Renomované rakouské pily jsou na prodej. Za jedno euro.
Americká hypoteční krize tvrdě dopadla i na české dřevařské firmy. Ceny suroviny dramaticky padají, vázne prodej. Krize, která začala zhruba loni v létě, potrvá minimálně do konce roku. Hrozí, že Evropu zaplaví miliony kubíků dřeva, které byly původně určeny pro americký trh. Další měsíce zřejmě nepřežijí desítky dřevozpracujících podniků ve střední Evropě, a je jedno zda jsou velké, nebo malé.
Nikdo nepamatuje
„Nastala krize, kterou z našeho pohledu považuji za obrovský průšvih. Komunikujeme s kolegy z Rakouska a Německa, kteří tvrdí, že tak špatná situace na trhu se dřevem ve středoevropském regionu ještě nikdy v minulosti nebyla. Třeba obchod s řezivem se zcela zhroutil,“ tvrdí Jan Mičánek, šéf firmy Less, která je jednou z největších tuzemských dřevozpracujících společností. Za prvopočátek všech problémů považuje již zmíněnou hypoteční krizi v USA. Ta zpustila i zdejší, regionální. Navíc současně s touto krizí nastalo i několik dalších událostí, které celou situaci ještě zhoršily. „V posledních letech dramaticky vzrostlo procento nahodilých těžeb, tedy těžby dřeva při odstraňování následků kalamit,“ tvrdí Mičánek. A že jich bylo v regionu v posledních letech požehnaně. Jen namátkou, loni pustošil lesy v Rakousku, Německu, Česku, na Slovensku a v Polsku orkán Kyrill. Další dvě kalamity zasáhly střední Evropu letos, především vichřice Emma, která lehce olízla i Českou republiku. Ještě větší škody v lesních porostech však napáchala v Rakousku a na Slovensku. Zmíněné kalamity mají za následek především to, že zpracovatelské firmy jedou na maximální výkon a produkují více řeziva a celulózy, než kolik by vyráběly za normální situace. Na trh tak chrlí více zboží než obvykle. A do toho přichází hypoteční krize v Americe, což vede k jedinému: zpracovatelské firmy již nemají komu prodávat svoji produkci. „Nabídka řeziva je v České republice o polovinu vyšší než poptávka,“ dodává Mičánek. A ceny v posledních měsících dramaticky klesají. Zatímco se loni v březnu odvozní cena za kubík smrkové kulatiny, která je v tuzemsku dominantním zdrojem materiálu pro dřevozpracující firmy, pohybovala v průměru kolem 2500 korun, nyní je zhruba na poloviční úrovni. „A nejsme na konci poklesu. Obávám se, že v pololetí již žádná tržní cena kulatiny existovat nebude. Její výše se bude dohadovat u každé dodávky zvlášť,“ nastínil další možný vývoj Mičánek, což znamená kromě jiného i to, že počet firem, které zpracovávají dřevo, případně těží v lesích, začne dramaticky klesat. Obdobná situace je však i v okolních zemích. Třeba v Rakousku většina velkých dřevozpracujících firem omezuje produkci a výrobní stroje pouští na tři až čtyři dny v týdnu. Ani taková opatření však ekonomické problémy rakouských dřevařů neodvrátila. Některé renomované rakouské podniky jsou ke koupi za jedno euro. Nový majitel ale musí počítat s tím, že s firmou převezme i její mnohamilionové závazky. Nelze se tak divit, že se žádný takový dobrodruh zatím nenašel. „Za euro si koupí obrovský průšvih. Podobná situace ale nastane i v České republice,“ pohrozil Mičánek.
