Výměna náměstků v Černínu prezidenta nepotěší
Jan Winkler a Petr Kolář měli významné postavení v Černínském paláci už za ministra zahraničí Josefa Zieleniece. V září se oba mají stát novými náměstky ministra Cyrila Svobody. Na Hradě považují chystané jmenování Koláře za provokaci. Někdejší velvyslanec ve Švédsku Petr Kolář totiž v roce 1997 sehrál významnou roli ve vnitrostranickém boji v ODS, kterou tehdy řídil nynější prezident Václav Klaus. ODS tenkrát řešila aféru s fiktivními dárci peněz pro tuto stranu. A Kolář prohlásil, že Klaus o skutečném sponzorovi, kterým byl bývalý tenista a podnikatel Milan Šrejber, už dávno věděl.
Pikantní na celé záležitosti je to, že neloajální přístup Kolářovi vyčetlo i tehdejší vedení ministerstva zahraničí v čele s Jaroslavem Šedivým a jeho náměstky Janem Winklerem a Cyrilem Svobodou. Svoboda se nechal slyšet, že Kolář měl zároveň se svým prohlášením rezignovat na post velvyslance ve Švédsku. Kolář později skutečně z ministerstva na čas odešel do Kanceláře prezidenta Václava Havla. Lidé v Černínském paláci si ovšem nemysleli, že by měl být profesionál a znalec mezinárodních vztahů Kolář pro diplomacii ztracen. Posléze se vrátil a stal se velvyslancem v Irsku. Tato jeho mise brzy skončí. „V srpnu se vracím do Prahy na poradu velvyslanců a už v ní zůstanu,“ řekl Petr Kolář týdeníku EURO.
Stále živá historie.
Na Hradě ale historka z roku 1997 zapomenuta není. Nelze vyloučit, že jmenování Koláře ještě zhorší už tak napjaté vztahy mezi ministerstvem zahraničí a prezidentem. Při zahraničních cestách dosud Klause často doprovázel náměstek Rudolf Jindrák, který má na starosti dvoustranné vztahy a nyní míří na post velvyslance v Rakousku. Kolář má převzít jeho agendu. Lidé na Hradě si však těžko dokážou představit, že by současný velvyslanec v Irsku s prezidentem nasedl do stejného letadla.
Pozorovatelé tvrdí, že za chystaným Kolářovým jmenováním se skrývá neochota Cyrila Svobody přestat s pošťuchováním prezidenta. Kolář sice bude ve vedení ministerstva zastupovat Unii svobody, ale původní myšlenka je údajně Svobodova.
Paradox je v tom, že ti, kdo Petra Koláře znají, o něm mluví jako o odborníkovi s „hlubokým diplomatickým cítěním“. Kolář studoval mezinárodní vztahy ve Washingtonu, Londýně i Oslu a později se intenzivně věnoval evropské problematice. Ve srovnání s velmi otevřeným Alexandrem Vondrou, který nyní odchází z postu náměstka na neplacenou dovolenou, působilo Kolářovo vyjadřování v minulosti diplomatičtěji – až na onu jednu výjimku. Vondra se s Václavem Klausem zcela názorově rozešel v postoji k americkému vojenskému zásahu v Iráku. Přesto vše nasvědčuje tomu, že Hrad je ve vztahu k Vondrovi smířlivější než ke Kolářovi. Zatímco v prvním případě šlo o „legitimní názorové rozdíly“, v tom druhém o údajnou účast na spiknutí proti dnešnímu prezidentovi.
Je velmi pravděpodobné, že Kolář se pokusí dostat vztahy s Hradem do normální pracovní roviny. To by považoval za vhodné i Vondra: „K základnímu instrumentáři politické práce patří to, že se obecné zájmy nadřadí nad zájmy osobní.“ Podobný názor na možnou „válku“ mezi prezidentem a ministerstvem zahraničí zastává také zahraničněpolitický odborník ČSSD, poslanec Libor Rouček: „Obě strany by měly být natolik rozumné, aby jeden člověk nehrál v jejich vztazích tak zásadní roli.“ Rouček připomíná, že Kolář prokázal, že je dobrý diplomat. Tvrdí, že vláda a ministerstvo zahraničí jednají v naprosté shodě. Záleží tedy hlavně na tom, jak se bude chovat Hrad, který by měl postupovat v souladu s politikou vlády, míní představitel ČSSD.
Společník na cesty.
Na první pohled se zdá, že pro Václava Klause může být nepřijatelný také Jan Winkler. Byl blízkým spolupracovníkem Josefa Zieleniece a jeho náměstkem na ministerstvu zahraničí. S Cyrilem Svobodou ho pojí přátelské vztahy už z dětství – ze skautského oddílu. Když Winkler v roce 1996 kandidoval na post ředitele Bezpečnostní informační služby, měl podporu Jana Rumla a Josefa Zieleniece – tedy politiků, kteří později z ODS odešli.
Nyní má Jan Winkler převzít agendu Alexandra Vondry – tedy bezpečnostní politiku. A nezdá se, že by se Winkler a Vondra ve svých názorech nějak výrazně lišili.
Informace týdeníku EURO přesto říkají, že bývalý i budoucí náměstek má dobré vztahy s řadou lidí v okolí Václava Klause. Sám Winkler považuje za jeden ze svých tří klíčových cílů přispět k tomu, aby hlasy ministerstva zahraničí, vlády a prezidentova úřadu v zahraniční politice byly konzistentní. „Věřím, že na Hradě mne vnímají jako člověka, který není identifikován s jedním politickým směrem,“ uvedl Winkler v rozhovoru pro týdeník EURO. Zřejmě se tak rýsuje to, kdo nahradí Rudolfa Jindráka v doprovázení prezidenta při jeho zahraničních cestách.
