HUBERTUS PÁNSKÝ, ČESKÝ HAMBURGER

Do spotřebního koše se dostal squash, pyrotechnika i papoušek

Namísto dosud jediné Škody Felicie už figuruje v nových spotřebních koších, na nichž se od letošního roku měří index spotřebitelských cen, aut deset. Vedle čtyřiceti a padesátikilowattové felicie jsou to i základní verze octavie, fabie, Renaultu Mégane, Daewoo Matiz, Opelu Astra, Fiatu Punto, Volkswagenu Golf a Fordu Focus. Na tomto vzorku by se měl v následujících pěti letech sledovat pohyb spotřebitelských cen automobilů. S tím, že v okamžiku, kdy automobilka změní výrobní sortiment, bude muset dojít ke změně i ve spotřebním koši. Letos se to pravděpodobně bude týkat felicie, kterou chce Škoda Auto na jaře přestat vyrábět a jejíž pozici nejprodávanějšího vozu na domácím trhu má převzít fabia. V klidu. Silnější zastoupení automobilů mezi cenovými reprezentanty je pro širokou veřejnost zajímavější sdělení než to, že v rámci komplexní revize indexních schémat, která proběhla loni a vyšla ze struktury spotřeby v roce 1999, došlo k úpravám jak cenových reprezentantů, tak váhových systémů i zpravodajských jednotek – respondentů. A že se současně změnilo základní období, kterým je u nových cenových indexů prosinec 1999, eventuálně průměr roku 1999. Stejně jako že návaznost časových řad dosavadních a nových cenových indexů je zajištěna pomocí koeficientů – přepočtových můstků. Vždy jde však o jednu a tutéž věc. Český statistický úřad (ČSÚ) se tentokrát neocitl na tapetě makroekonomických analytiků, kteří z profesionálního zájmu sledují změny statistické metodiky nanejvýš pozorně, až nedůvěřivě. Možná proto, že proměna úhrnného indexu nebyla výrazná, a také proto, že ČSÚ předvídavě uskutečnil diskusní seminář o revizi indexních schémat a metodických změnách. Porovnáme–li původní a nový index spotřebitelských cen za prosinec 2000 s prosincem 1999, nový index je v úhrnu vyšší o 0,1 procenta, což podle ČSÚ způsobily ve vzájemné kombinaci změny ve struktuře spotřeby, cenový vývoj a metodické vlivy – zařazování a vypouštění cenových reprezentantů. Pokud jde o úpravy v samotné struktuře výdajů v roce 1999 oproti roku 1993, odlišná je ve spotřebě domácností váha jednotlivých skupin zboží a služeb i reprezentantů. Takže podíl potravin a nealkoholických nápojů činí nyní necelých dvacet procent, přičemž podle spotřeby v roce 1993 to bylo dvacet šest procent. Ještě výraznější je znát posun ve skupině nazvané Bydlení, voda, energie, paliva. Její podíl stoupl ze čtrnácti na téměř čtyřiadvacet procent. Nástup ojetin. Revize spotřebních košů probíhá v pětiletých až sedmiletých periodách. Souběžně s klíčovým úkolem, jímž je zachycení proměn struktury spotřeby, se slaďuje také naše metodika se standardy Evropské unie. Příkladem harmonizace jsou ojetá auta, která se mezi cenovými reprezentanty objevila poprvé. Statistický úřad sleduje vývoj jejich cen na felicii (tři a pět let), favoritu (sedm let), golfu a passatu (u obou pět a sedm let), astře (tři a pět let), vectře (tři roky), escortu (pět let), méganu (tři roky), puntu (tři a pět let) a peugeotu 405 (pět let). Mobilní boom. Také premiérové zařazení mobilních telefonů mezi cenové reprezentanty je logickým důsledkem nákupního boomu ve druhé polovině devadesátých let i požadavků Evropské unie. Vedle samotného mobilního přístroje („nezávislého na jakémkoli operátorovi, s možností použití jakékoli karty, nezatíženého dotací operátora, nejčastěji prodávaného přístroje, ne ze sady! , jak zní popis) se mezi cenovými reprezentanty objevilo po dvou typech hovorného (ve špičce a mimo špičku) EuroTelu a Paegasu ve