Nízké ceny ropy, které například u americké lehké ropy West Texas Intermediate (WTI) už klesly pod psychologickou hranici 50 dolarů za barel, nepřestávají vyvolávat zájem a vytvářet dramatické novinové titulky.
Můžeme se tak dočíst, že OPEC nepřistoupí ke snížení těžby, ani kdyby cena ropy klesla na 20 dolarů za barel. Zároveň se ale objeví zpráva, že ke konci letošního roku arabští členové OPEC očekávají návrat ceny v rozmezí 70 až 80 dolarů za barel.
Saúdská Arábie sice může provokovat tím, že cena 20 dolarů za barel je pro ni v pořádku, neboť její náklady na těžbu mohou být i pět dolarů za barel. Jenže tím hovoří jen o nákladech produkce, nikoliv o potřebách svého rozpočtu. Současná cenová válka však není čistě nákladová. Kdyby tomu tak bylo, většina zemí OPEC by s producenty tzv. nekonvenční ropy – ať již hlubokomořské (Brazílie), z ropných písků (Kanada) či břidlicové (USA) - zametla bez problémů. Porovnání nákladů na těžbu dává smysl jen na straně soukromých producentů. Pokud hovoříme o ropných ekonomikách (nejen členech OPEC) je mnohem důležitější dívat se na cenu, která „drží“ jejich rozpočty, a podívat se na jejich finanční rezervy, které si v minulých letech naakumulovaly.
První informace o problémech těžařů nekonvenční ropy již máme – týkají se kanadských ropných písků a Skotska.
Server OilPrice využil sumarizaci amerických nekonvenčních polí a souhrn dat ukázal, že při ceně 70 dolarů za barel se nekonvenční ložiska vesměs dobře drží. Nicméně pod 60 dolarů za barel bude mít problémy 40 procent nekonvenčních polí a při ještě nižší ceně 50 dolarů za barel už dokonce 90 procent.
Kdo si může vyskakovat?
Podívejme se proto, jak vysoká by musela být cena ropy pro vyrovnaný rozpočet na rok 2015 u významných ropných zemí. Malé země s nízkým počtem obyvatel jako je Kuvajt a Katar mají rozpočtovou odolnost (podle dat listu Wall Street Journal) i při nižších cenách ropy, mezi 50 a 60 dolary za barel. Jiné země ale mají buď podstatně větší počet obyvatel (Írán), nebo mají velké investiční plány, či jiné potřeby rozpočtu (Saúdská Arábie, Rusko). I když Saúdové možná zvládnout těžit za 5 až 10 dolarů za barel, je jejich rozpočet stavěn na více než 100 dolarů za barel. Ještě vyšší rozpočtové požadavky má např. Írán.
Čtěte:
Past na americkou břidlici nesklapne, těžaře ale i tak čeká krušný rok
Levná ropa žene těžbu v Severním moři ke kolapsu, firmy propouštějí
Ropné země pak mají na výběr z několika možností, které lze i kombinovat. Mohou provést revize rozpočtu (což již některé učinily), mohou (nebo spíše musejí) požádat o půjčky a doufat v pomoc nějaké spřátelené země/zemí, či mohou využít zdroje v suverénních fondech a devizových rezervách, které akumulovaly v dobrých časech. Právě Saúdové se mohou těšit z vysokého rezervního polštáře, který se pohybuje kolem 750 miliard dolarů. Slušné rezervy má i Rusko, ale devizové rezervy se mohou při opakované obraně ruského rublu rychle ztenčit. Důležitější bude zřejmě pomoc Číny, a možná nejen pro Rusko.
To, že Saúdové mají podstatně vyšší rezervy než Írán, má samozřejmě i své geopolitické implikace. V situaci, kdy budou nutně mít problémy víceméně všechny ropné země, je faktor času (kdo se dostane do problémů jako první a kdo vydrží o něco déle) klíčový.
Přestože tedy mezi ropnými zeměmi existují velké rozdíly (jak co do ceny vyrovnávající rozpočet, výše devizových rezerv a suverénních fondů, důležitosti ropných příjmů pro rozpočet i HDP, či možnosti získat podporu od „přátel“), přeci jen můžeme obecně konstatovat, že jako celek mají určité rezervy.
Investice na odpis
Na druhé straně soukromé firmy potřebují přísun dostatečného kapitálu, aby mohly investovat do nových polí a pokračovat v těžbě. Ropný byznys je kapitálově náročným odvětvím a boom nekonvenční těžby ve Spojených státech byl spjat také s politikou kvantitativního uvolňování a nízkých (nulových) úrokových sazeb. Jenže politika kvantitativního uvolňování byla ukončena, a pokud by FED příští rok začal zvedat úrokové sazby (což nelze vyloučit), pak by to pro ropný byznys v USA byla rána na solar plexus.
Nízké ceny ropy také demotivují budoucí investice. Podle analýzy firmy Goldman Sachs je pro následující dekádu ohroženo mnoho nových investičních projektů, které dohromady představují budoucí investice ve výši téměř jednoho bilionu dolarů. Jen příští rok by mohlo dojít ke stažení až 150 miliard dolarů z projektů, které budou nyní posuzovány jako nevýnosné. Tyto investice totiž přestávají být při ceně již 70 dolarů za barel zajímavé.
Rozvoj nekonvenční ropy nutně potřebuje jak vyšší ceny, tak i přístup k levnému a dostupnému kapitálu. Nižší ceny povedou k utlumení některých nekonvenčních polí a především k menší ochotě investovat pro příští roky. Dá se tedy očekávat, že v období příštích cca dvou let se objeví tlaky na růst ceny. Čím vyšší odliv zdrojů pro investice, event. i v kombinaci se zvýšením amerických úrokových sazeb, tím prudší nárůst ceny můžeme do dvou let očekávat. Tím se roztočí kola dalšího cyklu „boom – bust“, který je pro ropný trh tak signifikantní.
To ale v žádném případě neznamená, že můžeme současnou ropnou krizi a její důsledky zařadit do „business as usual.“ Bude velmi důležité sledovat, jak budou jednotlivé ropné země reagovat, kdo a jak některým z nich přijde na pomoc (a co za to bude chtít). Současná situace možná nezmění fundamenty ropného byznysu, ale může přispět k probíhajícím změnám poměru sil a vazeb v oblasti mezinárodních vztahů a otestovat pevnost určitých spojenectví, či vytvořit nová.
Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:
Čína jako největší ekonomika světa?
Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají dál
Zametá ČNB stopy svého selhání?
Největším nepřítelem kapitalismu je kapitál sám
Participativní rozpočet – princip, ne úlitba „otravným“ občanům
Euroasijská unie jako nová hrozba?
Tabu monetizace aneb Změňte peníze!
Zemní plyn jako strategická zbraň?
Mýty českého zahraničního obchodu
Ilona Švihlíková hodnotí uplynulý rok: Fáze kapitalismu aneb Co je normální?
Minimální mzda jako překážka pokroku
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Ilona Švihlíková působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.
