Nezaměstnanost občanů byl, je a bude problém všude na světě. Nese s sebou nepříjemné sociální napětí, zvyšuje kriminalitu a samozřejmě nutí stát k vyšším výdajům na sociální dávky pro nezaměstnané spoluobčany. Kde na to ale vzít?
Cílem EU je, aby každý, kdo stojí o práci, dostal také šanci ji získat
Nezaměstnanost občanů byl, je a bude problém všude na světě. Nese s sebou nepříjemné sociální napětí, zvyšuje kriminalitu a samozřejmě nutí stát k vyšším výdajům na sociální dávky pro nezaměstnané spoluobčany.
Kde na to ale vzít? Zvyšovat opět daně? Snížit platy lékařům, učitelům? Je tedy nadmíru jasné, že všechny státy usilují o co nejnižší nezaměstnanost, přitom však dobře ví, že vymýtit ji prostě nejde. Vždy budou existovat lidé, kteří nikdy nebudou chtít pracovat. Na druhou stranu je současná dvouciferná nezaměstnanost v některých členských státech až příliš vysoká. Evropská unie si to uvědomuje a snaží se s nezaměstnaností bojovat. Chce vytvořit občanům takové podmínky, že ti, kteří chtějí pracovat, práci najdou. Důležitým hlediskem a kritériem v politice zaměstnanosti je přesunout odpovědnost občanů za svoji budoucnost na sebe sama. Můžeme říci, že ze začátku se nezaměstnanosti nevěnovala přílišná pozornost. Teprve v roce 1993 vznikla Delorsova Bílá kniha „Růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost“, která vedla k zařazení otázek zaměstnanosti mezi priority ostatních politik Evropské unie. Nezaměstnanost v jednotlivých členských státech byla již příliš vysoká, rostla závislost lidí na dávkách ze státního rozpočtu, v krizových oblastech dosahovala nezaměstnanost okolo 30 %. Poté se začaly v jednotlivých členských státech zavádět Národní akční plány zaměstnanosti. Již od začátku panovaly obavy, aby zákonodárné kroky nezpůsobily zbytečnou administrativní, finanční či právní zátěž, která by mohla bránit vytváření a rozvoji malých a středních podniků. Malé podniky jsou nesporně „motorem“ ekonomiky. Tam, kde již proběhla harmonizace, byl navíc stanoven cíl dalšího rozšiřování zlepšených podmínek, nikoliv zastavení vývoje na nejnižším společném cíli. Během každé fáze byla agenda politiky zaměstnanosti zabezpečena finančními prostředky ze strukturálních fondů (zejména Evropského sociálního fondu). V roce 1997 podepsaly státy Evropské unie Amsterodamskou smlouvu o sociální politice Evropské unie. Zde je větší akcent na sociální politiku, kam spadá i řešení nezaměstnanosti. Někde na pomezí mezi ryze sociální a hospodářskou politikou můžeme položit hlavní přínos a novinku Amsterodamské smlouvy, totiž výrazný akcent na politiku zaměstnanosti, která (zejména na základě iniciativy Francie) se stává stejně významným cílem a úkolem Unie jako je vytváření měnové unie. Právě snaha připravit vše potřebné pro zavedení společné měny vedla k tomu, že otázky zaměstnanosti se dostávaly na zcela vedlejší kolej a byly podřízeny úsilí o splnění konvergenčních kritérií měnové unie, a to navzdory hrozivému růstu nezaměstnanosti i deklaracím předchozích zasedání Evropské rady. Smlouva nemůže přirozeně servírovat všechny konkrétní léky na řešení nezaměstnanosti. T o je především věcí členských států. Nicméně alespoň usiluje o aktivizaci a koordinace všech iniciativ v této oblasti. Zde jen několik bodů z následného jednání Evropské unie, a sice Lucemburského summitu:
* Usnadnit zakládání a vedení podniků
Cílem je revize a zjednodušení administrativní zátěže malých a středních podniků. Snížit režijní náklady spojené s najímáním nových pracovníků, čili jednoduše řečeno méně „papírování“. Dále potom zjednodušení předpisů umožňující přechod na nezávislou činnost. Známe to i u nás, než se člověk zaregistruje na všech možných a nemožných úřadech, je kolikrát jeho podnikatelský záměr již profláknutý.
