Stranický monolit v Německu je obdivuhodně mrazuvzdorný - nerozlétl se na kusy jako ten americký nebo francouzský. Praskliny se však rozběhly daleko
Na léta 2013 až 2017 budou v SRN jednou vzpomínat jako na zlaté časy. Životní úroveň stabilně rostla, úrokové sazby byly rekordně nízké stejně jako ceny ropy a dalších surovin. Děti poválečného babyboomu byly stále ještě součástí pracovní síly, takže demografické smršťování nikdo vážně nepocítil. Stát hospodařil s rozpočtovým přebytkem 26 miliard eur, což je shodou okolností stejně vysoká částka, jakou bude muset Berlín vynaložit v příštích letech na navýšení vojenského rozpočtu (z 1,2 procenta na dvě procenta - závazek vůči NATO).
Německo se na sklonku léta zdálo dokonale izolované od jedovaté polarizace, kterou procházely všechny okolní země. Voliči identifikující se jako „středoví“ tu tvořili 80 procent populace, oproti 67 procentům Britů a 51 procentům Francouzů. „Sociální média na ně působí, ale skutečný svět je vrátí zpět nohama na zem. Jejich argument zní - nemůžeme si dovolit být rozděleni, když okolní svět je plný šílenců, jako jsou Trump, Erdogan a Putin. Svůj vztek vybíjejí v digitálním světě, v analogovém se opět usměrní,“ popisoval své spoluobčany v týdeníku Der Spiegel psycholog Stephan Grünewald.
Jenže na volebních výsledcích se polarizace přece jen projevila. V Bundestagu oproti minulému období přibyly dvě strany, navrátilec FDP a nováček AfD. Velká koalice CDU/CSU/SPD se vlivem jejich přítomnosti rozsypala. Angela Merkelová ční nad ostatními stejně neohroženě jako pískovcová sfinga, ale leccos kolem ní se mění. Změnám hodlá čelit svou oblíbenou strategií, pro niž se vžilo sloveso „merkeln“. Novotvar obohatil německý jazykový korpus loni a vznikl spojením slov Merkel a merken, přičemž značí cosi jako „pozorovat a vysedět“.
Jamajský pes a kočka
Svobodní (FDP) jsou dávní partneři CDU/CSU, ale jejich současný předseda Christian Lindner si hodlá na Angelu Merkelovou dát zatracený pozor. Na koaliční partnery má kancléřka očividně smrtící účinek - SPD za dvě volební období zaklela v trpaslíka a FDP po jednom koaličním soužití s ní (2009 až 2013) vypadla z parlamentu. Lindner nemůže neučinit závěr, že je v jeho bytostném zájmu se proti „Mutti“ Merkelové jakkoli vyhranit a ostřelovat pilíře jejího kancléřství. Imigrační politika - Lindner navrhuje všechny uprchlíky z roku 2015 vyhostit - v tom bude hrát marginální roli; ani kancléřka už o uprchlících skoro nemluví.
Přestože je FDP jakožto liberální strana britského střihu přirozeným spojencem CDU, její priority v jízdní dráze Merkelové v mnoha zatáčkách čelně narážejí. Lindner si přál vyloučení Řecka z eurozóny - a bude zřejmě proti dalším půjčkám, až napřesrok vyprší ty stávající. Lindner je pro zmírnění sankcí proti Rusku, když bude Moskva spolupracovat v Sýrii a v jiných oblastech. Chce co nejužší transatlantické partnerství bez ohledu na aktuálního prezidenta v Bílém domě.
A co je podstatnější, FDP zřejmě nepodpoří návrhy francouzského prezidenta Macrona na vytvoření společného rozpočtu eurozóny, s nímž by hospodařil ministr financí EU. Takový postup považuje za „přerozdělování dluhů“, „automatické transfery“ a „financování spotřeby zemí neschopných reformy“. Co se týče německé ekonomiky, zde by rozpočtový přebytek použil v celé výši na snížení daní, což by německou spotřebu rozhýbalo. Když by neuspěl, je Lindner podle všeho odhodlán koalici torpédovat, aby nedopadl jako jeho předchůdce Guido Westerwelle. Ten si v koalici nárokoval post ministra zahraničí, dnešní FDP bude zřejmě usilovat o ministerstvo financí.
Tak či onak, hlavním kamenem úrazu černo-žluto-zeleného slepence zvaného „Jamajka“ bude vztah FDP a Zelených. V předvolební kampani se tyto strany často napadaly, Lindner si vzájemnou spolupráci umí „jen těžko představit“, neboť Zelení podle něj „pořád žijí v roce 2015“ (narážka na údajnou posedlost uprchlíky).
