POPULARITA SPOTŘEBITELSKÝCH PŮJČEK, SPLÁTKOVÉHO PRODEJE ČI HYPOTEČNÍCH ÚVĚRŮ JE DNES V ČESKÉ REPUBLICE VYSOKÁ. ČASTO SE POROVNÁVAJÍ NAŠE POMĚRY SE ZAHRANIČÍM A NEZŘÍDKA SE V TĚCHTO SOUVISLOSTECH OBJEVUJE POJEM "OSOBNÍ BANKROT".
Takové osobní pády nás asi nečekají. Zkušenosti dokazují, že pan Novák je stejně dobrý dlužník jako Coca-Cola.
Problém neplatičů se u nás řeší občanskoprávní cestou
NABÍZÍ SE LOGICKY OTÁZKA: JE NĚCO TAKOVÉHO MOŽNÉ I U NÁS?
Na otázku, položenou v předchozí větě, je možné odpovědět stručně: nikoli. Především naše právní předpisy pojem bankrot vůbec neznají. Máme ovšem zákon o konkurzu a vyrovnání - právě ten řeší situaci, kdy právnická či fyzická osoba není schopna umořovat své finanční závazky (vůči státu, finančním institucím, obchodním partnerům, zaměstnancům apod.) a je proto nutné věc řešit soudní cestou. Výsledkem takového soudního řízení může být poměrné vyrovnání věřitelů. V našich poměrech to ovšem takto jednoduché není, především proto, že zákon o konkurzu a vyrovnání rozděluje finanční pohledávky do několika kategorií (obvykle podle věřitelského subjektu) a od toho odvozuje priority při jejich umořování. Zásadní je ovšem jiná skutečnost: citovaný zákon se sice vztahuje jak na právnické, tak fyzické osoby, ale z jeho dikce vyplývá, že se vztahuje pouze a jenom na finanční závazky a pohledávky vzniklé na základě podnikatelské činnosti. Pokud zadlužení vznikne z jiného titulu (hypoteční úvěr soukromé osobě, spotřebitelská půjčka apod.), zákon o konkurzu na takový případ nelze aplikovat.
KDO SI ZASLOUŽÍ ÚVĚR
Zbankrotovat u nás tedy ten, kdo se zadlužil nad své možnosti, nemůže. Neznamená to ovšem, že věřitelé soukromníků jsou bezbranní. K dispozici mají příslušné občanskoprávní předpisy, případně trestní zákoník (v případech, že se jedná o podvodné jednání). Krajní možností je pak majetková exekuce (té se budeme věnovat v některém z příštích vydání Profitu) - samozřejmě pokud nějaký majetek existuje. Občanské právo do jisté míry pamatuje i na situaci, kdy věřitel zemře. „Dnes platí, že majetek i dluhy se dědí, což je dobře,“ říká Milan Tománek z ČSOB. I to má ale háček - dědictví lze jako celek (tedy aktiva i pasiva, tedy dluhy) odmítnout. Pravdou je, že toto všechno jsou krajní řešení. Finanční instituce, které úvěry soukromníkům poskytují, se pochopitelně snaží takovým situacím předcházet. Mají k tomu poměrně širokou paletu nástrojů a postupů. Především zkoumají bonitu dlužníka - minimálním požadavkem je doklad o příjmech. Jedná-li se o větší částky, je „scoring“ klienta samozřejmě důkladnější. V dohledné době by věřitelé měli mít k dispozici nástroj, který tento proces výrazně zkvalitní. Nebankovní finanční sektor právě v této době připravuje úvěrový registr, kde se budou soustřeďovat informace o všech půjčkách, které ta či ona osoba čerpala. Tento na první pohled spolehlivý instrument na prověřování „úvěruschopnosti“ žadatelů má ale několik vad na kráse: nebude zahrnovat údaje o bankovních úvěrech (banky mají vlastní registr, vzájemné propojení obou databází ovšem z legislativních důvodů nepřipadá v úvahu) a nebude skutečně komplexní, protože spolupráce věřitelů s registrem není povinná.
NEJLÉPE PO DOBRÉM
Bonita dlužníka se ovšem časem může změnit, věřitelé - zejména v případech úvěrů větší hodnoty - proto využívají různých možností, jak dobytnost své pohledávky zajistit. Všeobecné známý je institut ručitelů, v praxi schůdnější a proto také stále více využívané (nikoli zřídka bývá povinné a je podmínkou poskytnutí úvěru) je pojištění dlužníka právě pro případ jeho platební neschopnosti. Je skoro s podivem, že při tom všem se neplatiči vůbec objevují. Přesná čísla se obvykle nezveřejňují, platební morálka v České republice je ale podle všeho srovnatelná se zeměmi EU a podíl problémových „soukromých“ úvěrů (na jejich celku) se bude pohybovat kolem 2 %. Podle slov řady představitelů finančního sektoru se věřitelé především snaží s problémovými dlužníky dosáhnout nějaké přijatelné dohody. „Samozřejmě bereme v potaz situace, kdy se klient dostane do potíží nikoli vlastní vinou. V takových případech postupujeme individuálně. Jsme otevřen jednání, klient nás ovšem musí o potížích informovat otevřeně a včas,“ říká například Milan Tománek. A představitelé ostatních finančních ústavů tvrdí totéž.
