Hudba nás doprovází na každém kroku. Mnoho lidí si neumí představit ranní probuzení, běh nebo jízdu autem bez oblíbeného playlistu. Proto další generace snad ocení současné společné úsilí firem Microsoft a Elire Group, které momentálně ryjí archiv toho nejlepšího ze soudobé hudební tvorby do skleněných destiček. Ty pak chtějí pohřbít na odlehlém místě za polárním kruhem, kde budou čekat na své objevení budoucími archeology.
Hudební nahrávka nazvaná Global Music Vault má přežít i jaderný výbuch – bude se totiž nacházet na Špicberkách v Norsku poblíž schránky Global Seed Vault. Ta pro změnu obsahuje zásobu semen zemědělských plodin pro případ globální apokalypsy a potřeby začít znovu pěstovat potraviny na spálené zemi. A díky novému projektu si k okopávání záhonů přeživší konce světa dokonce pustí třeba Boba Marleyho.
Zatímco však semena jsou z podstaty trvanlivá, a navíc ještě dobře zabalená, hudbu do plastu či podobného materiálu zalít nelze. Proto výzkumníci stáli před otázkou, jak ji uchovat na věčnost. Pevné disky počítačů a telefonů začínají selhávat zhruba po pěti letech, pásky vydrží asi dekádu a CD či DVD patnáct let. Microsoft tedy sáhl po technologii dlouhodobého úložiště, kterou ve spolupráci s Elire za účelem archivace kriticky důležitých dat vyvinul už dříve.
Celý trik takzvaného Projektu Silica spočívá v superrychlém vypálení 3D vzoru do skleněné destičky za pomoci laserového paprsku. Tabulky křemenného skla měří asi sedm a půl centimetru a díky gravírování v nanoměřítku každá z nich pojme 100 gigabytů hudby, což jsou asi dva tisíce skladeb. Brzy ale budou moci obsáhnout i jeden terabyte a nakonec dokonce celých deset, slibují společnosti. Cílem celého projektu je pak archivovat dohromady desítky tisíc takových terabytů.
Aby tým převedl data zpět do podoby hudby, jež se dá přehrávat, svítí na tabulky polarizovaným světlem a nechá algoritmus strojového učení záznam přečíst a následně přepsat. „Naším cílem je ukládat, konzervovat a archivovat data v cloudovém měřítku ve skle,“ řekl webu Fast Company Ant Rowstron, uznávaný inženýr a zástupce ředitele laboratoře společnosti Microsoft Research v Cambridge.
Hudba na jedno použití
Global Music Vault bude na své místo uložena příští rok a objeví se v ní například nahrávky z Mezinárodní knihovny africké hudby, keňského archivu Ketebul Music a libanonského Fayha Choir. Zazní však také Patti Smith, Paul Simon, celé koncerty Stevieho Wondera, Manfreda Manna nebo skladatelky Beatie Wolfe. Chybět pochopitelně nebudou ani rozhovory se zmíněnými umělci.
Tabulky mají potenciál přežít ještě bouřlivější a delší časy než mezopotámské hliněné destičky, které na pobřeží Eufratu po tisících letech, kdy byly pohřbené v hlíně, vykopávají vědci dnes. Sklo vydrží žár, poškrábání, potopení i elektromagnetické pulsy či radiaci. O možném rozbití inženýři každopádně raději mlčí. Pokud však během konce civilizace destičkami žádné monstrum nepraští o kámen, budou prý fungovat i za 10 tisíc let.
„V současnosti je hudba stále více znehodnocována, bere se jako věc na jedno použití. Je hezké si připomenout její dlouhodobé hodnoty pro lidstvo,“ okomentovala Wolfe pro Billboard, z něhož citoval server Singularity Hub.
Global Music Vault se však nespoléhá pouze na sklo od Microsoftu. Tým dále experimentoval například s QR kódy o vysoké hustotě nebo s odolnými optickými vlákny. Dokonce zkoumal i možnost archivace muziky pomocí DNA, což mimochodem napadlo i Gatesovu firmu. Kyselina v buněčném jádru totiž také představuje úložiště nepřeberného množství dat na mikroskopickém prostoru, které při dostatečně nízké teplotě přežije tisíce let.
Od robotů pro roboty
Nutno podotknout, že pokud civilizace jednoho dne skutečně skončí, tak lépe než hudba přece jen budoucím generacím poslouží ona semena – už proto, že přečtení tabulek vyžaduje poměrně pokročilou výpočetní techniku. Ale i přes přezdívku ,Doomsday Vault‘, což v překladu znamená něco jako apokalyptická skrýš, archiv nemá primárně sloužit přeživším nějaké katastrofy, ale pravděpodobnějšímu scénáři, v němž se bude civilizace dále rozvíjet směrem k digitalizaci.
To mimo jiné znamená, že stále více dat bude existovat jen ve virtuální podobě, jejíž životnost je poměrně časově omezená. Decentralizované informace se tak po použití prostě smažou a skončí nenávratně v propadlišti dějin. Takovou budoucnost alespoň předpovídají analytici.
„Dnes máme na světě čtyři miliony hudebních producentů, kteří denně vydají na Spotify 60 tisíc písní. Řešení pro digitální ukládání dat rychle zastarávají a stávají se irelevantními, což může do budoucna ohrozit historii hudebního průmyslu. Proto spolupracujeme na hledání ,věčného‘ řešení s nejlepšími společnostmi světa,“ nechal se slyšet Luke Jenkinson, který je ,mozkem‘ Global Music Vault.
Experti podílející se na projektu chtějí zabránit ztrátě důležitých informací o soudobé kultuře, právu, filozofii nebo vědě a postavit se do role knihovníků, kteří zajistí budoucím generacím hmotný archiv toho, co se teď sdílí hlavně po internetu. Nezbývá tedy než doufat, že schránku na norském svahu hluboko pod ledem jednou objeví nějaký kulturně vyhladovělý poutník s ultra výkonným čipem v kapse, jenž ocení nejen semínka obilí, ale i Stevieho Wondera ve sluchátkách nebo něčem na ten způsob.
