Automobilky dnes hledají nejrůznější způsoby, jak zaujmout zákazníky. Vymýšlejí nové designové směry a „vytvářejí“ nové třídy. Hyundai ale pojal hon na kupce hodně neortodoxně: Sestavil auto se třemi bočními dveřmi.
Foto: Hyundai
Je to tak, Veloster je asymetrický vůz. Z jedné strany, té řidičovy, se tváří jako třídveřové kupé, z té druhé pak jako pětidveřový hatchback. A protože přední dveře mají různé rozměry, nejsou B sloupky v ose proti sobě, a zadní okna jsou tak různě velká.
Svérázný rebel
Marně si lámu hlavu nad účelností takového řešení. Jistě, dají se najít výhody, například třetí dveře umožňují snadnější přístup na zadní sedadla, než kdyby byl Veloster pouze třídveřové kupé. Ale to umí i běžné pětidveřové auto – navíc z obou stran. Hyundai by určitě našel i další zdůvodnění, proč sáhl ke koncepci 3+1. Neumím si ale představit, jak by mě některé z nich mohlo přesvědčit, že takové auto musím mít. O to však naštěstí vůbec nejde.
To nejdůležitější se totiž korejskému výrobci povedlo. Veloster je nepřehlédnutelný, v záplavě dnešní povětšinou nudné automobilové produkce vystupuje jako osamělý a odvážný rebel. A to nejen díky netradičnímu řešení dveří. Zajímavý je i jeho celkový design: Veloster vypadá dravě, ať se díváte zepředu, zezadu, zleva nebo zprava. Dojem predátora ještě umocňují vytažené blatníky, svažující se záď, úzká okna či osmnáctipalcová kola. Některé „sportovní“ doplňky však neplní žádné praktické funkce, jsou tu jen kvůli estetice.
Uvnitř spíš klasika
Když testuji auto, všímám si také reakcí okolí. V případě Velosteru bylo hned jasné, že jde o magnet na pozornost. Stalo se mi třeba, že si jakýsi pán neváhal udělat drobnou vycházku s mobilem u ucha, aby se podíval, jaký že to automobil stojí před jeho domem. Poznání, že jde o Hyundai, nadšeně hlásil do telefonu. A začal hláskovat název Veloster. Pozornost máte s tímhle autem prostě zaručenu.
Zatímco exteriér je dokonalou ukázkou extravagance, v kabině už tolik nekonvenčních prvků nenajdete. Interiér je poměrně klasický a hodně podobný ostatním modelům korejské značky. Novinkou jsou netradiční madla ve dveřích, nezvyklé je i startování pomocí tlačítka umístěného před řadicí pákou. Ergonomie, materiály i zpracování jsou na slušné úrovni. Vnitřek může působit trochu stísněně, což je dáno zužujícími se okny i horším výhledem dozadu. Vpředu je dostatek místa, na zadních sedadlech je to o něco horší. Ani přístup zadními dveřmi není nejsnazší. V kufru čeká na zavazadla objem 320 litrů, problémem však může být vysoká nakládací hrana, která je 83 centimetrů nad zemí.
Hyundai Veloster 1,6 GDI
| motor | zážehový čtyřválec |
| objem | 1 591 cm3 |
| max. výkon | 103 kW (140k) |
| max. rychlost | 201 km/h |
| max. toč. moment | 167 N.m |
| z 0 na 100 km/h | 9,7 s |
| spotřeba | 6,5 l/100 km |
| cena test. modelu | 583 990 Kč |
Zatím bez přeplňování
Ve Velosteru lze do doby, než dorazí přeplňovaná jedna šestka, mít jediný motor – benzínovou šestnáctistovku GDI s maximálním výkonem 103 kW (140 koní) a točivým momentem 167 N.m. Už z čísel je zřejmé, že auto nebude zrovna trhač asfaltu. Není ale ani louda, motor táhne odspodu. Nejživější je po překonání čtyř a půl tisíce otáček a nechá se v pohodě vytočit až k sedmi tisícům, aniž by měl řidič pocit, že se auto trápí.
A samotná jízda? Veloster je hodně tvrdý, částečně kvůli osmnáctipalcovým kolům. Na hladké silnici jeho podvozek funguje výborně, jakmile se ale setká s většími nerovnostmi, autu občas uskočí zadní náprava, sem tam si i trochu zaplave. I když umí být zábavné, jezdí spíš jako obyčejný hatchback. Tomu odpovídá i nastavení řízení – je sice poměrně přesné, ale bez jakékoli zpětné vazby.
Co se spotřeby týče, dlouhodobě lze jezdit s průměrem kolem sedmi litrů na 100 kilometrů, s těžkou nohou a často vytočeným motorem se snadno dostanete k hranici 10 litrů. Jak odvážně si designeři počínali při tvorbě vzhledu, tak smělou zvolili i cenu. Nejlevnější provedení vyjde na 479 900 korun, s lepší výbavou je ale snadné přehoupnout se přes půl milionu.
