U našich sousedů, poněkud neviditelně, finišuje volební kampaň. Moc vzrušení zatím nepřinesla. Zdá se, že koalice CDU/CSU má vítězství s náskokem v kapse, pokud uspěje pravicová, liberální FDP, pak je o většinové vládě rozhodnuto. Jaká témata se dosud v kampani objevila?
Otázka uprchlíků, azylové politiky a přistěhovalectví je sice občany vnímána jako důležitá, ale v kampani je jí věnována minimální pozornost. Merkelová se očividně uchyluje ke své časté taktice: o problému nemluvit s nadějí, že „zmizí sám“. Kupodivu pod pokličkou bobtná největší střet právě uvnitř unie – tedy koalice CDU/CSU. Bavorský předseda CSU Horst Seehofer sice aktuálně Merkelové kryje záda, ale v minulosti ji za politiku otevřených dveří ostře kritizoval a dá se předpokládat, že po volbách vypukne spor s plnou intenzitou.
Podívejme se na to, jaké představy mají hlavní politické strany s šancí dostat se do Spolkového sněmu, tedy CDU/CSU, SPD, FDP, Die Linke (Levice), Zelení a Alternativa pro Německo o budoucnosti trhu práce. Proč právě toto téma? Po tématu azylové politiky a migrace je u voličů pociťováno jako nejdůležitější. Nemluvě o tom, že Německo patří k zemím s největším sektorem pracující chudoby v EU, jak koneckonců popisuje i analýza na webu Tagesschau, která čerpá z údajů statistického úřadu.
Německo za poslední roky rozvinulo sektor „atypických úvazků“, od využívání částečných úvazků (ovšem často nedobrovolných) po takzvané mini jobs, až k práci na zavolání přes pracovní agentury. Výsledkem je sektor pracující chudoby, i když pro přesnost je třeba dodat, že se týká i těch, kteří mají standardní plné úvazky.
Koho volí v Porúří?
Rezavý pás Německa: extremisté získávají body v Porúří
Analýza Tagesschau si všímá nejen rozdílů mezi muži a ženami – podobně jako u nás jsou to také více ženy, které jsou postiženy pracující chudobou. V Německu ale najdeme, stále, obrovské rozdíly mezi „východem“ a „západem.“ Pracující chudobou je postiženo 36 % východních Němců, ale u západních je toto číslo poloviční. A je jasné, že z pracující chudoby vede cesta k chudobě ve stáří.
A protože i u nás je téma „levné práce“ velmi aktuální a bude jistě tvořit jedno z dominantních témat kampaně, stojí za to se podívat k sousedům.
Pro CDU/CSU jde o jednu z priorit programu. Pracovní místa chtějí vytvářet všichni, ale jak, v tom už jsou rozdíly. Křesťanští demokraté by si konkrétně přáli nová pracovní místa v oblastech, jako je digitalizace či biotechnologie. Zákonem stanovená minimální mzda, kterou v rámci velké koalice (pro Německo spíše historicky netypické) CDU/CSU na tlak sociální demokracie přijala, se prý osvědčila. Na druhou stranu CDU/CSU trvá na mini jobs, smlouvách o dílo a dalších formách „flexibilizace“ práce. Chtějí ovšem zarazit zneužívání úvazků na dobu určitou, sázejí na sílu partnerů při vyjednávání. A v návrhu najdeme i zákon o přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků.
Hlavní rival pro stávající kancléřku, sociální demokraté (tedy konkrétně Martin Schulz) mají také za cíl plnou zaměstnanost. I zde je tématem zneužívání úvazků na dobu určitou, dále vyrovnání podmínek pro agenturní pracovníky s těmi kmenovými. Pro nezaměstnané je po třech měsících v nabídce další vzdělávání. Plánováno je nejen rozšíření podpory pro nezaměstnané, ale především rozšířené poradenství, rekvalifikace a pomoc i pro ty, kteří zatím práci mají. I SPD sází na přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků, rovněž přes speciální zákon, v němž bude obsažen „bodovací systém.“
Od optimismu k frustraci: Němci „to zvládají“ přesně dva roky
Die Linke (Levice) sází na kupní sílu přes silnější vnitřní ekonomiku (tedy v kontrastu s převládajícím růstem vnějškem, který Německo dlouhodobě provozuje) a veřejné investice. Minimální mzda by se měla podle die Linke zvednout na dvanáct euro za hodinu. Strana chce odstranit jak mini jobs, tak i agenturní práci. Zneužívání úvazků na dobu určitou by mělo být zakázáno. Pracovní týden by měl směřovat k třiceti hodinám, tím by se práce měla rozdělit mezi více lidí. Zásadní téma strany je odstranění takzvané druhé podpory nezaměstnanosti, která vznikla sociální reformou Hartz IV.