Slovy předsedy Zelených Cema Özdemira spolu oba budoucí Jamajčané vycházejí jako „pes a kočka“. Pro Merkelovou má věc ještě jeden zádrhel - FDP hledala kandidáty na poslance všude možně včetně lidí ze světa obchodu, vědy, kultury a médií. Tato pestrá eskadra bude ale celkem neškodnou skupinou v porovnání s ansámblem AfD, který se dosud kultivovaný Bundestag chystá obohatit o nový žánr - cirkus.
Vypněte jim mikrofony
Alternativa pro Německo nemá žádný koaliční potenciál, ale zato má šanci stát se nefalšovaným hrochem ve skleníku.
Zkušenost ze 13 zemských parlamentů poukazuje na typické chování jejích členů - jsou hlasití a popudliví, zároveň legislativně hyperaktivní v oblastech imigrace a kriminality. V Sasku-Anhaltsku si předseda parlamentu nechal nainstalovat knoflík, jímž může poslancům AfD kdykoli vypnout mikrofony. V Bádensku-Württembersku se AfD za několik měsíců stačila rozdělit na dvě soupeřící frakce, což je ostatně i její pravděpodobný osud v Bundestagu.
AfD je rozdělena na konzervativní křídlo plné vědců (např. Petryová je chemička) a populisty (Weidelová, Gauland), kteří na dubnovém sjezdu získali hlavní slovo. Strana, jež se krátce po založení v roce 2013 profilovala jako odpůrce eura, homosexuálních sňatků a zastánce přímé demokracie, od té doby pluje na nacionalistické vlně („Noví Němci? Pojďme si je udělat sami!“ hlásal plakát vyobrazující těhotnou etnickou Němku). To jí zajistilo velké volební zisky v bývalé NDR, která nejlépe reagovala na islamofobní rétoriku. Zároveň ji učinily nepřijatelnou pro jakéhokoli koaličního partnera.
Jakkoli budou ostatní strany AfD v Bundestagu bojkotovat, nacionalisté je svou přítomností stejně poznamenají.
Potvrzuje to už dosavadní zkušenost.
Lindnerův uprchlický populismus a nezvyklé vlastenectví CDU na konci kampaně se dají přičíst právě na vrub nacionalistům. Kancléřka Merkelová ihned po volbách slíbila, že se bude snažit získat zpět hlasy „těch, kteří od nás přešli k opozici“. Vládní strany budou své návrhy halit do neutrálních slov, aby se vyhnuly konfliktům.
Naopak AfD se bude snažit udržovat konflikt žhavý. Gaulandovo křídlo bude chtít zachovat polarizaci společnosti za kaž dou cenu, jelikož profitovat může jen z atmosféry rozkladu.
Kdo má vize, má jít k doktorovi
Trochu novým hráčem na hřišti bude i SPD, jež se s AfD chystá soupeřit o místo nejhlasitější opoziční síly. Ačkoli se jí v koalici s Merkelovou podařilo prosadit docela dost z programu (minimální mzda, homosexuální sňatky), umrtvující efekt Merkelové ji dostihl. Teď se tedy SPD bude vymezovat proti nové vládě. Potvrdil to už výpad Martina Schulze proti kancléřce během povolební noci. „Vykrádáte cizí nápady,“ vpálil užaslé kancléřce do očí v přímém přenosu Schulz, jehož předvolební televizní duel s Merkelovou si vysloužil přezdívku „televizní duet“.
Kancléřka se v předešlých 12 letech vyprofilovala ze zapálené reformátorky v nestranickou administrátorku a mistryni kompromisu. Pozorovatelé její styl popisují jako „vědecký“ - nejprve vyslechne všechny názory a potom začne pátrat, zda je mezi nimi nějaký prostor pro kompromis.
Zváží pro i proti a nakonec se přikloní na stranu, kde zároveň cítí podporu veřejného mínění. Dokonce i rozhodnutí vpustit do země 800 tisíc uprchlíků bylo učiněno, jakkoli to dnes zní nevěrohodně, s ohledem na veřejné mínění - Němci v září 2015 nechtěli sledovat zadrátované hranice a vodní děla kropící rodiny s dětmi, jak jim v pár ukázkách předvedl Viktor Orbán.
Noví hroši ve skleníku podrobí konsenzuální politiku Merkelové testu. A to zatím nepadlo ani slovo o tom, že Německo potřebuje nové vize řešení demografické krize, technologických inovací, zaostávání v digitalizaci a přeměny na vojenskou mocnost. Zde už si Merkelová nevystačí s oblíbeným rčením „kdo má vize, má jít k doktorovi“.
Trochu novým hráčem na hřišti bude i SPD, jež se s AfD chystá soupeřit o místo nejhlasitější opoziční síly.
O autorovi| Luboš Heger, heger@mf.cz