Nejoblíbenější vyhledávač na světě se dostává do kritického bodu růstu
(úvodní text)
Zakladatel Microsoftu Bill Gates v roce 2003 prohlásil na adresu Larryho Page a Sergeye Brina: „Chtějí být miliardáři a rockové hvězdy a chodit na konference. Uvidíme, jestli ještě za dva, za tři roky budou chtít dál dělat svůj byznys.“ Gates se svým výrokem letos zařadil do žebříčku deseti nejhorších předpovědí amerického časopisu Newsweek. A Google se vloni stal první světovou značkou, jejíž hodnota v žebříčku stovky nejhodnotnějších světových brandů dle agentury Millward Brown Optimor překonala hranici sta miliard dolarů. Na akciových trzích se hodnota Googlu momentálně pohybuje kolem 185 miliard dolarů a ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku firma vydělala 2,2 miliardy dolarů, což byl navzdory celosvětové recesi 35procentní meziroční nárůst zisku.
Google, jehož posláním je „uspořádat informace z celého světa tak, aby byly všeobecně přístupné a užitečné“, je dvanáct let od svého vzniku nejoblíbenějším vyhledávacím portálem na světě. Servery firmy, jež po celém světě zaměstnává na 20 tisíc lidí, obsahují pravděpodobně největší databázi údajů o obyvatelích planety Země. A Google je umí zpeněžit. Zatím údaje využívá především ke stále účinnějšímu cílení on-line reklamy, z níž generuje drtivou většinu svých příjmů. To mu zároveň umožňuje rozšiřovat pole své působnosti a dávno není pouze nástrojem, jehož jméno se dostalo do slovníků jako synonymum pro internetové vyhledávání.
Celosvětový obr však dosáhl takové velikosti, že pro něj bude stále obtížnější dostát svému mottu Don’t be evil. Od vstupu na americkou burzu Nasdaq v roce 2004 se musí ohlížet i na zájmy svých investorů, kteří upřednostňují zvyšování zisku i za cenu etických ústupků. Nic na tom nemění fakt, že Google vydal při svém IPO dva druhy akcií, čímž si oba zakladatelé spolu s výkonným ředitelem Erikem Schmidtem udržují potřebnou většinu rozhodovacích pravomocí.
O obchodní aktivity a praktiky Googlu se stále intenzivněji zajímají antimonopolní úřady a ochránci soukromí řady zemí světa. V Číně se Google počátkem roku rozhodl k tvrdému útoku na obranu svobody slova i za cenu, že nejrychleji rostoucí internetový trh zcela opustí. Firma se tak dostala do situace, kdy její budoucnost bude záviset nejen na míře investic do nových technologií a inovací, ale i na politické podpoře. A jak ukazují případy potíží, s nimiž se momentálně Google po světě potýká, dohodnout se bude muset nejen s Washingtonem.
(k tomu boxík)
Tajemný obr
● Obrat Googlu v roce 2009 činil 23,7 miliardy dolarů, z nichž více než 90 procent plynulo z kontextové reklamy
● V červenci 2009 bylo do vyhledávačů celosvětově zadáno 113,7 miliardy výrazů, z toho prostřednictvím Googlu 76,7 miliardy*
● Celosvětově strávili v červenci 2009 uživatelé hledáním přes Google 145 miliard minut*
● Servery Googlu mají kapacitu minimálně 100 milionů gigabytů
● Přesné množství údajů, které o svých uživatelích Google ukládá, není známo
* uživatelé starší patnácti let, bez vyhledávání prostřednictvím mobilních telefonů Pramen: Comscore
(hlavní text 1)
Čína
Hrátky s drakem
Hledá americká firma záminku, proč opustit trh, na němž není příliš úspěšná, nebo jde o promyšlený marketing?
