Čeští sportovci se v Soči po slušném rozjezdu – tři medaile ve třech dnech – poněkud zadrhli. Přesto je 17. místo v pořadí národů po týdnu soutěžení solidní.
Určitě, vycházíme-li z předpokladu, že úspěchy na zimní olympiádě jsou těsně svázány s bohatstvím země. O tom se alespoň často mluví – a jedním dechem se vypočítává cena hokejové výstroje, páru lyží nebo třeba tréninkových hodin v ledovém korytu. Potvrzují ale dostupná data tuto premisu? Je zimní svátek sportu na rozdíl od toho letního, kde se hrdinou může stát i mladý talent trénující každodenním během do školy, v první řadě o penězích?
Pokud spočítáme všechny medaile, které od prvních her v roce 1924 získaly jednotlivé země, vyjde nám u vítězných Norů úctyhodné číslo 303. Rychlé srovnání s HDP na hlavu ostatních států, jež si na medaile díky svým reprezentantům alespoň jednou sáhly, pak signalizuje, že na zmíněné korelaci „bohatství = úspěch“ nejspíš něco bude; Norsko je nejmedailovější a zároveň nejmovitější z testovaného vzorku. (Po úvodní analýze jsme se pro větší názornost a přehlednost grafu rozhodli vyřadit Lichtenštejnsko a několik dalších hráčů, kteří z různých důvodů tvoří výjimky z pravidla, ale na obecném trendu nic nemění.)
Podobně jako Norsko se i další rozvinuté ekonomiky protlačily v žebříčku medailistů na čelné pozice. A přestože se místy bohatství a počet trofejí rozcházejí – například bohatší Kanada má méně zlata, stříbra a bronzu než Finsko – už první pohled na výslednou grafiku potvrzuje signál vyslaný zmíněným kralováním Norska.
I druhý, podrobnější pohled pak stvrzuje, že je úspěch v zimě podmíněn penězi: před námi se umístila Británie a další země s průměrně movitějším obyvatelstvem, za námi Polsko, Chorvatsko a další chudší příbuzní.
Mezi ně samozřejmě patří i Rusko a Čína, ty ale těží z masivní populace a podpory státu, který sport bere jako příležitost stvrdit, respektive navýšit svou prestiž.
Právě v případě Číny se přitom hezky ukazuje, jak je úspěch na zimních hrách provázán s růstem ekonomiky. Své první medaile získala v roce 1992, což koresponduje s robustním hospodářským růstem, který nastartovaly tržní reformy z konce 70. a 80. let. Zjistili to kolegové z newyorské společnosti ConvergEx, kteří se zaměřili na HDP a medailové žně. Podle nich svého dosavadního maxima dosáhli Číňané na poslední olympiádě v roce 2010, kdy rozvinuté ekonomiky strádaly, a Čína překvapila posílením o 10,3 procenta.
Podobný příběh, jakým se honosí Čína, přitom vyprávějí i další ekonomiky. Jižní Korea a Japonsko začaly sklízet medaile až ve chvíli, kdy se zařadily mezi špičku rozvíjejících se dravců nebo nově mezi rozvinuté země. Tokio tak například vyslalo své reprezentanty už před druhou světovou válkou na troje hry, ale první medaile se dočkalo až v roce 1956. Prvním zlatem se pak mohlo pochlubit v roce 1972 – a od té doby patří mezi pravidelné adepty na stupně vítězů. Ostatně i v Soči si během týdne připsalo tři triumfy.
Faktorů, které dostaly na stupně vítězů reprezentanty Japonska a dalších zemí, je pochopitelně více. I tak je ale možné dát mezi ukazatele bohatství a úspěchu orientační rovnítko. České 17. místo – respektive 12., vezmemeli v potaz v první řadě počet medailí a až poté jejich hodnotu – by tak mělo naše fanoušky hřát. I na to by napříště měli myslet nespokojenci, než začnou mluvit o zklamání. l •
Bohatstvím k olympijskému triumfu
Počet získaných medailí na zimních olympijských hrách od roku 1924 a HDP na hlavu účastnických zemí (rok 2012, v USD)
Zlato Stříbro Bronz HDP
Norsko 101 089
USA 49 641
Rakousko 47 449
Německo 41 226
Finsko 46 439
Kanada 52 811
Švýcarsko 80 262
Švédsko 55 765
Itálie 33 307
Francie 40 072
Nizozemsko 46 346
Rusko 14 184
Čína 5 975
Japonsko 46 991
Jižní Korea 23 304
Velká Británie 39 090
Česko 18 555
Polsko 12 780
Chorvatsko 13 255
Bulharsko 7 006
Bělorusko 6 733
Estonsko 16 940
Austrálie 67 648
Maďarsko 12 772
Belgie 44 091
Ukrajina 3 875
Kazachstán 11 817
Slovinsko 22 177
Španělsko 55 765
10 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200 220 240 260 280 300
O autorovi| Roman Chlupatý, spolupracovník redakce