Zelení se domnívají, že pracovní místa by měla být dobře zajištěná a že by zaměstnanci měli více spolurozhodovat o tom, jak moc budou pracovat. Navrhují proto flexibilní koridor plného úvazku ve výši 30 až 40 hodin týdně. Stavějí se za minimální mzdu, musí se ovšem za ní dát důstojně žít. Shodují se s die Linke v tom, že agenturní pracovníci musejí být stejně oceňováni jako kmenoví zaměstnanci. A také v tom, že odmítají úvazky na dobu určitou bez důvodu. Mini jobs by měly být spojeny se sociálním pojištěním. A shoda s SPD je v tom, že pojištění v nezaměstnanosti se má přeměnit v pojištění zaměstnanosti – tedy příspěvek ke kvalifikaci a dalšímu vzdělávání tak, aby situace nezaměstnanosti vůbec nemusela nastat. Vedle „běžného trhu práce“ má existovat i sociální pracovní trh. A kvůli nedostatku odborných pracovních sil navrhují právo pobytu k hledání práce.
FDP je pravicově liberální strana, takže nepřekvapí, že hájí flexibilní trh práce. A to jsou právě časově omezené smlouvy a úvazky, které u ostatních stran vyvolávaly kritiku. Chtějí škrtnout nadměrné předpisy v této oblasti. I oni hovoří o nutnosti dalšího vzdělávání a rekvalifikace a také celoživotního učení, což by mělo pomoci každému zvládnout přechod k digitální ekonomice. Prodlužování doby pobírání podpory nepřichází v úvahu, ale zato FDP preferuje možnost si k podpoře přivydělat. I zde najdeme podporu příchodu kvalifikovaných pracovníků pomocí bodového systému.
Až příliš východní Alternativa pro Německo. Stranu prověřují tajné služby
Šanci dostat se do Spolkového sněmu má rovněž Alternativa pro Německo, která si prošla zajímavým vývojem. Původně se ostře vymezovala proti euru, v současnosti je spíše známa tématy souvisejícími s imigrací. AfD podporuje minimální mzdu danou zákonem (všimněme si, že toto opatření vlastně nezpochybňuje nikdo, ani FDP), chce omezit podíl netypických úvazků ve firmě na maximálně 15 %. Po půl roce by se agenturní práce měla změnit na normální úvazek. Nezaměstnaní musejí mít k dispozici rekvalifikační programy, dlouhodobě nezaměstnaní mají mít možnost užitečných veřejných prací v rozsahu 30 hodin týdně. A příchod kvalifikovaných pracovníků je jedinou výjimkou u tématu migrace, které je jinak v AfD pojímáno restriktivně.
Shrneme-li: minimální mzda je podporována téměř univerzálně. Jako problém je u většiny stran vnímáno zneužívání smluv na dobu určitou, ale téma pracující chudoby – které se týká i plnohodnotných úvazků – příliš ve volebních programech nerezonuje. U SPD je poznat, že si neví rady s tím, jestli má reformy Hartz IV, spjaté s bývalým kancléřem Schröderem, podporovat, nebo odmítnout. Ucelenější vazbu trhu práce na celkový stav ekonomiky najdeme u Die Linke a CDU/CSU, částečně i u Zelených. Všichni podporují rekvalifikace a školení, ale i „dovoz“ kvalifikovaných pracovních sil, i když se liší v detailech provedení.
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
Čtěte další komentáře autorky:
