Stát podceňuje rizika černých skladů chemikálií
V krátkém čase po sobě odhalila policie už druhý objekt s odloženými nádobami plnými jedů. Průmyslový areál ve Chvaleticích u Přelouče ukrýval kyseliny i louhy, okysličovadla, žíravé soli a výbušniny, rychle se vzněcující látky, užité oleje s PCB, vyřazené akumulátory, propadlé léky a kdovíco ještě. Objev je podobný nedávnému nálezu v bývalé továrně Vertex v Libčanech na Královéhradecku, kde byly vedle sebe nalezeny látky, u nichž by prolomení chatrných obalů mohlo nastartovat velice prudkou chemickou reakci. Z ní by se mohl šířit nějaký jedovatý plyn, například fosgen. Ve Chvaleticích je ovšem fosgen přímo uskladněn v nádobách. Stačila by nějaká nešikovnost, stařičký obal narušit, a o zamoření okolí dusivým bojovým plynem z první světové války by bylo postaráno. Zatímco chemiky v Libčanech velice znepokojuje v současných podmínkách nezkontrolovatelné množství tekutých chemikálií, ve Chvaleticích vyvolává respekt na první pohled patrná obrovská druhová rozmanitost nashromážděných nebezpečných odpadů.
Velkému riziku pro široké okolí lze čelit jen neodkladným, ale rozvážným rozebíráním chaoticky nakupených nádob s nebezpečnými odpady, jejich přesnou chemickou identifikací a posléze odborným převozem k likvidaci ve schválených zařízeních. Stát však pro takové případy nemá ani odpovídající legislativu, ani rezervní fondy a dosud ani ochotu věc neprodleně řešit. Bez státní pomoci se ovšem záchranné práce v Libčanech, nastartované jen díky pětimilionovému daru magistrátu Hradce Králové a dvěma milionům z krajského rozpočtu, budou muset zastavit. V nově odhaleném skladu ve Chvaleticích se s likvidací dokonce ještě nezačalo. A i tady už scházejí peníze.
Ministerstvo ignorance.
Starosta a místostarosta maličkých Libčan o 750 obyvatelích se obrátili o pomoc na ministerstvo životního prostředí. “Prosíme o poskytnutí finančních prostředků magistrátu Hradce Králové, aby mohl pokračovat v likvidaci této velmi nebezpečné skládky, která ohrožuje zdraví a životy našich občanů, ale i životní prostředí,“ žádají představitelé obce a vysvětlují: „Vzhledem k množství uložených chemikálií a velmi špatnému stavu obalů hrozí nebezpečí samovznícení.“ Ještě připomínají blízkost střediskové školy a školky s třemi sty dětmi. A místo, aby zdůraznili, že právě tomuto ministerstvu přísluší starost o řádné nakládání s odpady a mělo by se samo snažit o nápravu chyb, které tento nenormální stav umožnily, tlumočili pozvání: „Věříme, že k nám do Libčan přijedete zhlédnout vážnost situace.“
Návštěvy se nedočkali. Místo toho přišel dopis. „Není nám známo, zda krajský úřad Královéhradeckého kraje byl či nebyl o tomto dopisu předem informován, nebo zda nebyl dokonce napsán na jeho popud. Dovolujeme si vás však nicméně informovat, že ve výše uvedeném případě ministerstvo není zmocněno ani oprávněno k poskytnutí finančních prostředků krajskému úřadu,“ odpověděla ředitelka nedávno zřízeného odboru odpadových technologií a obalů Zuzana Havlová a odkázala je na ministerstvo financí. Zříká se tím pomoci obci skutečně ohrožené nebezpečným odpadem. Krajský úřad navíc zaměňuje s magistrátem, který je pro vesničku úřadem s pověřenou působností a kontaktním místem, tedy i jejím odborem životního prostředí. Ten se ale naštěstí - na rozdíl od odpadových specialistů na ministerstvu životního prostředí - o postiženou vesnici stará. Libčanům navíc poskytlo na odstranění největších rizik pět milionů korun město Hradec Králové.
Ale co když spadá postižená obec pod menší město? „Nemusíme chodit daleko. Přelouč má jistě mnohem menší rozpočet než Hradec a nemůže tolik pomoci Chvaleticím,“ uvažuje náměstkyně primátora Hradce Králové Pavla Finfrlová. „Stát nemá žádné mechanismy, aby takové nenadálé situace řešil,“ dodává, „havarijní zákon se na to nevztahuje, krizový zákon je špatný, a proto se taky nedá využít. Ministerstvo životního prostředí se mělo starat, aby byl uzákoněn havarijní fond pro podobné účely. A taky takový právní mechanismus, aby firmám, které způsobují taková rizika vůči životnímu prostředí a s tím spojené majetkové škody, mohly být hned zablokovány peníze na nápravu. Dodnes je to tak, že firma může volně nakládat se svým majetkem a až bude po dlouhém čase odsouzena k nápravě škod, zjistí se, že už žádný majetek nemá.“
Armáda nastupuje.