vlastní síti. Omlazovací kúra. Nově se stala cenovým reprezentantem levná ubytovna pro mládež – youth hostel, rozšířilo se havarijní pojištění (k dosavadní felicii přibyla i octavie a Renault Mégane), nově se sleduje úrazové pojištění. Rozšířily se také registrované bankovní služby. Dosud to byly jen poplatky za vedení běžného účtu, nyní přibyly poplatky za výběr z bankomatu a za příkaz k úhradě u vybraných bank. Nově se mezi cenovými reprezentanty objevily i dětské plenkové kalhotky, celozrnný chléb, kukuřičné lupínky, dálniční známka, smluvní nájemné, plynový kotel, zahradní gril, poplatek za technickou prohlídku aut, satelit i plastika očních víček, pronájem kurtu na squash, pouťová atrakce, zábavná pyrotechnika, vstupenka na diskotéku a do muzea, papoušek vlnkovaný nebo plněná bageta „typu Crocodille . Naopak v souladu s praxí Evropské unie ze spotřebního koše vypadlo zdravotní pojištění. Šest deníků. Ceny novin se nyní sledují na MF Dnes, Blesku, Právu, Lidových novinách, Zemských novinách a regionálním deníku podle výběru respondenta, ceny časopisů na ABC, Chipu, Story, TV Magazínu, Vlastě, Květech, Reflexu, Praktické ženě a Týdeníku televize. Cenovými reprezentanty zahraničních zájezdů ve vybraných cestovních kancelářích jsou sedmidenní letecké zájezdy na Gran Canaria a Korfu, sedmidenní autokarové zájezdy do Španělska a Chorvatska, zimní autokarový zájezd do Alp se třemi až sed–mi noclehy a autokarový zájezd do Velké Británie se dvěma až čtyřmi noclehy

1. vždy cena pro jednoho člověka. Ceny pro čtyři osoby se sledují u sedmidenních zájezdů s vlastní dopravou do Itálie a Chorvatska.

Mýdlo, petrolej, klobouky. Vrchní ředitel sekce ekonomických statistik ČSÚ Kamil Kudlák často zdůrazňuje, že nebýt přerušení během války a v padesátých letech bylo by možné protáhnout časovou řadu indexu spotřebitelských cen nebo alespoň cenový index vybraných skupin zboží až do první republiky. Je to dobrý námět například pro ambiciózního studenta. Nicméně i bez nároku na vědeckou komplexnost a fundamentálnost je zajímavé nahlédnout do historických publikací. V Království českém byl zemský statistický úřad zřízen v devadesátých letech devatenáctého století. Sledování vývoje cen pomocí cenových indexů se však rozšířilo teprve po první světové válce. V ČSR vznikl Státní úřad statistický v roce 1919 a řady cenových indexů začínají rokem 1921, přičemž základním obdobím byl červenec 1914. První indexy zahrnovaly 41 druhů zboží ve dvou skupinách: Potraviny, paliva, petrolej, mýdlo a Látky, obuv, klobouky. V roce 1923 se začaly vypočítávat indexy životních nákladů pro dělnické a úřednické rodiny. Podle struktury vydání v roce 1914 padlo v dělnické rodině na výživu přes padesát šest procent vydání, v úřednické dvaačtyřicet. V dalších dvou skupinách – Nájemné a Topivo a svítivo – byl podíl zhruba shodný: kolem osmnácti, respektive pěti procent. Na oblečení ale dala úřednická rodina čtrnáct, dělnická osm procent vydání. Takzvané ostatní potřeby představovaly v dělnické rodině dvanáct, v úřednické dvacet procent vydání. Pivo za dvě devadesát. V roce 1931 vznikla nová indexní schémata (spotřební koše) zachycující strukturu vydání v letech 1927 až 1928. Ve vydáních dělnické rodiny zhruba o dva body klesl podíl výživy a v úřednické rodině přibližně stejně stoupl. Zvýšila se váha výdajů na topení a svícení – v obou skupinách asi sedm procent. Podíl výdajů na nájemné ale údajně střemhlav klesl – na šest, respektive devět procent. Příčinu nechť hledá historik. Statistická ročenka z roku 1934 zachycuje ceny šestatřiceti druhů potravin, které se od dnešních cenových