizi. Ani případné
povolení tréninků by podle ministra rozhodně neznamenalo brzký začátek slavné
Série A.
Německý příklad, naplní-li se politiky vyvolaná fotbalová očekávání, by ale mohl inspirovat fotbalové dění v Británii. Tam se zatím fotbalisté věnují pomoci komunitě, protože i Premier League razí heslo, že zdraví má přednost před fotbalem i penězi. Fanoušci si na oplátku kupují místa na stadionech se svými fotografiemi jako vyjádření solidarity s milovanými kluby. Ze solidarity ale profesionální sport dlouho žít nemůže, a tak i na bohaté britské kluby by časem mohla dolehnout starost o udržení běžného provozu a fotbal bez diváků předváděný pro televizi by se jim mohl hodit. Už proto, že pro Premier League jsou vysílací práva jedním z klíčových zdrojů příjmů. Ročně z nich kluby v nejvyšší soutěži dostanou 2,5 miliardy liber (78 miliard korun).
Rozdělení mezi kluby je navíc velmi spravedlivé. Jak ukazují údaje Premier League z loňské sezony, i nejslabšímu týmu soutěže Huddersfield Town přistálo za vysílací práva v pokladně 96 milionů liber (skoro tři miliardy korun), přestože živě bylo na Britských ostrovech vysíláno jen deset jeho zápasů. Nejvíce z televizních práv získal FC Liverpool, který za 29 live vysíláních po Spojeném království, ale i mnoha dalších na mezinárodní scéně sebral 152 milionů liber (4,75 miliardy korun).
Tvrdíkův velmi smutný příběh
Česká liga se s těmito sumami nemůže měřit ani
v nejmenším. Žádná oficiální čísla o mediálních příjmech klubů Fotbalová
asociace České republiky (FAČR) nedodává, o příjmech z vysílacích práv se
tedy můžeme jenom dohadovat. Pražská Slavia například získala za účast
v Lize mistrů v této sezoně od UEFA půl miliardy korun, což je pořád
výrazně méně než Plzeň, která za odehrání základní skupiny Champions League
kasírovala 800 milionů korun. Kolik peněz oběma týmům přinesla vysílací práva,
ale nikdo neví. Podobně v domácím prostředí jsou vysílací práva velkou
neznámou. Jediné, co se ví, je, že ve srovnání s penězi, které fotbalové
kluby získávají v Evropě, jde o naprosto směšné částky.
Práva na obrazové přenášení nejlepší české fotbalové
ligy vlastní až do roku 2024 společnost Pragosport. Při podpisu smlouvy
s Ligovou fotbalovou asociací (LFA) ani Pragosport, ani asociace klubů
nezveřejnily částku, na které se pro každý rok dohodly. V kuloárech se
objevily informace, že jde o 150 milionů na rok proti předchozím 120 milionům,
což je zhruba dvacetkrát méně, než kolik si za fotbalovou zábavu přenášenou do
televize vyúčtuje nejslabší tým Premier League, a čtyřikrát méně, než kolik za
domácí vysílací práva získá nejhorší tým bundesligy. Dveře do finanční kuchyně
českých klubů poodhalil v prosinci loňského roku až šéf fotbalové Slavie
Jaroslav Tvrdík, když na svůj twitterový účet umístil následující zprávu:
„Příjem za prodej permanentních vstupenek, vstupenek, VIP vstupenek a
hospitality v roce 2019 je neuvěřitelných 285 milionů korun (včetně DPH). Je to
24x více, než je příjem z marketingových a televizních práv od LFA. Tipl bych
si, že tento poměr je evropský rekord. Velmi smutný příběh.“
Fotbal pro televizi se v Česku klubům jednoduše
nevyplatí. Ti lepší a slavnější (Slavia, Sparta, Plzeň) žijí částečně ze
vstupného a merchandisingu, většinu však, včetně těch lepších, táhnou
sponzorské smlouvy a obchod s hráči. Fotbal bez diváků a jen pro televize tedy
koronavirový výpadek v Česku nijak podstatně nezalepí. Ale sportovní
radost, radost ze hry, která na chvíli odvede myšlenky na nemoc a ohrožení
života, by přinést mohl. Snad.