Když Google vstupoval v roce 2006 do Číny s lokalizovanou verzí svého vyhledávače, mnozí jej kritizovali, že se zpronevěřil svému heslu Don’t be evil. Přestože jeden ze spoluzakladatelů Sergey Brin od počátku s cenzurou nesouhlasil, ospravedlňoval předseda představenstva firmy Eric Schmidt vstup na trh tím, že i omezeným působením přispějí ke svobodnému šíření informací více, než kdyby se rozhodli do nejlidnatější země neexpandovat.
Jenže před dvěma týdny Google na svém firemním blogu oznámil, že ukončí cenzuru výsledků vyhledávání na stránkách Google.cn, kterou zavedl v souladu s čínskými zákony. A pokud se s čínskými úřady nedohodne, je připraven tamní trh opustit. Důvod? Sofistikovaný hackerský útok vedený koncem roku z Číny na firemní infrastrukturu Googlu, jehož cílem bylo nejen „duševní vlastnictví“, ale také e-mailové účty čínských disidentů na Gmailu. Dle analýzy společnosti VeriSign bylo kromě Googlu terčem útoku dalších více než 30 amerických firem z technologického, finančního a obranného sektoru.
Přestože Google neobvinil z útoku přímo čínskou vládu, americká ministryně zahraničí zareagovala prohlášením, že požádá Peking o vysvětlení. A Washington čínské úřady požádal, aby Googlu a dalším americkým společnostem na tamním trhu zajistily bezpečné obchodní prostředí.
Ve svém prvním oficiálním vyjádření Peking potvrdil závaznost současných čínských zákonů týkajících se internetového obsahu. „Čína je internetu otevřená a vítá aktivity zahraničních internetových firem na svém území, pokud jsou v souladu s místními zákony. Ty mimo jiné zakazují internetovou kriminalitu včetně hackerských útoků,“ uvedlo čínské ministerstvo zahraničí.
Dle čínského deníku China Daily se po oznámení Googlu, že zvažuje opuštění čínského trhu, výrazně zvýšila návštěvnost jeho stránek. Dle čínské analytické firmy Analysis International vzrostl počet dotazů na Googlu zejména v menších městech, kde byl vyhledávač do té doby v podstatě neznámý. To by nahrávalo jedné z mnoha spekulací ohledně skutečných motivů Googlu – totiž využít hackerský útok marketingově, a zvýšit tak podíl v oblasti internetových vyhledávačů, jemuž dominuje místní Baidu.
Přestože se stále hovoří o neúspěšné snaze Googlu o ovládnutí čínského trhu, údaje analytické společnosti StatCounter naznačují, že si Google v Číně za poslední půlrok výrazně polepšil. Zatímco vloni v létě držel ve vyhledávání pouze třicetiprocentní podíl, koncem roku se mu podařilo získat 43 procent trhu, přičemž podíl Baidu klesl ze dvou třetin na 56 procent (společný podíl Yahoo! a Bingu od Microsoftu se pohyboval kolem 1,2 procenta). Přestože podíl Googlu na čínském trhu stále nedosahuje celosvětového průměru (viz Dominantní hráč), zdá se být neúspěch v Číně, kde firma dosahuje dle odhadů příjmů mezi 300 až 600 miliony dolarů ročně, pro uzavření kanceláří nepravděpodobným důvodem.
Svůj tvrdý postoj také Google v posledních dnech zmírnil a jeho šéf Eric Schmidt v rozhovoru pro americký týdeník Newsweek prohlásil, že je možné, že se s čínskou vládou dohodne a v zemi bude podnikat i nadále. Google také oznámil, že vyšetřuje, zda se na útocích na jeho síť nepodíleli i zaměstnanci čínské pobočky firmy. A odložil uvedení svého telefonu Nexus One na největší mobilní trh na světě na neurčito.
Otázka je, na čem se chtějí zástupci Googlu s Čínou dohodnout, protože představa, že by tamní úřady ustoupily ze striktních zákonů omezujících svobodu slova, je dle analytiků a znalců čínské mentality utopií. Nekompromisní postoj Googlu vůči Číně by mu ale mohl přinést kladné politické body na Západě. Google bude potřebovat podporu antimonopolních a regulačních úřadů při budoucích akvizicích, stále častěji se na něj navíc zaměřují antimonopolní a další úřady i v Evropské unii.