reprezentantů příliš neliší. Souhrnný průměrný index maloobchodní cen činil v roce 1932 oproti červenci 1914 106,7, přičemž u chleba bílého to bylo 110,1, u piva obyčejného 119. Nominálně stálo kilo chleba ve dvaatřicátém 2,26 Kč, litr piva 2,93 Kč. Pod taktovkou. S další revizí indexů se počítalo kolem roku 1940, ale kříž přes rozpočet udělala okupace Československa. Zůstala tudíž indexní schémata z roku 1931, jen základní období se posunulo do nového roku nula: 1939. Ceny se podle ročenky z roku 1941 příliš nepohnuly. Bílý chléb stál v roce 1940 dvě třicet, tekutý tři osmdesát. Vypovídací schopnost indexů cen, respektive životních nákladů, se za války snížila, protože vedle cen při prodeji na přídělové lístky existoval i rozvinutý černý trh. Tyto problémy trvaly i v poválečných letech. K tomu se ještě přidalo paušální zavádění sovětských metod statistiky ve všech „lido–demo státech. Je spravedlivé dodat, že naši statistici na závažné nedostatky sovětské metody výpočtu indexu maloobchodních cen několikrát upozorňovali. Marně. Věčný zeleňák. O problémech v padesátých letech svědčí to, že první statistická ročenka po roce 1948 byla vydána v roce 1957. Udává mimo jiné, že životní náklady v roce 1956 klesly proti červnu 1953 (měnová reforma) o šestnáct procent, ve srovnání s rokem 1937 stouply o třiadvacet procent. Kilo chleba stálo v prosinci šestapadesátého roku 2,60 Kč, šunkový salám 32, pivo desítka 2,40, dvěstěpadesátka jawa 8800 Kč, krabička partyzánek korunu šedesát. Auto ještě mezi cenovými reprezentanty chybí – bylo na poukaz. Dostává se tam až v šedesátých letech. V roce 1965 stála octavie 45 600, v roce 1970 „embéčko 55 500, v roce 1974 „stovka 45 100 korun. V roce 1984 už auta zastupuje Škoda 105 s cenou 54 830 korun. Pivo desítka bylo za dvě padesát a proti roku 1975 podražilo o osmašedesát procent. Chleba držel cenu, ale úhrnný index maloobchodních cen byl v roce 1984 oproti lednu 1977 118,2. Osmdesátá léta jsou historicky významná tím, že cenové reprezentanty opustil hubertus pánský, který byl jejich součástí po mnoho desetiletí a s jistou nadsázkou ho lze nazvat českým hamburgerem. Patrně se tak stalo hned v roce 1980, kdy cena pánského pláště vlněného letního náhle poskočila na 870 korun. Hubertus byl v roce 1974 za 398 korun, v roce 1965 za 250 a v roce 1956 za 337 korun, zatímco v červnu 1953 stál podle ročenky šest set padesát. V roce 1937 ale byl za 168 Kč. Zlom. „V období takzvaného plánovaného hospodářství se většina cen brala z ceníků. Jen část se zjišťovala výběrovým šetřením. Na rozdíl od ostatních států RVHP se však u nás od šedesátých let počítal výběrový cenový index podle západní metodiky, říká ředitelka odboru statistiky cen ČSÚ Stanislava Kocianová. Její kolegyně, vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen Marie Hušková, dodává, že to podstatně usnadnilo adaptaci cenové statistiky na nové nároky po roce 1989: „Zlom přinesl především rok 1991, kdy se, pokud jde o spotřebitelské ceny, přešlo z celostátně platného čtvrtletního ceníkového zjišťování na měsíční anketární zjišťování přímo v prodejnách zboží a provozovnách služeb. Postupem času bylo sledování 1200 druhů zboží a služeb ve všech okresech a v Praze staženo na 41 okresů plus hlavní město a zhruba osm set reprezentantů. Tato proporce zůstala zachována i při loňské revizi spotřebních košů. Počet okresů je shodný, reprezentantů je 775 a jejich ceny se sledují v deseti tisících prodejen a provozoven služeb. Prostřednictvím tohoto systému vstupuje každý měsíc do výpočtu kolem devadesáti tisíc cen, což podle Kudláka odpovídá velikosti země.