Za své dva hlavní cíle Winkler označuje realizaci bezpečnostní strategie ČR a hledání odpovídající role Česka při řešení globálních problémů. To mimo jiné znamená vybalancovávat zahraniční politiku tak, aby se zachovala silná atlantická vazba na Spojené státy a zároveň se Češi podíleli na bezpečnostní politice Evropské unie.
Ze soukromé sféry.
Jestliže má Jan Winkler protivníky, jsou jimi především lidé blízcí bývalému ministru Janu Kavanovi. Winkler je znám jako obhájce ekonomické diplomacie, který se během svého dřívějšího působení na ministerstvu zahraničí hodně věnoval provozním záležitostem a zasazoval se například o zavedení indikátorů výkonnosti. Na jejich základě se mělo měřit, zda česká diplomatická služba funguje efektivně. Winkler navíc žádal přísné rozpočtové hospodaření, což ho přivedlo k návrhu na rušení některých ambasád. Zde se střetl s Hynkem Kmoníčkem, pozdějším Kavanovým náměstkem a dnes velvyslancem v New Yorku při OSN.
Spolupráce Kavana s Winklerem nevydržela příliš dlouho a náměstek odešel v roce 1999 do soukromého sektoru. Ve firmě Accenture se věnoval projektům pro veřejnou správu a po čase přešel do PricewaterhouseCoopers, jejíž poradenskou divizi později převzala firma IBM. Poté, co se po posledních volbách začalo mluvit o podivném hospodaření ministerstva za Kavanovy éry, Winkler několikrát odpovídal na otázky novinářů, jež se týkaly právě různých pochybení v Černínském paláci.
Ačkoliv část pozorovatelů má ještě dnes pochybnosti o reálnosti některých dřívějších Winklerových návrhů, jež se týkaly vnitřního provozu ministerstva zahraničí, jeho ekonomické zkušenosti by údajně měly být pro českou diplomacii přínosem. Z tohoto pohledu je možná překvapivé, že se Winkler má věnovat primárně bezpečnostní politice, nikoliv ekonomice a vnitřnímu chodu ministerstva. Faktem ovšem je, že právě bezpečnostní otázky jsou druhou Winklerovou specializací z doby jeho někdejšího působení na ministerstvu.
Diplomaté či politici.
Jmenování dvou nových náměstků je součástí první části reformy na ministerstvu zahraničí. Další změny lze očekávat na začátku příštího roku. Zřejmě však nebudou tak zásadní, jak se předpokládalo, neboť vláda v Poslanecké sněmovně prosadila roční odklad zákona o státní službě kvůli reformě veřejných financí. Poslanec Hynek Fajmon (ODS) poukazuje na skutečnost, že právě tento zákon mohl zprůhlednit strukturu vedení ministerstva tím, že by oddělil funkce státních tajemníků od politických funkcí náměstků ministra. V současné době jsou dva náměstci v Černínském paláci nominováni koaličními stranami: sociální demokraty reprezentuje Jan Kohout a zástupcem Unie svobody má být po Vondrovi Petr Kolář. Přitom však vznikají dohady, zda i další náměstci nejsou příliš spjati s tou či onou stranou.
„Ve všech demokratických zemích jsou diplomaté, kteří mají blíže k určité politické straně. Problém je v tom, že u nás to někteří zapírají a říkají, že jsou nezávislí odborníci,“ uvádí Hynek Fajmon. Jmenování Petra Koláře za Unii svobody považuje za průhledné, byť i on má výhrady k jeho prohlášení z roku 1997.
Představu, že diplomat musí být za všech okolností slepě poslušný, odmítá Alexandr Vondra, který v minulosti proslul svým neservilním jednáním: „Pokud považujete za diplomata člověka, který se bojí říci názor a jenž se schovává za názory jiných, tak tím já určitě nejsem a nebudu.“ Vondra odmítá, že by za jeho nynějším odchodem z ministerstva bylo něco jiného než záměr získat odstup od úřednické práce, nechat se inspirovat a sepsat knihu. „S myšlenkou odejít jsem koketoval už po summitu NATO, ale jak začala gradovat irácká krize, rozhodl jsem se odchod ještě odložit,“ říká bývalý velvyslanec ve Spojených státech. Nevylučuje, že by se mohl zapojit do politiky, ale zdůrazňuje, že jeho důvodem k opuštění ministerstva rozhodně nejsou plány na politickou kariéru.
Vídeň vysoko.
Za velmi schopného „klasického“ kariérního diplomata je považován náměstek Rudolf Jindrák. Ten se stane velvyslancem v Rakousku, kde bude muset bezpochyby řešit řadu kontroverzních záležitostí. Většina pozorovatelů mluví o dobré volbě. „Jindrák se vyznačuje racionálním stylem uvažování ve vypjatých situacích,“ říká Petr Greger, ředitel Evropsko-českého fóra. Gregor Schusterschitz z rakouské ambasády v Praze uvádí, že „jmenování dosavadního náměstka Jindráka dokazuje důležitost Vídně pro českou zahraniční politiku“.
Trochu ironií osudu vystřídá kariérní diplomat Jindrák na postu velvyslance muže, jenž se diplomatickými mantinely svázat rozhodně nenechal – spisovatele a intelektuála Jiřího Grušu. Přesto – či právě proto – mu jeho otevřenost, kritičnost a veřejná aktivita vynesly pověst nejlepšího velvyslance ve Vídni.