(hlavní text 2)
Francie
Zdaňte Google!
Snaží se Nicolas Sarkozy ochránit duševní bohatství své země, nebo jde o čistý protekcionismus?
Zarytějšího ochránce autorských práv na internetu než je francouzský prezident aby ve světě pohledal. Posledním útokem Nicolase Sarkozyho proti volnému šíření informací je zveřejnění závěrů studie, jejímž cílem bylo najít cestu, jak v konkurenci obsahu nabízeného na internetu zdarma podpořit dostupnost kvalitního obsahu a zároveň ochránit duševní vlastnictví umělců a vydavatelů.
Jedním z 22 doporučení takzvané Zelnikovy zprávy je zavedení zvláštní daně z internetové reklamy. „Google daň“, jak je ve zprávě nazývána, by se týkala jak nejpopulárnějšího vyhledávače na světě, tak společností, jako jsou Yahoo!, Microsoft, AOL či portál Facebook, ale i telekomunikačních operátorů, kteří nabízejí připojení k internetu. Zavedení daně by ukončilo „bezmezné bohatnutí těchto firem, aniž by dostatečně kompenzovaly tvůrce obsahu, na jehož distribuci vydělávají“, prohlásil jeden z autorů zprávy a prezident aukční síně Sotheby’s ve Francii Guillaume Cerutti. Sarkozymu vadí, že firmy vydělávající na internetové reklamě platí daně z příjmů v zemích, kde sídlí (evropská centrála Googlu sídlí v Irsku, které má jedny z nejnižších korporátních daní v rámci EU).
Nová daň by ukrojila pouze malé procento z příjmů Googlu z internetové reklamy, jež autoři zprávy pouze ve Francii odhadují na 800 milionů eur ročně (podíl Googlu na vyhledávání přesahuje ve Francii 90 procent). Jedním z návrhů, kam by mohly prostředky získané z nové daně plynout (ročně by mohly dosáhnout 20 milionů eur), je státní dotace na předplacené karty pro mladé lidi, která by podpořila on-line prodeje hudby. Podobný systém státní podpory by mohl být postupně zaveden i pro placené stahování filmů či knih. Brusel již Francii varoval, že prověří, zda pomoc legálnímu internetovému prodeji není nedovolenou státní pomocí, jež by mohla oslabit konkurenci.
Zprávu nyní posuzuje francouzské ministerstvo kultury, nicméně Sarkozy při jejím zveřejnění prohlásil, že by se antimonopolní úřady měly začít zabývat „pravděpodobně dominantním postavením Googlu na francouzském internetovém reklamním trhu“. „Internetová reklama představuje pouze o něco více než deset procent celkového reklamního trhu ve Francii a Google je jen jednou z mnoha firem, které na tomto poli působí,“ reagoval mluvčí francouzského Googlu Olivier Esper. Dodatečnou daň z příjmů z on-line reklamy nepovažuje za správnou cestu vpřed, protože by mohla zpomalit inovace.
Kritici zprávy rovněž pochybují, jak budou úřady zjišťovat, kolik francouzských uživatelů je internetovou reklamou zasaženo. „Vzhledem ke globální povaze internetu je zavedení podobného systému nemožné,“ domnívá se šéfredaktor amerického časopisu Wired Chris Anderson. Dle ekonomického deníku Les Echos byl sice tradiční hudební, filmový a mediální průmysl technologickou revolucí oslaben, nicméně vina bude spíše v jejich špatné strategii než na straně Googlu a dalších. „O jejich budoucnosti rozhodne nový obchodní model, nikoliv nové státní subvence,“ uvedl list v jednom ze svých úvodníků.