Kůrovec atakuje Kanadu
Proč americká hypoteční krize tolik ovlivnila tuzemské dřevařské společnosti? Předseda představenstva společnosti CE Wood Ivan Doubrava to vysvětluje následovně: „Dřevařina je úzce napojena na stavebnictví. Na žádném jiném odbytišti, tedy ani v potravinářství či obalovém průmyslu, není tak závislá.“ Jinak řečeno - indikátory budoucího vývoje ve stavebnictví lze půl roku dopředu sledovat na dřevařině. „V zásadě to funguje tak, že když velcí dodavatelé staveb vidí, že se v jejich oboru děje něco špatného, razantně omezí nákupy dřeva, což se stalo již loni v létě v Americe,“ tvrdí Doubrava. Ke zhoršení situace navíc přispěla i kůrovcová kalamita v Kanadě. Některá tamní média odhadují, že postihla více než miliardu kubíků dřeva. Jen pro srovnání, v Česku se ročně vytěží v průměru šestnáct milionů kubíků. Kanada je přitom největším dodavatelem dřeva do USA.
Plné přístavy i doky
V evropských námořních přístavech dle odhadů odborníků nyní kotví desítky lodí plně naložených dřevem pro americký trh. Navíc v přístavních docích čekají na naložení další tisíce kontejnerů se dřevem. Materiál však nikdo nechce. „Je to o milionech kubíků dřeva, po kterých není poptávka, nedaří se je prodat. Původně bylo určeno pro americký trh, který ale naplno zasáhla tamní hypoteční krize,“ uvedl dobře informovaný zdroj. O tom svědčí i to, že obchodníci na chicagské burze, kde se obchoduje drtivá většina dřeva a řeziva pro celý americký trh, razantně omezili své aktivity. Propad poptávky se odhaduje na dvacet až pětadvacet procent proti počátku loňského roku, což v přepočtu na objem představuje desítky milionů kubíků dřeva. „Nejenže jsou přístavy na obou stranách oceánu plné, ale je tu i další problém. Novou produkci nelze snadno prodat ani naložit, protože je nejdřív nutné se zbavit té staré, což je rovněž problém,“ tvrdí Doubrava ze společnosti CE Wood. Většina obchodníků tak hledá cesty, jak se „nepotřebného“ dříví v přístavech zbavit. A jak tvrdí zástupci tuzemských společností, začínají objevovat evropský trh. „Do Ameriky dřevo přivezete a na burze prodáte de facto jen přepravní list k lodi, aniž poznáte nového majitele, je to velice jednoduché. V Evropě se musíte většinou se zákazníkem osobně potkat a podrobnosti dodávky projednat. Stále je to ale lepší než nechat dříví shnít na lodích,“ tvrdí jeden z obchodníků. Dle něj hrozí, že již tak malá poptávka po dřevě ve střední Evropě ještě poklesne, až trh zaplaví dřevo z přístavů. „Čekají nás těžké měsíce, a kdyby to byly jen měsíce, tak bych byl rád. Pokud roky, bude to horší,“ obává se dalšího vývoje Doubrava. Lubomír Šálek z Fakulty lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze však tvrdí: „Samozřejmě vypadla Amerika, což je velký problém, který nechci zpochybňovat. Jenže jsou tu i jiné trhy, které se rozvíjejí, třeba bohatýrská Asie, velké množství dřeva chce i Saúdská Arábie. Uvidíte, že mnoho firem bude brečet nad krizí, ale časem začne dřevo vyvážet.“ A pokud přece jen levná surovina, která původně mířila na americký trh, zaplaví Evropu? „Tak ať zaplaví, bude se těžit méně a trh rozhodne o tom, kdo přežije,“ je přesvědčen Šálek. Někteří jeho kolegové navíc považují stesky tuzemských zpracovatelských firem za součást hry, jak stlačit cenu suroviny co možná nejníže.