* Rozvinout trh rizikového kapitálu
Je snaha zajistit rychlejší a zodpovědnější přelévaní kapitálů z jedné činnosti do druhé, neboť (jak všichni víme) kapitál je tou hnací silou ekonomiky.
* Přizpůsobit daňové systémy tak, aby podpořily růst pracovních míst
Cílem je snížit daňové zatížení pracovní síly při zachování rozpočtové vyrovnanosti (tzn. udržet vyrovnanost ve výběru a výdaji peněžních prostředků) tak, aby se dosáhlo podstatného pokroku. Daňové sazby byly natolik vysoké, že zdražovaly náklady na mzdu zaměstnance více než je zdrávo. Proto mnoho zaměstnavatelů zaměstnávalo pracovníky „na černo“, aby se vyhnuli těmto vysokým povinným odvodům do státní kasy.
* Zaměření na nezaměstnanost mladých
Jedna ze stěžejních činností. Je důležité věnovat se mladým, protože jestliže si člověk neosvojí pracovní návyky hned po skončení školy a zvykne si na pohodlný život ze státních příspěvků a podpor, může se lehce stát, že již nikdy nenaskočí do pracovního kolotoče a rozšíří tak počet dobrovolně nezaměstnaných. A to je veliké riziko, neboť tito lidé čerpají finanční prostředky, které jsou minimální, často si pomáhají trestnou činností. A to je veliká hrozba společnosti. V zemích Evropské unie 10 % mladých nedokončí základní vzdělání. Proto se snaží Evropská unie řešit jejich problémy, a to zvyšujícím se počtem rekvalifikací, zprůhledněním a zjednodušením pracovního práva, daňovými výhodami pro podniky zaměstnávající mladistvé po skončení školy.
* Usnadnit přechod ze školy do práce
Je důležité zajistit čerstvým absolventům „první zaměstnání“. Pro mnoho zaměstnavatelů jsou nepřijatelní, protože nemají ještě žádnou praxi. Jenomže, když je nikdo nezaměstná, nemohou tutu praxi nikde získat. Jedná se o typický začarovaný kruh. Proto Evropská unie pomáhá těmto lidem dotovanými absolventskými místy.
* Podpora přizpůsobivosti podniků
Daňovým zvýhodněním pro podniky provádějící kvalifikační kurzy na pracovišti zvýhodňovat podniky investující do zaměstnanců, což je jedna z nejlepších investicí. Vždyť lidský kapitál je to nejcennější, co každý podnik má.
* Modernizovat organizaci práce
Zpružnit pracovní smlouvy. Zajistit větší jistotu u zaměstnanců pracujících na základě nestandardních pracovních smluv (různé pracovní dohody o vykonané práci). Zkrácený pracovní úvazek nesmí ovlivnit možnost kariéry a výši sociálního zabezpečení. Všechny tyto činnosti vyvíjené Evropskou unií sledují jednoznačný cíl - co nejvyšší zaměstnanost. Je proto důležité vytvářet takové podmínky, abychom mohli rychle měnit zaměstnání, mohli získávat novou kvalifikaci. Abychom pochopili, že se musíme o sebe postarat sami - zvyšovat si svoji kvalifikaci a investovat do sebe jako lidského kapitálu. Je ovšem nutné, aby nám vláda pomáhala dostatkem informací, na základě kterých se budeme moci v tak překotných změnách, jakými jsme svědky poslední roky, orientovat.
Míra nezaměstnanosti v Evropské unii*
Belgie 7,6
Finsko 9,0
Francie 8,9
Irsko 4,4
Itálie 8,9
Lucembursko 2,7
Německo 8,5
Nizozemsko 2,9
Portugalsko 5,8
Rakousko 4,2
Řecko -
Španělsko 12,0
EMU-12 8,5
Dánsko 4,7
Švédsko 5,0
Velká Británie 5,1
USA 4,0
Japonsko 5,0
*v %, údaje ke konci roku 2002
PRAMEN: EUROSTAT
