Pražský nakladatel Jan Fromek nebyl příliš úspěšným podnikatelem. Často měl finanční potíže, protože vydával především náročnější literaturu, která šla špatně na odbyt. Přesto se mu podařilo vybudovat značku, jejíž sláva vydržela až do současnosti: Odeon.
Jan Fromek Pražský nakladatel Jan Fromek nebyl příliš úspěšným podnikatelem. Často měl finanční potíže, protože vydával především náročnější literaturu, která šla špatně na odbyt. Přesto se mu podařilo vybudovat značku, jejíž sláva vydržela až do současnosti: Odeon.
Výraz Odeon (latinsky odeum), původně označoval antickou stavbu, sloužící pro různá umělecká vystoupení. Nejčastěji byla kruhového půdorysu a od amfiteátru se lišila tím, že byla zastřešená.
Nejstarší známá stavba tohoto druhu se nazývala Skias a stávala na tržišti ve starověké Spartě. Další pak vznikla okolo roku 447 př. n. l. na jihovýchodním úbočí Akropole v Athénách.
Název Odeon se ale postupně začal používat i pro další místa kulturního charakteru. Nesla ho různá varieté, promítací sály i kavárny. Není proto divu, že když pražský nakladatel Jan Fromek hledal roku 1925 vhodné jméno pro svůj podnik, rozhodl se právě pro Odeon.
KAREL TEIGE (1900-1951)
Český teoretik umění, publicista a překladatel se narodil 13. prosince 1900 v Praze. Po studiích na gymnáziu a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se stal vůdčí osobností Devětsilu, kde propagoval hlavně proletářské umění a poetismus. V letech 1927 až 1930 redigoval časopis ReD (Revue Devětsilu) a byl stálým spolupracovníkem nakladatelství Odeon, pro které překládal a navrhoval obálky. Po druhé světové válce se nepřizpůsobil socialistickému režimu a byl zakazován. Zemřel 1. října 1951.
Setkání s Devětsilem
Jan Fromek se narodil 14. května 1901. Pocházel z velmi chudé rodiny a po úmrtí otčíma roku 1915 musel z finančních důvodů přerušit studia na gymnáziu a nastoupit do učení.
Stal se knihkupcem u firmy Alois Srdce a později si dodělal ještě odbornou školu Grémia knihkupců a nakladatelů. Zaměstnán byl nejprve v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství a po rozkolu v sociální demokracii přešel do nově zřízeného Komunistického knihkupectví a nakladatelství.
Tato zkušenost pro něj byla velmi důležitá. Právě zde se totiž setkal s Jaroslavem Seifertem a jeho prostřednictvím i se členy uměleckého svazu Devětsil, který sdružoval českou avantgardu. Svého času byli jeho členy Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Jiří Wolker, nebo třeba Jiří Voskovec s Janem Werichem.
Sňatkem k firmě
Po návratu z vojenské služby a krátkém působení v Zemědělském knihkupectví Adolfa Neuberta se Fromek seznámil s budoucí manželkou Zdeňkou, rozenou Kohnovou. Vzali se roku 1925 a sňatek to byl velmi výhodný. Mladý knihkupec se mohl díky získanému věnu osamostatnit a ještě tentýž rok založil v Praze vlastní nakladatelství Odeon.
Činnost podniku se od počátku soustředila kolem zmíněného uměleckého svazu Devětsil. Jako první knihu vydal Fromek román Vladislava Vančury „Pole orná a válečná“ a podílel se i na vzniku sdružení Klubu moderních nakladatelů Kmen, který byl rovněž na Devětsil navázaný.
Ediční program Odeonu vznikal na neformálních schůzkách v literárních kavárnách a podíleli se na něm Jindřich Honzl, Jindřich Štyrský, Vítězslav Nezval a další.
JAN FROMEK (1901-1966)
Český nakladatel Jan Fromek se narodil 14. května 1901 v Praze. Studium na gymnáziu z finančních důvodů nedokončil a u Aliose Srdce se vyučil knihkupcem. Prošel několika podniky a roku 1925 si v Praze na Smíchově založil vlastní nakladatelství Odeon. Úzce spolupracoval se členy Devětsilu, zejména s Vančurou, Nezvalem a Teigem. Později se orientoval především na sovětské autory. Počátkem druhé světové války musel podnik opustit a po roce 1945 vedl již jiná nakladatelství. Zemřel 22. března 1966.
Ze Smíchova do centra
Nakladatelství Odeon sídlilo zpočátku v Přemyslově (dnešní Staropramenné) ulici na Smíchově. Počátkem roku 1928 si u něj Fromek otevřel i malou výstavní síň, kde představoval například Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha, práce Adolfa Hoffmeistera, Josefa Čapka či Otakara Mrkvičky.
Roku 1931 se podnik přesunul na Nové Město, do Jungmannovy ulice č. 11, kde vzniklo i malé knihkupectví. Podle pamětníků se do něj vešlo sotva pět lidí, výběr knih byl ale obrovský.
Základní knižnicí Fromkova nakladatelství byla Edice Odeon, ve které vyšlo celkem 88 svazků. Následovaly Románová knihovna, Malá edice, Sbírka průvodců, Bibliofilská edice a speciální edice Poezie. Mimo to vydával Fromek i časopis ReD (Revue Devětsilu), který redigoval dlouholetý spolupracovník Odeonu Karel Teige. Ten ve firmě působil i jako překladatel a výtvarník a jeho velkým přínosem byly především nově pojaté knižní obálky.
Od Prousta k Marxovi
Produkce Odeonu byla prestižní, často však ztrátová. Fromek se nehodlal nikomu podbízet, pouštěl se proto i do riskantních projektů. Vrcholem bylo vydání kompletu čtrnácti svazků Marcela Prousta, které málem způsobilo krach podniku. Celá sada sice stála jen 130 korun, prodalo se jí ale pouhých 30 kusů.
Finanční krizi odvrátilo teprve snížení cen skladovaných knih a vydání populárního románu Davida Herberta Lawrence „Milenec lady Chatterleyové“. Další ediční plány se pak už většinou opíraly o překládanou sovětskou beletrii, sociální prózy, literaturu faktu a protifašistickou publicistiku.
Část nákladu prodával Fromek i do Sovětského svazu. Svým jménem kryl vydavatelské aktivity Komunistické internacionály a začal spolupracovat také s Jaroslavem Procházkou, který působil jako překladatel marxistické literatury v Moskvě.
Odeon žije
Činnost Odeonu ochromila teprve nacistická okupace v roce 1939. Jan Fromek musel z Prahy utéct a s pomocí Františka Halase se pod jménem nevlastního bratra ukrýval na Moravě. Podnik nemohla z rasových důvodů vést ani jeho žena, řídil ho tedy živnostenský náměstek Kořínek. Ovšem jen do roku 1940, kdy nakladatelství Odeon oficiálně zaniklo.
Po skončení druhé světové války se Zdeňka Fromková s manželem rozvedla a v letech 1945 až 1949 se pokoušela na tradici Odeonu navázat. Jan Fromek mezitím nastoupil do nového nakladatelství Svoboda a později vedl ještě nakladatelství Naše vojsko a Státní nakladatelství dětské knihy. Kariéru ukončil v publikačním odboru ministerstva kultury a školství.
Název Odeon se na scéně znovu objevil teprve roku 1966, kdy ho převzalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU). Po roce 1989 sice zaniklo, koncem 90. let se ho ale podařilo obnovit. Od roku 2000 je majitelem Odeonu společnost Bertelsmann AG, která pokračuje ve vydávání náročnější světové prózy.