„Představa, že by příjmy z nové daně mohly výrazně pomoci hudebníkům nebo vydavatelům, nezní moc přesvědčivě,“ říká Andreas Pouros, výkonný ředitel společnosti Greenlight, která se specializuje na optimalizaci internetových stránek pro vyhledávače. Podle něj se jedná spíše o protekcionismus nejtvrdšího kalibru. „Místo spolupráce s úspěšnou inovativní firmou nebo vytváření podmínek pro domácí inovace chtějí Francouzi získat pro domácí průmysl komerční výhodu tím, že seberou peníze nefrancouzským firmám,“ míní Pouros.
Zavést zvláštní daň pro poskytovatele internetového připojení, mobilní operátory a komerční televizní stanice zvažoval Sarkozy již před dvěma lety. Tehdy chtěl příjmy z daně kompenzovat zákaz reklamy na veřejnoprávních televizních stanicích.
(hlavní text 3)
Německo
Kvalita není zadarmo
Vydavatelé nechtějí, aby se Google zdarma přiživoval na jejich zpravodajství
Německým asociacím vydavatelů denního tisku a časopisů dlouhodobě vadí, že Google vydělává na jejich internetovém obsahu, když v rámci služby Google News zveřejňuje úryvky z jejich internetového zpravodajství. Vydavatelé požadují zpřísnění regulace kvůli ochraně autorských práv. Jejich stížnost momentálně řeší německý antimonopolní úřad.
Kancléřka Angela Merkelová vloni v říjnu přislíbila, že se zasadí o rozšíření zákonů na ochranu autorských práv, aby ochránila internetový žurnalismus. Jednou z možností, jak zajistit poplatky za autorská práva, by mohl být vznik agentury, která by po vzoru autorských svazů vybírala a rozdělovala poplatky od internetových serverů, jež shromažďují a distribuují cizí obsah a vydělávají díky návštěvnosti na reklamě. Nekomerční využití obsahu by zůstalo od poplatků osvobozené.
Skupina elitních německých novinářů nicméně ve svém Internetovém manifestu již v létě napsala, že „autorský zákon nesmí být zneužíván jako páka k ochraně zastaralých způsobů distribuce a omezování nových obchodních a licenčních modelů“. Vydavatele však již nebaví sledovat, jak se na jejich on-line obsahu přiživují jiní. „Je to jednoduše součástí snahy médií přežít v novém ekonomickém prostředí,“ říká právník největšího německého vydavatelského domu Hubert Burda Media. Dle něj je zřejmé, že všichni chtějí mít zdarma přístup k nekonečnému množství informací, jenže pokud by se tak stalo, „pak zde nebude žádný způsob, jak jejich produkci zaplatit“.
Na zpravodajství Googlu útočí i další evropské země: například belgičtí vydavatelé tisku vedou dlouhodobý soudní spor s Googlem o náhradu ušlých zisků a požadují po něm, aby ze svých Google News odstranil odkazy na jejich obsah. Google se brání, že pro to, aby vyhledávací roboty obsah internetových zpravodajských serverů ignorovaly, stačí do kódu stránek napsat jednoduchý příkaz.
„Jsme ochotni své produkty a obchodní schémata antimonopolnímu úřadu vysvětlit a dokázat, že jsou zcela v souladu s německými i evropskými zákony,“ říká mluvčí německého Googlu Kay Oberbeck a dodává, že Google v loňském roce vyplatil vydavatelům po celém světě 4,2 miliardy eur. Jen v Německu dle odhadů vydělal Google na inzerci u výsledků vyhledávání okolo 1,2 miliardy eur.
(Zvláštní box)
Google Street View
Pouliční peripetie
Službu, která v rámci Google Maps a Google Earth umožňuje panoramatické pohledy po ulicích, Google poprvé zpřístupnil 25. května 2007 v několika městech USA. Nyní je dostupná pro vybraná města ve třinácti zemích světa včetně České republiky. Problém je, že při fotografování může zachytit i citlivá data a osobní údaje.
– V listopadu narazil Google ve Švýcarsku. Ochráncům soukromí vadí, že spousta obličejů a poznávacích značek automobilů není dostatečně rozmazána, zejména v případech, kdy jsou dotčení obyvatelé zachyceni na citlivých místech, jako jsou nemocnice, školy či věznice. Komisař úřadu na ochranu osobních údajů Hanspeter Thuer po Googlu mimo jiné požaduje, aby s minimálně týdenním předstihem na internetu veřejně ohlašoval, ve kterých městech bude fotografovat. Případ nyní řeší švýcarský federální soud.
– Vloni v dubnu se obyvatelé jedné anglické vesnice snažili zabránit dodávce ve fotografování ulic, protože aplikace usnadňuje práci zločincům. Dle britských soudů ale firma vyvinula efektivní algoritmus rozeznávání obrazů, který rozmazává obličeje a poznávací značky, a Googlu povolili pokračovat.
– Po mnoha stížnostech v Japonsku, kde služba pokrývá dvanáct hlavních měst, Google přislíbil, že přefotografuje všechny snímky kamerami sníženými o 40 centimetrů, aby se ve Street View neobjevovaly soukromé prostory za ploty.
– Pořizování fotografií pro Street View Googlu nepovolil řecký úřad na ochranu osobních údajů, dokud nezajistí důslednější ochranu soukromí. Úřad požadoval více informací o tom, jak dlouho Google archivuje pořízené snímky, a také aby upozorňoval kolemjdoucí, že jsou fotografováni – pouhé logo na automobilu s fotoaparáty prý není dostatečné.
– Český Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v prosinci odmítl v souvislosti se Street View udělit Googlu registraci pro sběr osobních údajů. Podle úřadu se zatím neúspěšně jedná například o požadavku na likvidaci původních neretušovaných snímků.
(graf-koláč)
Dominantní hráč
Podíl vyhledávačů na celosvětovém trhu v roce 2009
Google: 82 %
Yahoo!: 7,2 %
Baidu: 5,3 %
Bing: 1,9 %
MSN: 0,8 %
Microsoft Live Search: 0,7
Ostatní: 2,1 %
(k tomu graf)
Nekonečná cesta vzhůru?
Vývoj příjmů společnosti Google (v miliardách dolarů)
2001: 0,09
2002: 0,44
2003: 1,47
2004: 3,19
2005: 6,14
2006: 10,6
2007: 16,6
2008: 21,8
2009: 23,7
Pramen: Net Applications, Google.com
(podval)
Svět podle Googlu
Píše se rok 2016. Naproti vám v autobuse sedí atraktivní slečna. Chcete znát její telefonní číslo, vědět, s kým byla včera na večeři a co měla v minulém roce za nemoci? Stačí, když ji vyfotografujete svým mobilem od Googlu. Jeho software Googles okamžitě rozezná, na co kamerou mobilního telefonu namíříte. Program porovná fotku ženy s miliardami obrázků v databázi vyhledávače a „vyplivne“ o ní všechny dostupné informace. Údajů, jež o sobě již dnes dobrovolně prozrazujeme a jež Google s nenasytností virtuálního otesánka sbírá, stále přibývá.
Speciální počítačové programy čtou elektronickou poštu, kterou rozesíláme pomocí Gmailu. Google Maps na našem mobilu ví úplně přesně, kde se zrovna pohybujeme. Google kalendář o nás prozradí, proč tam jsme, a fotky, jež upravíme pomocí googlovského softwaru Picasa, ukážou, jak jsme u toho vypadali. Po práci se ve vyhledávači ještě pokusíme najít levnou Viagru, nejlepší porodnici v Praze a hodně účinný jed. Google má jasno: Jste potenciální vrah s erektilní dysfunkcí, jenž si v pracovní době mailuje s těhotnou milenkou. A to, že jste se s ní o polední pauze setkal, má dokonce nafocené. „Na celém světě nemá žádná vláda tak přesné informace o svých občanech, jaké má Google o svých uživatelích,“ řekl nedávno německému týdeníku Spiegel Thilo Weichert z centra pro ochranu dat v Šlesvicku-Holštýnsku.
