Také jste těsně před infarktem, když jste si ještě dnes nemohli přečíst své e-maily? Máte křeče v palcích od vyklepávání esemesek? Vyklouzl vám v mrazu z pouzdra a zmrzlých prstů váš miláček mobil? Kolega vám večer ukázal MDA 4 a vy nemůžete dospat, abyste si jej ráno šli koupit? Špatně se vám čurá na pisoáru, když v jedné ruce u ucha držíte mobil? Píšete své texty v záři svého 82centimetrového LCD displeje? Zjistíte až na letišti, že ve vašem čtyřkilovém notebooku, bez kterého nedáte ani ránu, není nahráno vaše poslední DVD? Klekají vaše hračky častěji než katolíci v chrámu? Welcome to the club!
Co kromě posedlosti hračkami charakterizuje tuhle skupinu lidí? Nemají nikdy na nic čas. Než ty hračky nakrmíte, přenesete do nich data, obstaráte si poslední drivery, zvládnete většinu úskalí nutných překonat, aby to vůbec něco dělalo, moc času prostě nezbývá. Ještě že se nemusí přebalovat a koupat.
Ti posedlí pořád někam spěchají. Rytmus jejich života taktuje pípání hraček v kapse a aktovce. Všude chodí pozdě. Jsou si jisti, že se mobilem omluví a během cesty jim jejich hračky opatří tolik „zábavy“, že prostě nestíhají. Nic nevidí, obrazovky hraček jsou neodolatelně přitažlivé. Mají několik hlav, i když to na první pohled není vidět – svoji, papír, mobil, počítač… Přestože věnují větší část dne jejich synchronizaci, moc se to nedaří.
Hračky (nebo spíše jejich výrobci) se ve své snaze ovládnout nás stále zdokonalují. Už to není jako u televize – kouzelné tlačítko a máte klid. Hračky se budí a vás budí samy, valí se na vás budíčky vaše i cizí, reklamní nabídky, informace, na které už v hlavě nezbývá šuplík.
Blíží se prostě doba, kdy už vás hračky nebudou potřebovat, přesněji řečeno, budou potřebovat jen vaše peníze. A to si pište, že dost peněz. Proslýchá se, a asi by se to dalo nějakou studií dokázat, že nejvíce jsou takto postižení ti, kteří se motají kolem informačních technologií. O nich je opravdu notoricky známo, že výše popsaný vzorek chování je jim vlastní. Možná jsou obětí svého vlastního marketingu. Dalo by se asi říci, že si to zaslouží, nemusí stále dělat oběti jen ze svých zákazníků.
Já sám rozhodně nepatřím k popíračům technologií a hraček mám také dost. Občas se mi podaří překonat neodolatelnou chuť vydat se do zvůle další hračky tím, že napočítám do deseti nebo se na to párkrát vyspím. Taky je dobré si vzpomenout, jak jste se natrápili, než jste si porozuměli s tou krabicí, kterou jste si naposledy koupili.