Milostná aféra Portugalců s evropskou byrokracií se chýlí ke konci. Euronadšenci Portugalsko rádi uvádějí jako ideální příklad úspěšné integrace malého státu, který na členství vydělává a nikdy se mu nedařilo tak dobře jako dnes v EU. A tudíž jako důkaz, že EU bude pro Čechy jednoznačně prospěšné.
I Portugalcům ale dochází trpělivost, jak jim EU nařizuje, co smějí a co nesmějí dělat se svou krajinou. Jednou z nejdrastičtějších změn krajiny, kterou provádějí projekty EU, je odvádění vody do nových luxusních prázdninových center s neustále postřikovanými golfovými hřišti, na úkor vesnic, kde v létě voda vysychá a musí se tam dovážet v cisternách. Druhou je zahájená razie na velké korkové a olivové háje, které po staletí patří mezi základní zdroje portugalské ekonomiky, a proti níž se Portugalci začínají bouřit, v naději, že jí ještě zabrání. Korek - kůra korkových dubů, které v Portugalsku rostou ve velkém - totiž odedávna patří mezi nejdůležitější portugalské vývozní artikly. Portugalsko nemá žádné podstatné zdroje surovin a díky poměrné ekonomické zaostalosti ve 20. století se tam nerozvinul velký ekologicky škodlivý průmysl, kromě těch přírodních: textilního, kožedělného, keramického, potravinářského - a korkového. Portugalci si dodnes potrpí na přírodně pěstované potraviny bez chemických postřiků a konzervantů. Pěstují znamenitá biologicky čistá vína a pálí prvotřídní lahodné pálenky jménem acquardente čili „žhavá voda“, které mimochodem nesmějí do ostatních zemí EU vyvážet, aby nekonkurovaly francouzským. Rozsáhlé korkovníkové háje, v nichž se korkové duby mísí s olivovníky a hustými porosty křoví, jsou zdrojem nejen korku a oliv, ale také nepřeberných druhů lesních plodin, léčivých bylin, hub a včelího medu a divoké zvěře jako lesní holubi, bažanti, koroptve, křepelky, tetřevi, králíci a divočáci. To vše jsou tradiční ingredience rozmanité a lahodné portugalské kuchyně, kterou Portugalci berou jako samozřejmost a dělají vše pro to, aby si ji udrželi sami pro sebe poměrně levnou. V turistických centrech se s ní nesetkáte, musíte si za ní vyjet na vesnici nebo do středověkých měst, která Portugalci před běžnými přímořskými turisty zatajují. Restaurace si Portugalci dokáží udržovat levné částečně díky nekontrolovatelným a tudíž nezdanitelným zdrojům přírodních potravin. Jak chcete venkovskému lovci a sběrači zdanit křepelku, holuba, borůvky nebo hřib? A cokoli se nedá zdanit, je evropským byrokratům proti srsti. Takže v Bruselu rozhodli, že tyto háje jsou „neproduktivní“ a musí se nahradit něčím produktivnějším. A tak portugalským farmářům dávají takovéto rozkazy: Najmout si buldozéry a korkové a olivové háje likvidovat. Nahradit je lesy na výrobu stavebního dřeva a papíru pro evropský trh. Zrušit tradiční dubové tlačírny olivového oleje, které ostatně tak jako tak neodpovídají regulacím EU. Zavést nové tlačírny z nerez oceli a velkou spotřebou elektřiny, které se musí nakoupit z Francie. Opětně vysázet olivovníky do přehledných a draze zavlažovaných řad, pod nimiž neporoste nic jiného. To aby se z nich mohl vyrábět průmyslovým tempem olivový olej ve velkém, aby se každý strom a každá oliva daly spočítat, odhadnout a zdanit, a aby se nic nedalo před berňákem zatajit. Nic na tom, že ekologové to pokládají za jednu z největších potenciálních ekologických katastrof, jaké kdy Portugalsko postihly. Na tyto projekty Brusel portugalským farmářům nabízí velké subvence a úhrady, které mnozí nedokáží odmítnout a s těžkým srdcem likvidují svůj tradiční svět. Místo holubů a křepelek začnou jíst průmyslově pěstované slepice z Německa jako celá Evropa. Místo lesních plodin uniformní jablka pěstovaná po milionech a chemicky ve francouzských jabloňových sadech. Místo korkových špuntů budou svá vína zátkovat válečky z plastiku, jak v posledních pár letech čím dál víc dělají všichni ostatní. A budou se, jako všechny ostatní malé národy, ptát, co si vlastně ta Evropská unie představuje pod pojmem národní a regionální kultura, kterou podle své chystané ústavy slibuje zachovávat a chránit.