Chvaletic a potažmo Přelouče se ujal Pardubický kraj. Záhy po odhalení skladu svolal bezpečnostní radu, která si od odborníků nechala předložit odhad nákladů na bezpečnou likvidaci uskladněných odpadů. Má jít o částku od 20 do 40 milionů korun. Přestože rada shledala, že jak množství, tak stav uložených chemikálií jsou horší, než se po první prohlídce předpokládalo, stav nebezpečí, navrhovaný starostkou Přelouče Irenou Burešovou, nevyhlásila. Zato zhodnotila, že možnosti Přelouče ani Pardubického kraje na uhrazení nákladů nestačí, a tak zástupce hejtmana Roman Línek požádal o odbornou a finanční pomoc ministerstva financí a obrany. Kraj si přímo vyžádal zásah vojenských chemiků z Liberce, kteří v takovém případě musí nastoupit do 24 hodin.
Předpokládané rychlé vojenské manévry se v budovách chvaletického černého skladu chemikálií nakonec konat nebudou. Vojáci – věrni své specializaci – se postarají o uložené nebezpečné a bojové plyny, které pomalu a opatrně přepraví do místa likvidace. Při manipulaci s nádobami budou třeba těžké chemické obleky, jimiž jsou vojáci vybaveni. Naopak pro civilní službu by bylo obtížné si je opatřit.
Na likvidaci ostatních nebezpečných látek ve chvaletickém areálu nastoupí jiná parta, pracovníci společnosti Dekonta, která se na likvidaci nebezpečných odpadů specializuje. Místopředseda jejího představenstva Petr Mothejl vysvětlil, že práce v menší skupince je klidnější, přesnější, a tím méně riskantní než práce v mraveništi zkušených chemiků.
Jedovatá paleta.
Dekonta se ostatně už osvědčila v Libčanech. Ze všeho nejdříve tam její pracovníci od zbylého nepořádku opatrně oddělili munici a výbušné samozápalné látky, jako je kyselina pikrová (2,4,6 trinitrofenol). Ta se v mokrém stavu chová velice nenápadně, jakmile však vyschne, stává se velice razantní výbušninou. Je toxická a nebezpečná pro životní prostředí. Vysoko na žebříčku nebezpečnosti jsou i další látky, které se našly v Libčanech - fluorid boritý, jenž je pro změnu žíravý, nebo karcinogen nejvyšší kategorie formaldehyd, který je navíc žíravý i extrémně hořlavý a krom toho, že je silně dráždivý, je jako většina ostatních látek z černého skladu pro lidi značně toxický. Zkrátka chemici z Dekonty se mohli ve skladu setkat s celou paletou vysoce nebezpečných látek.
Před odborníky z Dekonty nastoupili policejní pyrotechnici a zlikvidovali snadněji dostupné vysoce výbušné a samozápalné látky. Potom se do spalovny nebezpečných odpadů odvezly povalující se léky, kontaminované ochranné oděvy a další věci, které by překážely při inventarizaci. Pak nastala mravenčí práce s inventarizací látek, uložených v nejroztodivnějších obalech, od malých lahviček a ampulí až po masivní umělohmotné kontejnery velikosti krychlového metru.
Součástí inventarizace je přemístění látky do pevných přepravitelných obalů. Cílem je určit, jaké vlastnosti má ta která látka v každém sudu nebo kontejneru. Jedině s těmito náležitostmi lze odvézt chemické odpady ke zneškodnění. Náklady za rozbor vzorků z každého sudu jsou 5000 korun. Při množství chemických odpadů, jaké v bývalé továrně Vertex je, se pět milionů od hradeckého magistrátu už blíží svému vyčerpání. Na práce spojené s inventarizací v Libčanech bude ještě třeba šest až sedm milionů korun a další dvě desítky milionů, možná i víc, na jejich likvidaci.
Během práce se ale postupně objevují další a další problémy. Při inventarizaci velkých balení chemikálií se totiž stále někde nacházejí nové, velice nebezpečné materiály, jako jsou infekční odpady či vysoce toxické látky, např. kyanidy, brom a další. Nachází se stále i výbušná kyselina pikrová.
„Mám o své lidi trvalé obavy. Práce v tomto prostředí je velice riziková a nešťastnou náhodu nelze nikdy vyloučit, přestože na naše vybrané pracovníky je absolutní spoleh,“ poznamenává Mothejl.
Nebezpečné ampule.
„V Libčanech je to malá záhada. Ten, kdo řídil práce, musel trpět sníženým pudem sebezáchovy. A načerno zaměstnávaní zahraniční dělníci zřejmě neměli na vybranou,“ myslí si Mothejl. Upozorňuje například na ampule s kyselinou, zašlapané do země. Stačilo by utrousit trochu okysličovadla a prudká chemická reakce si mohla vyžádat i oběti. Libčanský sklad byl, jak říká Mothejl, evidentně založen lidmi bez základního chemického vzdělání. Naopak člověk, který výbuchem upozornil na sklad ve Chvaleticích, byl prý zručný chemik. Při rozbíjení prázdných lahví ho zřejmě zradila ta, v níž zaschla kyselina pikrová.
Předpokládaná bilance nebezpečných látek v Libčanech
- 400 tun odpadů ropných látek
- 11 tun různých chemikálií
- 80 tun použitých olejových filtrů
- 14 tun léčiv
- 120 tun elektroodpadu
- 6 tun autobaterií
- 1 tuna kondenzátorů
- a dále znečištěné sorbenty, plasty, obaly, zářivky, krmné směsi, mořené obiloviny, zdravotnické a fotografické odpady, odpad PVC a další „neznámé“ látky