České hospodářství se ukazuje jako nečekaně odolné
Sociálnědemokratické vládě lze vyčítat ledacos. Ne však to, že by vedla zemi k volbám ve špatné ekonomické kondici. Předposlední volby v roce 1996 se konaly v období až neočekávaného ekonomického růstu, po němž ale záhy přišel stejně neočekávaný propad. V roce 1998 naopak trvalo tvrdé ekonomické přistání, nicméně ti rozvážnější věděli, že obrat k lepšímu nemůže být daleko. Letos nás volby možná zastihnou v situaci, kdy dosavadní stupňovaný ekonomický růst ztrácí tempo. Ale zatím jen docela maličko.
Věčnost.
Oficiální představy jsou stále příznivé. Ministerstvo financí i Česká národní banka počítají v roce 2002 minimálně s udržením dosavadního tempa růstu a nejspíše ještě s jeho mírným urychlením (plus 3,8 procenta v podání ministerstva, 3,6 procenta podle ČNB). Stejně tak tuzemský nejreprezentativnější výhled – konsenzuální předpověď devatenácti analytických pracovišť komerčních finančních institucí i státní správy.
Odhady Rusnokova úřadu i centrální banky však pocházejí z počátku listopadu, kdy například ještě nebyly známy údaje o vývoji německé, americké i české ekonomiky v loňském třetím čtvrtletí, které nahrávají méně optimistickým scénářům. A kolokvium ministerstva financí, na němž vzniká konsenzuální předpověď, se shodou okolností konalo desátého září 2001. Doslova v předvečer dne, kdy teroristický útok na USA oponou trhnul a změněn byl svět.
Zadní vrátka.
Podle klidu, s jakým národní banka prozatím nechává bez odezvy výzvy k dalšímu snižování úrokových sazeb, by se dalo soudit, že riziko zpomalení ekonomického růstu nepovažuje za velké. Jenomže objem hrubého domácího produktu ani není její prvořadou starostí. Na rozdíl od ministerstva financí, u jehož prognózy je zase třeba brát v úvahu rozpočtové ohledy – čím vyšší předpokládaný růst, tím vyšší předpokládané příjmy a samozřejmě i výdaje. Nicméně centrální banka v listopadu zařadila do svého odhadu pasáž, v níž se konstatuje, že pokud by ochlazení v Německu bylo výraznější, než se původně zdálo – a to se nyní děje – pak se český ekonomický růst sníží na tři procenta.
Mimo předpoklady.
Nejde o čísla. Ta jsou v současném období orientační. Jde o výslovné vyjádření možnosti, že ekonomický růst překonal své apogeum. Uvedeným souvislostem ostatně věnují hlavní pozornost všichni, kteří se výhledy české ekonomiky odborně zabývají, včetně zahraničních a mezinárodních institucí, jež však opožděně reflektují domácí závěry, a jejich význam je tudíž převážně politický. Je ovšem třeba konstatovat, že předpoklady vysoké citlivosti české ekonomiky na zahraniční konjunkturu, ať už vyřčené doma či venku, se zatím příliš nepotvrzují.
Už od poloviny loňského roku se očekávalo zpomalení růstu českého průmyslu (přímá vazba na export), které však statistické údaje plně nepotvrdily. Poslední známé údaje o indexu průmyslové produkce – za loňský říjen – hovoří o více než čtyřprocentním růstu, což není nijak hluboko pod celoročním průměrem. Totéž platí o zahraničním obchodu. Listopadový šestiapůlmiliardový schodek byl opět nižší než ve stejném měsíci předloni a analytici začali kvapem snižovat celoroční prognózy. Namísto donedávna zmiňovaných sto čtyřiceti miliard se předpokládá sto deset, ne-li ještě méně.
Nečekaně.
Je třeba mít na zřeteli, že stav do značné míry vyplývá z mimořádně výhodných směnných relací – dovozní ceny klesají podstatně rychleji než ceny vývozní. I tak je to ale vzhledem k situaci za hranicemi a vzhledem k silné závislosti na německém trhu nečekaný úspěch. Nad mraky schodku veřejných financí a nevýhodné struktury zahraničního zadlužení září velmi intenzivně netušená odolnost české ekonomiky notně maštěná přísunem přímých zahraničních investic a privatizačních peněz. Proto sociální demokracie poměrně lehce odolává nepřesvědčivým atakům Unie svobody, proto se ODS i lidovci do makroekonomických disputací příliš nehrnou.
Kdyby všechno dopadlo podle ideálního scénáře, pak se zahraniční penězotok masivně ztenčí v období vstupu Česka do Evropské unie. A pokud dosavadní ekonomické výsledky nejsou nějakou výjimečnou souhrou příznivých okolností, jako že to tak nevypadá, mohli bychom z plného začlenění do volného trhu slušně profitovat.
Dobře rozdáno.
Není vyloučeno, že dosud velmi optimistické výhledy budou postupně korigovány směrem dolů (tempo růstu českého HDP mírně klesá dvě čtvrtletí po sobě). Avšak i kdyby letošní ekonomická realita dopadla podle pesimistického předpokladu ČNB - což budeme vědět až v prvním čtvrtletí 2003 - pak má nová (nebo snad staronová?) vláda na úspěšné vládnutí docela slušně zaděláno. Rok 1998, kdy se toho ekonomicky nedalo moc zkazit, to sice není, ale určitě to není ani šestadevadesátý, kdy pýcha předcházela pád.
Pan prezident sice mluví o letošku jako o přelomovém roce, ale to asi bude jen řečnický obrat – aby se to novoroční zamyšlení dobře poslouchalo. Astrologové včetně Antonína Baudyše naopak u nás s přelomovými událostmi příliš nepočítají a makroekonomicky to zatím vypadá, že by mohli mít pravdu.
