Všechny texty, které se věnují investičnímu poradenství, začínají větou znějící zhruba jako „při diverzifikaci portfolia o hodnotě nad 100 tisíc dolarů“ udělejte to a ono. Tou dobou už dobře víte, co uděláte doopravdy, to jest, řečenou publikaci navěky odložíte, pokud možno na toaletu.
Na protest proti takovým radám (jakkoli jsou ve své cílové skupině užitečné, jak lze soudit podle počtu dvoumilionových SUV v každé vesničce) vznikly následující odstavce. VAROVÁNÍ: TEXT OBSAHUJE NADSÁZKU.
01
Forex, day trading a spol.
Nikdo sice nemá peněz dost, ale přesto si skoro každý může zařídit, aby na něho jejich nedostatek nedolehl přespříliš drtivě. Jinými slovy, obecně vzato je nejlepší – a stoprocentně dostupnou – investicí nedělat nesmysly za účelem zbohatnutí.
Takový nesmysl se pozná dobře, když je odeslán z Nigérie a odesílatel po vás špatnou angličtinou žádá, abyste sdělili svoje jméno, adresu, číslo a PIN kreditní karty. To všechno jen proto, aby vám mohl odeslat osm a půl milionu dolarů, pro které fakt nemá využití.
Když je podobný nesmysl zabalen do řeči typu „staňte se makléřem forexového trhu“, zní to seriózněji. Nastudujete si pravidla, absolvujete trénink nanečisto a zaplatíte sto až pět set dolarů počátečního vkladu (dnes už to jde i v korunách, jestli vám dělá dobře prodělat kalhoty v domácí měně). Nakoupíte za padesát dolarů, řekněme, japonský jen proti dolaru; ale protože pákového efektu se dosahuje až v poměru 1 : 200, hýbete globálně deseti tisíci dolary. A skutečně, z monitoru na vás, máte-li štěstí, za chvíli mrkne kouzelně zelená cifra: sedmnáct dolarů plus, ejhle!
Vyberete svůj zasloužený zisk (uzavřete pozici, řekne expert) a takto povzbuzeni vsadíte pořádně. Během chvíle zjistíte, že ono kouzelné čísílko svítí obvykle červeně a že vaše peníze jsou v Hongkongu, Londýně a Sydney, zkrátka všude jinde, jen ne na vašem kontě. Alespoň tak se to stalo autorovi tohoto textu, ale zdaleka nejen jemu. Alan Greenspan, někdejší šéf amerického Fedu, na to téma říká: „Přes intenzivní snahu analytiků není, pokud vím, žádný model předpovídání vývoje směnných kurzů výrazně lepší než házení mincí. Ano, z tisíců lidí, kteří se o to snaží, jich je několik docela úspěšných. Právě tak jako těch, kdo házejí mincí.“
Totéž platí o jiné formě gamblingu, jíž se říká day trading, kde namísto směnných kurzů obchodujete s akciemi, případně komoditami, či dokonce s finančními deriváty. Má to však háček. „Většina lidí je zhruba stejně povolaná ke složitému alternativnímu investování jako k operování vlastního mozku,“ píše investiční manažer William Bernstein v knize Investorský manifest.
Věřme mu – s tím, že autooperace mozku je nejspíš zábavnější.
02
Půjčky P2P
Některé netradiční investice jsou k dispozici vždy. Například ruská ruleta. Považme, že pět ze šesti expertů říká, že je zcela bezpečná. Když se však spokojíte s menší dávkou adrenalinu, můžete zkusit vydělat na něčem usedlejším, třeba na půjčkách systémem P2P, tedy peer-to-peer, rovný s rovným. Žadatelé o půjčku stojí pěkně v e-frontě a vy coby investor si vyberete toho, který se vám zalíbí; zaplaceno dostanete na úrocích.
Výše výnosu je jako všude jinde přímo úměrná výši rizika. Co to zde znamená?
O tento typ půjčky obvykle stojí především lidé, jimž banka nepůjčí, protože nemohou prokázat, že požadované peníze nepotřebují. To by mělo být dostatečným varováním, že své peníze nejspíš už taky neuvidíte, ale než si to přiznáte, máte šanci si myslet, že kazíte byznys bankám, což musí každého soudného člověka zahřát. Americká firma LendingClub dokonce šla s tímto modelem na burzu a dělá z takto pořízených dluhů svých klientů (bez)cenné papíry. Nijak zvlášť se jí nevede.
