Hra na úzkém hřišti

Dlouho to vypadalo na Janu Gavlasovou

Tak dlouho to podle skoupých informací vypadalo, že nástupkyní Marie Součkové se stane blízká spolupracovnice Vladimíra Špidly, vedoucí úřadu vlády Jana Gavlasová, až se novým ministrem zdravotnictví stal věrný premiérův stoupenec Jozef Kubinyi (rozhovor na str. 50). Ten pak redaktorům týdeníku EURO trochu vyčinil za to, že před časem napsali, že by o tu funkci stál. Možná, že jsme měli úhledně napsat, že by přijal nabídku. To je ale prakticky totéž. Byl-li Jozef Kubinyi jediný z kandidátů, který se do přehřátého křesla odvážil usednout, zasluhuje uznání. Minimálně za tu odvahu.
Nezačal špatně. To když na všetečné rady pana prezidenta na odstátnění zdravotnictví a zavedení soukromých účtů pohotově odpověděl, že na to by si musel najít jiného ministra. A dodal, že věří, že se na mnoha významných změnách shodnou. Marie Součková pohotová není. Komunikace je její slabá stránka. Možná kdyby byla víc do diskuse, mohla mít větší úspěch. Mohla si dokonce i nechat od někoho poradit. Neboť je otázka zda a jaké reformy české zdravotnictví potřebuje. A hlavně kdy. Zatím je markantní hlavně to, že je k dispozici méně peněz a bude nutné šetřit. K tomu lze ale spět způsobem revolučním i evolučním.
Bývalá ministryně odchází s přesvědčením, že dokonce ani svými soudruhy nebyla pochopena jako revolucionářka. Ovšem to jsou právě ty nedostatky v komunikaci. Není pochyb o tom, že by premiér a vláda nějaký ten recept na snížení napětí v sociálně citlivé oblasti s radostní uvítali, kdyby ho jejich kolegyně měla k dispozici. Neměla. Spíš naopak. Svou vytrvalou snahou předložit reformu, která absurdně ani reformou nebyla, dopálila exministryně nakonec i samotného Vladimíra Špidlu.
Jozef Kubinyi si programové prohlášení vlády přečetl lépe než jeho předchůdkyně. Ne náhodou ho v prvních rozhovorech po jmenování několikrát uvedl jako mantinel pro svou případnou reformní činnost. Ty mantinely jsou blízko u sebe a o nějakou zásadní reformu, i kdyby na ni nakrásně byl v tomto volebním období ještě čas, se na takovém hřišti hrát nedá. Z reakcí představitelů zájmových uskupení působících v českém zdravotnictví vyplývá, že to od nového ministra ani nikdo nečeká. Opravdu by docela stačilo, kdyby byl nastolen normální pracovní řád v činnosti ministerstva zdravotnictví jako úřadu a nastolena věcná, byť určitě ne nekonfliktní komunikace mezi účastníky složitého mechanismu zvaného zdravotnický systém. Pak se možná podaří aspoň nakousnout to, co Jozef Kubinyi označil jako jeden ze svých cílů: zprůhlednit cesty, kudy ve zdravotnictví tečou peníze.
Už samo jmenování nového ministra uklidnilo situaci. To ale není chvála rozhodnutí Vladimíra Špidly. Pořád zůstává nepochopitelné, jaký kredit vláda chce před veřejností získat, když na klíčové funkci minimálně rok přesluhoval člověk, který pro ni zjevně neměl dispozice.