Může být, že jste obyčejný primitivní manažer, kterému squash vymlátil z hlavy i tu trošku kultury, co tam zanechaly roky strávené na VŠE a v organizacích typu AIESEC. Ale i když jste barbarské hovado, přece jen existuje kousek literatury, který spolehlivě vzbudí váš zájem. Ten text je čtenější než bible, úspornější než Hemingway a čeká se na něj napjatěji než na další díl Pána prstenů. Říká se mu výplatní páska a přes jeho význam se mu zatím věnovalo podezřele málo recenzentů. Až do dneška. Vosa na jazyku přináší rozbor chování lidí podle toho, kolik měsíčně berou.
20 000 - 30 000
Dvacet tisíc je psychologická hranice, nad kterou už se výše platu nesděluje ani příbuzným. Při chození ulicemi se proto tváříme tajuplně a zároveň světácky a pohledem do výloh kontrolujeme, jestli jsme dost yuppie. Na Příkopech nenápadně mizíme v Sunset Suits, a když vylézáme s polským oblekem za 3990 Kč, děláme obličej, jako bychom vlastně vycházeli z vedlejšího Marks & Spencer. Kupujeme si Nokii 6610 nebo Samsung S100 a významně jimi máváme, když jdeme večer s přáteli na bowling. Telefon sice stál skoro tolik, kolik měsíčně vyděláme, ale co naděláš - reprezentace musí být.
30 000 - 50 000
Už námořníci v Pacifiku věděli, že pásmo tzv. řvoucích čtyřicítek je nebezpečné a že tam spousta lodí uvízne. S tímto platem hodně hrajeme squash a provozujeme adrenalinové sporty, protože po sledování šéfových prezentací potřebuje mozek alespoň nějaké impulzy. Na Vinici kupujeme na hypotéku 56metrový byt, který potom v internetových diskusích vydáváme za 96metrový. V rozhovorech s rodiči se objevuje takový ten blahosklonný tón a netrpělivost, jako když paní kněžna mluvila s Proškovými. Když potkáme spolužáka, který ve škole nevypadal nic moc a teď najednou jezdí v Lexusu LS 430, pobavíme se jako dva správní chlapi a kamarádi, pak jdeme domů a brečíme do polštáře.
50 000 - 80 000
Stále hrajeme squash, ale zejména takhle v předjaří začínáme pozorovat, že se u nás objevuje náběh na golf. Víme, jaké „i“ se píše ve slově adrenalinový, ale slovo oxymoron bychom na flipchart psát nechtěli. Nevíme ostatně, co ten blbý oxymoron vlastně znamená - bude to jedno z těch zbytečných, nemarketingových slovíček, která znají jen lidé s platem hluboko pod dvacet tisíc. Máme doma Velkou knihu koktejlů a zaníceně mluvíme o baru Tretter's. Trpíme totiž utkvělým pocitem, že ty naše břečky zajímají i kolegy, kteří by přitom chtěli udělat dojem s vlastním mojitem. Vyprávíme o tom, že minulý měsíc v Brazílii nebo na Kubě to byla dost pohoda, přičemž děláme monstrózní chyby ve výslovnosti španělštiny. Přestáváme číst Esquire nebo Harper's Bazaar, který se kupuje v nižších příjmových skupinách. Teď už totiž nemusíme o značkovém prádle a imbecilitě snít - už je prožíváme.
80 000 - 150 000
S platem nad 80 tisíc přestáváme rozumět složitějším položkám v menu telefonu a obracíme se s žádostí o pomoc na podřízené. Protože se nás na mítincích už nikdo neodváží okřiknout, mluvíme čím dál tím víc jako trotlové, až mají všichni přítomní takový trapně vlhký pocit, jako by pozorovali skupinu Holki při maturitě z matematiky. Hodně používáme slova jako akviziční potenciál, odkomunikovat, a když má nějaký podřízený lepší nápad než my, povíme mu, že to měl lépe zprocesovat. Podřízení si o nás šeptají, že jsme negramotní, ale to se zatraceně mýlí - svou fotku v Euru poznáme vždycky a taky zvládáme audioknihy, které se dají přehrávat v autě. V pozdějších fázích si do BMW X5 dáváme cedulku vozíčkáře a v hypermarketech parkujeme zásadně na místech pro invalidy, protože tak je to správné.
150 000+
Lidé s platem nad 150 tisíc jsou často expati, kteří jsou Čechům nadřazeni už proto, že mají bělejší zuby. Bílé zuby jsou základ úspěchu, protože se daleko více zalesknou, když generální udělá vtip. Coby expati hojně vydáváme zvuky jako WOW, GRRREAT a YOU ALL HAVE TO TRUST THE COMPANY. Na tváři máme ten věčně pozitivní výraz, jako když nejblbější dítě ze třídy vyhraje v kuličkách a uteče se všemi skleněnkami. Když nás na chodbě osloví nějaký český nýmand, že jsme mu včera zadali dva protichůdné úkoly, zakňouráme pár frází ze Sezamové ulice a utěšíme ho tím, že jeho práce je challenge. Challenge neboli výzva je pro expata vůbec základní slovo. Z neustálého oblizování má expat problémy v urologické oblasti a na konečníku, takže brzy je pro něj challenge i jen dojít si na záchod. To už je ale znamení, že expat bude brzo přesunut do představenstva mateřské korporace a octne se mimo všechny žebříčky.
PS: Tento text se objevil na weblogu www.vosanajazyku.com, ale dostal jsem ho e-mailem. Pošlete další!
