Až na poněkolikáté vznikla Asociace českých fotbalových hráčů. Jejím šéfem je však majitel klubu. Ale má už teď sponzora, právní zázemí i mezinárodní podporu. „Chceme se postarat o hráče a poskytnout jim podporu. Nejdeme proti klubům nebo agentům, ale s nimi. Důstojným způsobem,“ říká předseda asociace Karel Poborský.
Foto: Profimedia.cz
Česko spolu s Bulharskem a Slovenskem patřilo mezi poslední země Evropy, které „hráčské odbory“ neměly, což řešila s podivem i Mezinárodní fotbalová asociace FIFA. Nyní už ČAFH patří do mezinárodních struktur. Chce zastupovat 1 700 hráčů první a druhé ligy, ale i české krajánky v cizině nebo zahraniční fotbalisty v českých soutěžích. První rok jim nabízí členství zdarma, neboť našla sponzora. Pak plánuje vybírat tisíc korun za rok. Podporu z evropských fondů přislíbil dokonce i ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš. „Při sledování potíží Slavie a její tajemné vlastnické struktury jsem byl bezmocný. Proto jsem rád, že začíná něco, co je na Západě běžným standardem. A dávám tomu morální podporu.“
Dalšími tvářemi jsou Pavel Horváth nebo Vladimír šmicer, ambasadorem Pavel Nedvěd. Asociace chystá zřízení vlastní kanceláře, ale i disciplinární komise, která by bděla nad chováním hráčů. „Nemusí být u nás každý, ale kdo tam bude, nemůže si zase dělat úplně, co chce,“ připomíná Poborský požadavky.
Z Anglie už poslali důchod
„U nás v Budějovicích žijeme v menších podmínkách, ale všechno funguje. Pokud by se objevil nějaký spor, určitě bych stál mimo něj na neutrální pozici,“ vysvětlil svůj střet zájmů. Podobný konflikt dokázal Poborský úspěšně ustát ke konci kariéry, kdy působil ještě jako hráč ve Spartě, ale už měl většinu akcií SK České Budějovice. A sparťanský majitel Křetínský ho nakonec v roce 2005 jednou esemeskou vyhodil… „Dodnes to považuji za bezdůvodné a neadekvátní. Ale chtěl jsem se vrátit domů, proto jsme si sedli, nehrotili to a s chladnou hlavou v klidu vyřešili,“ vzpomíná Poborský, český rekordman v počtu reprezentačních startů a zároveň světoběžník, který má s prací hráčských asociací hodně zkušeností. „Nejdál jsou v Anglii. Několik let po odchodu z Manchesteru United (byl tam v letech 1996–1998, pozn. red.) mi zavolali, že pro mě mají důchod. Zda chci vyplatit celý hned, nebo později. Řekl jsem hned a za pár dní ho měl na účtu. To si tady zatím nedovedu představit, tady jsou problémy i s důchody normálními od státu,“ usmál se.
Slávistický krajánek Bassirou Dembele, reprezentant z Mali, musel na jaře chodit Prahou a roznášet reklamní letáky, aby se uživil. Poté, co klub hráčům neplatil výplaty a navíc je nutil podepisovat potvrzení o bezdlužnosti, aby dostal profesionální licenci.
Konec vlivu hráčských agentů
„V tuzemsku je to běžnou praxí, desítky hráčů se na mě obracejí telefonem s prosbou o pomoc,“ tvrdí právnička Markéta Haindlová, místopředsedkyně asociace, zároveň šéfka Odvolací a revizní komise fotbalového svazu. Podle ní se mezinárodní federace FIFA a UEFA už dohodly na zrušení licencí hráčských agentů. To neznamená konec jejich služeb – nejspíš se přetransformují v právní a poradenské agentury –, ale minimálně omezení jejich vlivu. Ve prospěch klubů a hráčů samotných, byť jen málokterý z nich si dokáže dotáhnout angažmá sám jako student práv a naposledy slávistický záložník Karol Kisel, který znovu odchází do australského FC Sydney. Mnozí dopadli spíš jako jeden nejmenovaný český fotbalista na Slovensku. Poté, co mu dlužili pět měsíců plat, poslal veškeré originály dokumentů tamějšímu právníkovi. A teď nemá v ruce už vůbec nic. „Anglická hráčská asociace zajišťuje hráčům až 50 procent jejich servisu,“ tvrdí Haindlová. „Ale při podepisování smlouvy u stolu sedět nemusíme,“ dodává Poborský.
Několik dosavadních pokusů o postavení hráčské asociace se nezdařilo. Nejprve už ve žhavé polistopadové éře, kdy Hašek, Luhový a spol. nesli prapor fotbalistů na vzbouřené Václavské náměstí. Naposledy, protože nebyla schopna vybrat příspěvky… „Jako hráč o tom nikdo z nás tolik nepřemýšlel. Teprve teď vidím potenciál, bavili jsme se o tom hodně i s hokejovým manažerem Břízou,“ říká Horst Siegl, bývalý skvělý střelec Sparty. On zažil ekonomický boom v klubu. Smlouvu se slovenským magnátem Rezešem, tehdejším majitelem v 90. letech, si zvládl vyjednat sám. Jen krátké hostování v německém Kaiserslauternu mu pomohl vyřídit agent Paska. „Ten je na Spartě za vším vlastně pořád,“ usmívá se Siegl, který i ve 42 letech stále obléká dres Blšan. Jako stoper. A na hrotu tam válčí jeho syn Horst mladší. Až dokončí vysokou školu, táta by mu rád sehnal kontrakt v cizině. Už s pomocí služeb asociace, pro niž dělá manažera pro komunikaci s hráči.
