Nová, slibně vypadající reality show BBC s názvem Design for Life je skvělou příležitostí promluvit o roli designérů v dnešní době. Britská televizní stanice totiž svůj právě se rozbíhající program umístila do světa bytové kultury a designu. Není to špatný nápad – vždyť spoustu z nás jistě zajímá, kdo a na základě jakých úvah ovlivňuje osud našich bytů, nábytku a předmětů. A není pochyb o tom, jakou výzvou může být pro budoucí produktové návrháře. Představte si, že jste mladí designéři s čerstvým diplomem v kapse, od léta se všemožně snažíte sehnat práci a teď se vám nabízí takováhle jedinečná příležitost veřejně ukázat, co ve vás je. Váháte? Ani minutu. Jenže! Protože nějaké to záludné „jenže“ je tu prostě vždycky: při tom všem na vás čeká rozhodčí typu Philippa Starcka.
Starckův píseček
Postavit se tváří v tvář jedné z největších hvězd designu a bytového návrhářství, to už je sám o sobě výkon, před nímž by se roztřásla kolena nejednomu začátečníkovi. V tomto případě navíc vyzkouší pevnost vašich nervů francouzský velikán Starck se svým dle vlastního názoru plynulým, podle ostatních však spíše nesrozumitelným a hlučným „frenglish“ projevem.
Když se na vás nakonec dostane řada a svoji skromnou židličku prezentujete jako kus inspirovaný sochařstvím, je oheň na střeše. Starck zrudne. „Nesnáším, když se někdo vytasí se sochařstvím,“ řve, „ještě jednou to slovo řekneš, a poletíš, ani nebudeš vědět jak.“ Opatrně se pokoušíte někam odklidit, protože alespoň do večera byste to tu měli nějak překlepat, ale to už Starck zase kvůli něčemu huláká na tu línou chásku, co se mu dostala pod ruku. Potom zničehonic změní tón hlasu a dává někomu pusu. „No ne! To je úžasný!“
Tak asi nějak takhle. Z pořadu se stává Starckova show, přičemž tomuhle někdejšímu zázračnému dítěti, jež se někdy chová jako klaun, jindy zas jako tyran, občas je atraktivní a vždycky bez zábran, se nesmí klást odpor. On sám zatím triumfuje. A tak je na kriticích připomenout slabší stránky tyranského génia. Protože i takové existují. O vynikající tvorbě Philippa Starcka by se sice dala popsat spousta stránek, existuje ale i několik jeho diskutabilnějších prací.
Jednou z nich je stolní lampa se základnou ve tvaru pozlaceného kalašnikova, jež v době svého představení rozhodně nevyvolala u všech jen uznání, přestože se z ní nakonec stala ikona moderního designu. To je však možná otázka vkusu, zato slavný odšťavovač na citrony navržený pro firmu Alessi, to už je jiný případ. Při používání vás zaručeně postříká odshora dolů citronovou šťávou a vaše nejhezčí šaty pošle do čistírny, ne-li rovnou do koše. Na jeho obranu je třeba říct, že na polici nebo na stole vypadá doopravdy nádherně. Asi jako kravata od Armaniho na jakéms takéms saku. Estétům, již nemohou odolat kráse tohohle marťanského pavouka, bychom snad mohli doporučit, aby si k němu pořídili za pár korun ještě dabléra, který bude nejen pastvou pro oči, ale taky jim vymačká citron.
Počítače vládnou bytům
Zatímco pořadu BBC dominuje Philippe Starck, dokumentární film Objectified režiséra Garyho Hustwita, který měl světovou premiéru v březnu, se věnuje dalším velkým jménům návrhářského oboru.
Mezi hlavním designérem společnosti Apple, Ronanem a Erwanem Bouroullecovými, Helenou Jongeriusovou či Naoto Fukasawou se na plátně objeví i jedno příjemné překvapení: relativně neznámý, ale v branži velmi uznávaný pán, který jen s neuvěřitelnou trpělivostí zastřihuje bonsaj. Jedná se o Dietera Ramse, hlavního designéra firmy Braun. Oproti spoustě svých kolegů míň křičí a nedělá tolik legrácek, ale řekněme si upřímně: kdy vás naposledy nějaký domácí spotřebič nebo jakýkoli jiný přístroj značky Braun postříkal? Navíc nejsou vůbec ošklivé.
A jak se k bytovému zařízení dostal Apple nebo digitální Fukasawa? Jednoduše. Kvůli expanzi technologií, v první řadě počítačů. Ze včerejší hifi věže nebo stereo přehrávače mají dnes mnozí Ipod nebo počítač, a právě ten – hlavně je-li tak krásný jako některé modely od firmy Apple – se stává středobodem bytu. Když ne pro nic jiného, pak kvůli večerům u televize. Nikdo si již nekupuje filmy na DVD, reptají producenti, všichni si je prostě stahují. Před deseti lety by celá rodina usazená večer kolem počítače ještě vypadala směšně, jenže to bývávalo. Nyní si již lze představit, že v dlouhodobé perspektivě se bude tomuto novému trendu muset přizpůsobit nábytek, bytové zařízení. Což by nemuselo být vůbec tak špatné, i když zatím je to jen výzva, hozená rukavice.
Jak Starck, tak jeho renomovaní designérští kolegové kladou čím dál větší důraz na ekologicky čisté návrhářství, což je věc vpravdě záslužná, jen už by bylo dobré vidět ji také v praxi. A že se najdou také pomýlené případy? Že design není vždycky dokonalý? Americký novinář Rob Walker přičítá případné omyly designu vlivu módy. „Tolik si lámou hlavy nad tím, co bude strašně nové, co bude nejnovější, co bude strašně moderní, až je to nakonec jen málokdy strašně dobré.“