Omezení výroby
S jejich tvrzením však poněkud nekoresponduje aktuální situace v dřevozpracujících firmách. Třeba Doubrava z firmy CE Wood upozornil, že jeho podnik musel kvůli klesající poptávce citelně omezit produkci a přejít ze třísměnného na dvousměnný provoz. „To znamená pokles produkce o 25 až 30 procent. Podobně jsou na tom i ostatní zpracovatelé. I když jsou některé firmy, které ještě nějaký čas pojedou naplno. Záleží, jak má kdo zaměřený obchodní model, kdo měl štěstí. V současné době je to jako ruleta,“ vysvětlil Doubrava. Šéf jednoho z pěti největších zpracovatelů dřeva v republice, který si kvůli konkurenci nepřál zveřejnit své jméno, upozornil, že jeho podnik sice pracuje naplno díky nasmlouvaným kontraktům z loňska, ty však v pololetí vyprší. Poté i v tomto podniku začne omezování výroby a zřejmě i propouštění zaměstnanců. A které firmy čeká krach? Budou to především malé nebo naopak velké dřevozpracující firmy? Dřevaři se na tyto otázky zdráhají odpovídat. Zdůvodňují to tím, že menší firmy sice mají vyšší provozní náklady, ale lépe obsáhnou regionální trh, jsou schopny se dohodnout se stavební firmou okresního formátu. Velké podniky se k takovým menším kontraktům dostanou jen stěží. „Je to, jako kdyby někdo chtěl zabít pistolí komára,“ tvrdí jeden z odborníků. Dle Doubravy velké podniky zase mohou spoléhat na svoji kapitálovou sílu i to, že si s nimi banky nebudou chtít zpřetrhat dobré vazby. Vše bude o jediném - udělat co nejméně chyb. „Jestliže ale rychle nenastane pozitivní korekce ekonomiky, dojde v celé Evropě k poklesu zpracovatelských kapacit,“ dodal Doubrava.
Klidný stát
Současné situace se zatím neobává státní podnik Lesy České republiky, který na tuzemský trh dodává dvě třetiny dřeva. Loni totiž s firmami uzavřel nové tříleté kontrakty na prodej dřeva. Podnikatelé nakupují celou zakázkou takzvaně na pni (neboli na stojato či u pařezu). Na nich pak záleží, jaký sortiment z vytěženého dřeva vyřežou a komu a jak ho prodají. Problém je však ten, že za surovinu zaplatili příliš vysoké ceny, které nyní neodpovídají realitě. „Samozřejmě, firmy při tendrech špatně odhadly, jak se situace v následujících měsících bude vyvíjet. Mnohdy v jejich nabídkách nebylo započítáno žádné riziko a teď se budou snažit o to, aby jim majitel lesů v jejich těžké situaci pomohl. Už tady vyhlížíme první nájezdnickou vlnu lobbistů,“ upozornil člen vedení státního podniku. Jak však vyplývá z informací týdeníku EURO, dřevozpracující firmy jen stěží prosadí změny smluv. „Musíme vycházet ze zákona o zadávání veřejných zakázek,“ konstatoval výrobně technický ředitel Lesů ČR Jiří Černík. To znamená jediné. Chtějí-li dřevaři současné a pro ně nevýhodné podmínky upravit, musejí nejdříve stávající smlouvy vypovědět a pak se přihlásit do nově vypsaných tendrů. Jenže. Součástí smluv je i klauzule, která dřevozpracujícím firmám sice umožňuje od dohody ustoupit, ale musejí počítat s placením sankcí. Část dřevařů již nyní tvrdí, že s ohledem na další prohlubování odbytové krize a masivní pokles cen od smluv ve druhém pololetí odstoupí a raději zaplatí sankce. Ty totiž budou nižší než prodělek z prodeje dřeva. „Samozřejmě jsme na takovou situaci připraveni zareagovat vypsáním nových tendrů. Ty již pro Lesy ČR nebudou kvůli poklesu cen dřeva tak výhodné. Zatím ale dobíhají smlouvy z prvního kvartálu, které byly cenově mnohem příznivější, než jaké budou ve druhém čtvrtletí letošního roku. Smlouvu nikdo dosud nevypověděl,“ tvrdí Černík. Jiná situace bude v lokalitách, které zasáhla větrná kalamita. „Připravujeme scénář pro zpracování kalamitního dříví. Předpokládáme, že zde vypíšeme nové tendry na jeho těžbu. V ceně se určitě projeví jak vyšší náklady na zpracování kalamitního dříví, tak i pokles cen na trhu,“ vysvětlil Černík. O jak velké tendry se bude jednat, však nesdělil. „Krajská ředitelství budou jednat s partnery, kteří původně vyhráli tendry na těžbu dřeva v postižených lokalitách. Možná se dohodnou a tyto subjekty budou ochotny na sebe vzít vyšší podnikatelské riziko. V opačném případě vypíšeme nová výběrová řízení,“ dodal Černík.
