Petrohradská Ermitáž hostí 31. května slavností ceremonii, na které britská architektka Zaha Hadid převezme Pritzkerovu cenu za rok 2004. Jde o nejvyšší ocenění na poli architektury a Zaha Hadid je první ženou, která tuto prestižní cenu získala.
„I kdyby nikdy nic nepostavila, Zaha Hadid by radikálním způsobem rozšířila prostorotvorné možnosti architektury,“ charakterizoval její pozici v současné architektuře jeden z členů poroty Rolf Fehlbaum, předseda představenstva společnosti Vitra. Shodou okolností tedy zástupce firmy, která má zásluhu na první architektčině dokončené realizaci.
Revoluce na papíře
Zaha Hadid se proslavila již svým prvním projektem, vítězným návrhem společenského klubu The Peak pro Hongkong v roce 1982. Porotu projekt upoutal originálním pojetím prostoru. Od stavby se však nakonec upustilo. Podobná situace se pak opakovala ještě mnohokrát: Zaha Hadid vyhrála nějakou architektonickou soutěž, projekt proběhl všemi odbornými časopisy a tím celá věc skončila. První realizací, nepočítáme-li několik interiérů, se stala až požární stanice v centrále firmy Vitra v německém Weil am Rhein, dostavená v roce 1993.
K dnešnímu dni má Zaha Hadid na kontě pouhé čtyři významnější stavby. Vedle požární stanice Vitra to je tramvajový terminál a parkoviště ve Štrasburku (2001), skokanský můstek v Innsbrucku (2002) a Centrum současného umění v Cincinnati (2003). Každá z nich však byla vnímána jako mimořádný architektonický počin. Za štrasburský terminál například Zaha Hadid dostala evropskou cenu Mies van der Roheho a budovu v Cincinnati kritik The New York Times nazval nejvýznamnější americkou stavbou od konce studené války.
Napříč kontinenty
Zaha Hadid se narodila v roce 1950 v dobře situované rodině v Bagdádu. Po studiích matematiky v Bejrútu absolvovala v roce 1977 architekturu v Londýně. Před tím, než začala vést vlastní ateliér, pracovala ve studiu Office for Metropolitan Architecture, v jehož čele stojí Rem Koolhaas, sám jeden z nejvýznamnějších současných architektů a teoretiků, mimo jiné též laureát Pritzkerovy ceny za rok 2000.
V současné době Zaha Hadid přednáší na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve Vídni. Tamní muzeum MAK jí také loni v létě připravilo obsáhlou retrospektivu (viz E8, září 2003). V různém stádiu rozpracovanosti je dnes několik jejích projektů od Číny přes Spojené státy až po Španělsko. V Lipsku se například podle jejího návrhu staví nová centrála BMW a pro Vídeň zpracovala projekt sociálního bydlení.
V ostrém úhlu
Nejjednodušším rozpoznávacím znakem jejích staveb je, že se v nich téměř nevyskytují pravé úhly. Betonové stěny, podlahy i stropy se setkávají a prostupují v neobvyklých úhlech a vytvářejí zcela nový prostorový zážitek. „Roztříštěná geometrie a proměnlivost projektů Zahy Hadid znamenají více než jen abstraktní, dynamickou krásu; jde o zkoumání a vyjádření světa, v němž žijeme,“ řekla o oceněné architektce členka poroty Ada Louis Huxtable.
Nejčastěji bývá Zaha Hadid uváděna jako představitelka dekonstruktivismu. Již v roce 1988 se její projekty objevily na přelomové výstavě Deconstructivist Architecture v New Yorku, jejímž kurátorem byl slavný Philip Johnson. Ten měl vždy velice přesný čich rozpoznat, co nového se v architektuře děje. Byl nejen tím, kdo kdysi Ameriku seznámil s evropským funkcionalismem, ale i jedním z průkopníků postmoderny.
Místo pana Nobela
Pritzkerova cena, modelovaná po vzoru Nobelovy ceny, je udělována od roku 1979. Jejími zakladateli byli manželé Pritzkerovi, majitelé sítě hotelů Hyatt. Cena je určena žijícím autorům, jejichž tvorba znamená výrazný příspěvek na poli architektury. Je s ní spojena finanční odměna ve výši sto tisíc amerických dolarů. Laureáta vybírá mezinárodní porota, přičemž kandidáty může navrhovat prakticky kdokoliv, kdo má zájem o architekturu. Zaha Hadid byla letos vybrána z více než pěti stovek nominovaných z 47 zemí světa.
Slavnostní ceremonie se pokaždé koná v jiném městě, v roce 1993 byla cena například předávána na Pražském hradě. Jejím laureátem se tehdy stal Japonec Fumihiko Maki. V loňském roce byl oceněn dánský architekt Jørn Utzon, tvůrce opery v Sydney. V posledních letech sice evropští architekti mezi oceněnými výrazně převažují, na českého laureáta si však asi ještě nějaký ten rok budeme muset počkat.
Laureáti Pritzkerovy ceny 1994-2003:
1994 Christian de Portzamparc (Francie)
1995 Tadao Ando (Japonsko)
1996 Rafael Moneo (Španělsko)
1997 Sverre Fehn (Norsko)
1998 Renzo Piano (Itálie)
1999 Sir Norman Foster (Velká Británie)
2000 Rem Koolhaas (Nizozemsko)
2001 Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Švýcarsko)
2002 Glenn Murcutt (Austrálie)
2003 Jørn Utzon (Dánsko)