03
Kickstarter
Pokud vám o peníze tolik nejde – ne, to je špatná věta do článku o investičních tipech. Tedy jinak: pokud vám záleží na tom, jak o své peníze přijdete, a trpíte zvýšenou citlivostí na uměleckou tvorbu či výstřední myšlenky obecně, dobrým tipem je pro vás jiná americká firma jménem Kickstarter. Ta dává dohromady autory „všeobecně prospěšných projektů“, ať už to znamená, co chce, s jejich sponzory.
To nemusí být taková blbost, jak to zní. Pro mnoho lidí není motivem ke hromadění děl výtvarného umění čistě investiční záměr, tím méně náklonnost k neuspořádané směsici barev. Sbírají umění, protože si chtějí koupit obdiv ostatních coby kulturně vyspělí lidé.
Podílet se relativně nízkou investicí na vzniku potenciálního nového Warhola, Stockhausena či Joyce tak může být lákavá šance, jste-li ten typ člověka. (Neříkám nutně, že jste – ale koneckonců, čtete Hipstera, ne?)
Ale vážně: existují například fondy, které investují do cenných hudebních nástrojů, u nichž lze předpokládat nárůst ceny s časem, tedy především nástroje smyčcové. Taková investice má (ne)výhodu společnou všem fondům, totiž že se nemusíte v ničem vyznat, ovšem zaplatíte za to manažerovi.
03
Žena
Tohle vám bude připadat jako UFO, ale je to asi jediný z těchto tipů, jejž má cenu číst (proto je také umístěn nenápadně ke konci textu, jako rohlíky v supermarketu). Nejdůležitější investiční rozhodnutí, které kdy uděláte, je výběr partnera. Ačkoli ono rozhodnutí samo o sobě žádnou konkrétní cifru neznamená, zásadním způsobem zasáhne do všech vašich cifer budoucích. Jaké bydlení si pořídíte, na koho je kdy přepíšete a za jak náročnou hypotéku; kolik dáte na rtěnky a šamponky; kolik pomoci v boji s účty se vám dostane; jaké auto si vyberete a kam s ním budete jezdit; kolik budete muset před partnerem schovávat, abyste si splnili zakázanou radost; o kolik přijdete při rozvodu a kolik budete platit na alimentech; to všechno a tisíc dalších položek – veškerá vaše finanční existence – bude zcela zásadně ovlivněno tou bytostí, která vás při rozhodování o nich bude provázet a bude při tom mít polovinu vašich hlasovacích práv. (Čím víc těch bytostí bude, tím hůř pro vaši peněženku.)
04
Závěr
Aby konec investičních tipů nebyl příliš trudnomyslný, můžeme se v závěru oklikou vrátit k investicím, které pomáhají nejen vašemu kontu, nýbrž i vašemu dobrému pocitu z pomoci svému okolí, z vědomí vlastní užitečnosti, nalezení svého místa v běhu osudu. Kdo by si nechtěl zaplatit klid duše?
Sdílíte-li tedy s většinou lidstva tuto ambici a chcete pro své blízké něco opravdu užitečného udělat, máte možnost: zaplaťte si pohřeb. Člověk sice legálně nesmí být zařizovatelem vlastního pohřbu, ale může to jaksi neoficiálně předjednat, smýšlí-li dostatečně realisticky. Lze se předem informovat o cenách relevantních služeb, odhadnout situaci pravděpodobného zařizovatele a příslušnou částku odložit stranou (spolu s oblečením a doklady, jste-li tak pečliví). Až zemřete, bude to pro vaše blízké v naprosté většině případů znamenat zmatek a stres, kdoví, třeba i zármutek. Není nic pitomějšího, než si v takovou chvíli muset půjčovat od Providentu. Nechť nyní přijme omluvu každý, komu takové doporučení zní morbidně, ale zároveň nechť také zváží, jak velký výběr ke konání dobra mu bude v márnici zbývat. ¶