Zpátky na zem?
Koncem ledna 2010 program Googles rozeznávat obličeje zatím ještě neumí. Postavíte-li však před novinku Googlu, mobilní telefon Nexus One, třeba lahev piva, vmžiku vám prozradí, o jakou značku se jedná, přidá odpovídající stránku z internetové Wikipedie a SMS zprávou zašle mapu, podle níž poznáte, u jakého prodejce lahodný mok seženete nejlevněji.
Rozpoznávání osob bude ještě pár let trvat. Google musí překonat několik technických problémů a potíže s ochránci soukromí. Nakonec to ale Nexus One umět bude. Kam tento vývoj spěje, je jasné: Google se učí vidět. A jeho pohledu se do budoucna jen stěží vyhneme. Nedávno například šéf Googlu Eric Schmidt varoval, že jestli existuje něco, o čem nechceme, aby ostatní věděli, tak bychom to raději ani neměli dělat. Prohlášení tohoto typu svědčí o metamorfóze, již společnost v posledních letech prodělala. Ze sympatické larvy bláznivých géniů Larryho Page a Sergeye Brina se stala noční můra institucí zabývajících se ochranou soukromých dat. A pomalu začíná využívat svou moc.
V čem tkví neutišitelný apetit na informace? Pro své zákazníky je Google zajímavý právě kvůli způsobu, jakým reklamu umísťuje. Budete-li s pomocí jeho vyhledávače pátrat po nových golfových holích, objeví se vedle výsledku i reklama na internetové golfové obchody anebo golfové hřiště ve vaší blízkosti. Když vám kamarád pošle e-mail, v němž se zmíní, že si chce koupit nové kolo, speciální softwary zaregistrují klíčová slova a společně s poštou dorazí i reklama na prodejce cyklistických potřeb. Čím víc o nás internetový gigant ví, tím přesněji nás může zásobovat reklamou, a tím atraktivnějším se stane pro další společnosti.
Až zaklepe CIA…
Heslo firmy zní: Don’t be evil. Google zatím zlý doopravdy není. S daty uživatelů zachází mnohdy lépe než konkurence. Navíc zdůrazňuje, že ukládá jen IP adresy. „O vás jako osobu se vůbec nezajímáme,“ řekl v rozhovoru pro Spiegel šéf evropského Googlu Philipp Schindler. Jenže i obr jako Google podléhá například americkému protiteroristickému zákonu Pariot Act. To znamená, že když v kalifornské centrále na dveře zaklepe CIA, Google jí musí předat veškeré informace, jež tajní agenti potřebují.
Jedno ale Google nezapře: jako vyhledávač už se může zdokonalovat jen s pomocí našich dat. „Když chci do kina, nejprve se poradím s kamarády, co by se mi mohlo líbit,“ vysvětluje Schindler. „Google by se měl stát takovým kamarádem. Čím víc toho o vás víme, tím lépe vám můžeme poradit. Naším cílem je, že se na něco zeptáte a my vám nabídneme jedinou možnou odpověď,“ dodává. O tom, jak daleko se společnost chystá v budoucnu proniknout do našich životů, napovídají otázky, které by Schindler chtěl již brzy dokázat zodpovědět: Co mám zítra dělat? Jakou budu mít budoucnost? Kterou profesí se mám zabývat?
Naše otázka zní: Jak se tento úmysl dá spojit s původním prohlášením, že se Google o nás jako o osobu vůbec nezajímá?
Uklidnit nás dosud mohlo jediné: moc firmy byla vymezena světem počítačů. Vypnete počítač, zneškodníte Google. Se zavedením mobilního telefonu Nexus One padla i poslední obrana. Podle hamburského experta na trendy Nilse Müllera se z internetu stane „outernet“. Zeměkoule se změní v obrovskou uživatelskou plochu a Google Phone bude myší, kterou si na ni budeme klikat. Na zajímavou květinu, prášky v lékárně nebo atraktivní slečnu v autobusu.
Autor podvalu: Petr Matějček