Daň za rozvoj
Ne všichni odborníci však souhlasí s tvrzením, že se český dřevařský průmysl dostal do vleklé krize. „Není to projev hlubší a dlouhodobější krize, vše se do konce letošního roku vyrovná,“ je přesvědčen Zdeněk Domes, který několik desetiletí pracuje v oboru. Nyní působí jako expert a poradce. Ten rovněž tvrdí, že tuzemské zpracovatelské firmy doplatily na svoji přemrštěnou budovatelskou politiku. „Několik let rostla poptávka po dřevě, neúměrně se stavěly nové zpracovatelské kapacity,“ tvrdí. To znamená, že současný stav přežijí jen silné a šikovné podniky. „Dostaneme se na normální úroveň, kdy velikost tuzemských zpracovatelských kapacit bude odpovídat reálné situaci na trhu,“ je přesvědčen Domes.
Další odborníci zase kritizují systém, jak obchod se dřevem v tuzemsku probíhá, respektive jak surovinu prodává vládce tuzemského dřevařství - Lesy České republiky. „Všichni brečí, že padají ceny dřeva, před čtvrt rokem zase brečeli, že drobné pily nemají co řezat,“ rozčiluje se nad současným stavem Lubomír Šálek z Fakulty lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze. Dle něj mnohé problémy začínají ve způsobu, jakým stát své dřevo prodává. Dlouhodobé kontrakty, které uzavřely dřevozpracující firmy se státním podnikem, totiž neodráží reálnou cenovou hladinu suroviny. Stejně tak tříleté kontrakty nedávají možnost reagovat na budoucí krizi. „Jediné řešení je, aby majitelé lesů oddělili těžbu dřeva od jeho prodeje,“ tvrdí Šálek, což znamená najmout si na pokácení stromů odbornou firmu. „Na tyto práce vypsat tendr, jehož rozhodujícím kritériem bude cena. Majitel si pak pohlídá kvalitu těžby, když ji firma nesplní, tak jí vypoví smlouvu. Zásadní ale bude, že si sám prodá dřevo na burze,“ konstatuje Šálek. Jak dodal, na burzu se dřevem mají přístup všichni odborníci a je jediným možným řešením, jak určit reálnou a tržní cenu suroviny. „Ať se ukáže, kdo je dobrý a kdo ne,“ dodává. Další odborníci, které týdeník EURO oslovil, jsou přesvědčeni, že tuzemský dřevařský průmysl doplácí na to, že je převážně orientován na levné smrkové dřevo, když přitom tvrdí, že i na současném přesyceném trhu existuje dost prostoru pro kvalitní sortiment. „Trh by měl ovlivňovat i vývoj lesa, hospodářské plány a větší diferencovanost hospodaření, tedy více druhů dřevin,“ tvrdí Šálek. A opakuje, že vše souvisí i s oddělením kácení stromů od jeho prodeje. „Firma si nechá pokácet stromy najatou firmou, za tuto službu jí zaplatí, ale dřevo jí stále zůstává. Pak již jen stačí sledovat vývoj na burze, jak se vyvíjí ceny jednotlivých sortimentů. Řeknu si, tohle jde nahoru, vyberu z vytěženého dřeva a prodám. To je to zhodnocení, práce,“ vysvětlil. Dřevozpracující firmy jsou však k tomuto způsobu prodeje suroviny, tedy přes burzu, notně skeptické. „Těžko tímto způsobem něco prodáte, když není na trhu žádná poptávka,“ shodují se.
SITUACE
- V Česku se ročně vytěží v průměru šestnáct milionů kubíků.
- Loni v březnu se odvozní cena za kubík smrkové kulatiny pohybovala v průměru kolem 2500 korun.
- V současnosti je zhruba na poloviční úrovni.
- Propad poptávky po dřevu v USA se odhaduje na dvacet až pětadvacet procent oproti počátku loňského roku.
- V přepočtu na objem to představuje desítky milionů kubíků dřeva.