Po oznámení ČSÚ ohledně výsledků II. čtvrtletí se v české krajině rozhostil optimismus. Konečně známky něčeho pozitivního! Hned započala intenzivní debata, jestli mezikvartální nárůst o 0,7%, který navíc podléhá budoucí revizi, znamená, že „už jsme z toho venku.“
Co na tom, že se jedná o technický pohled na recesi, neboť z hlediska statistiky (a logiky) je vhodné srovnávat stejná čtvrtletí. Co na tom, že druhý kvartál obvykle bývá o něco lepší, než ten první – tento rok navíc charakterizovaný dlouhou tvrdou zimou. Co na tom, že meziroční pokles dosáhl 1,2%. Dost bylo pesimismu!
Bohužel, podíváme-li se na globální ekonomický vývoj, příliš mnoho optimistických plaménků neuvidíme.
Ve Spojených státech dokument o skutečných nákladech krize rozpoutal debatu o dlouhodobých dopadech na zaměstnanost i na potenciální produkt. Studie Federal Reserve z Dallasu „How bad was it", která se zabývala vyčíslením nákladů Velké recese, uvádí náklady (z hlediska ekonomického výstupu) až ve výš 14 bilionů dolarů, což je téměř roční americké HDP. Kromě toho ale také konstatují, že se jedná o neobvykle pomalé oživení. V této souvislosti stačí vzpomenout na varování J. Stiglitze, který již v roce 2008 předvídal krize ve tvaru L. Paul Krugman zase varoval, že krátkodobé krizové příznaky „neodezní“, protože mají dlouhodobé dopady, jak na sociální situaci (kdy se z nezaměstnanosti stává nezaměstnatelnost) po potenciální produkt. Stejný názor měl i Bernanke, který ovšem předpokládal, že se ekonomika na svůj potenciál po určité době vrátí. JP Morgan ovšem aktuálně přišel s tím, že potenciál americké ekonomiky spadl z 2,5 na 1,75%.
Uvědomme si konsekvence, pokud se ještě domníváme, že ekonomický růst má vazbu (byť stále slábnoucí) na tvorbu nových pracovních míst.
Čekání na další bublinu prosperity
S plánem ukončení kvantitativního uvolňování v USA se znovu objevují obavy o stabilitu finančního sektoru. Nastává období čekání na další bublinu, která bude „oním zaručeným tahákem“ na budoucí nekonečnou prosperitu. Můj osobní typ je břidličný plyn (shale gas) ve Spojených státech.
Změna americké monetární politiky vždy rozpohybovala celý svět. Světovou dynamiku jak v HDP, tak v investicích sice už nějakou dobu táhnou země BRICS, ale ani ty nejsou turbulencí ve světové ekonomice ušetřeny. A to navzdory tomu, že řeší problémy jiného typu než Západ a mají ještě dostatečně velký prostor pro extenzivní i intenzivní růst. Některé z těchto zemí se dostaly k bodu, kdy bude nutné změnit jejich hospodářskou politiku.
Příspěvky regionů ke světovému růstu HDP, 1970-2012 UNCTAD: Trade and development report, 2012, str. 4
Rozložení globálních investic, podíl na světových v % | |||
---|---|---|---|
2000 | 2007 | 2012 | |
Vyspělé země | 60,4 | 40,8 | 36,6 |
-EU | 23,4 | 19,1 | 13,6 |
-USA | 21,6 | 16,3 | 12,1 |
-Japonsko | 8,5 | 5,8 | 4,5 |
Rozvíjející se | 27,2 | 37,2 | 46,7 |
-Čína | 11,0 | 18,2 | 28,1 |
-Rusko | 2,2 | 3,2 | 2,8 |
-Brazílie | 2,3 | 2,0 | 2,3 |
Rozvojové | 11,3 | 14,8 | 16,7 |
-Indie | 4,0 | 6,9 | 8,1 |
Zdroj: ILO: World of work, 2013, str. 78
Brazílie řeší problémy se svým kurzem realu a inflačními tlaky, ale také s tím, že domácí kupní síla (resp. její nárůst) není v souladu s kapacitou veřejného sektoru a jeho kvalitou. Mohutné brazilské protesty dovedly prezidentku Rousseff k tomu, že podobně jako Venezuela, si „vypůjčí“ kubánské lékaře, aby zajistila zlepšení lékařské péče. Stejně tak budou „národní brazilští šampioni“ zřejmě intenzivněji zapojeni do plnění sociálních potřeb brazilské společnosti.
Čínská ekonomika zpomaluje, protože se – pod tlakem zahraničních i domácích podmínek – pokusí o silnější reorientaci na domácí poptávku, což nevyhnutelně znamená pokles vysokých čínských úspor. Změna hospodářského modelu je vždy riskantní záležitostí, ale v případě země jako je Čína by selhání tohoto manévru mělo celosvětové dopady.
Úzká souvislost s cenou ropy
Zpomalující Čína vedla OPEC k obavám, že doba vysokých cen primárních komodit se blíží.
To by bezesporu dosti poškodilo dalšího člena BRICS - Rusko, které svůj rozpočet do značné míry odvozuje od světové ceny ropy. Jenže, je tu rozkládající se Blízký Východ a Severní Afrika. Řada zemí OPEC není schopna ani plnit své kvóty, přičemž i Saúdská Arábie s rekordní volnou kapacitou až 12 mb/d může mít problémy nahradit výpadky Nigérie, Libye, či Iráku. Geopolitické napětí může cenu ropy hnát vzhůru. A s ropou se svezou i ceny dalších primárních komodit. Ceny potravin jsou dle Potravinového indexu FAO stále vysoko nad úrovní let 2002-2004 (205,9 bodů).
Nárůst extremity počasí a s tím související výpadky úrody, pokračující degradace půdy a její skupování především v afrických zemích jsou důvody, proč se v prognózách budoucích dekád klade zvýšený důraz na potravinovou soběstačnost. Tyto tendence a změny bychom měli vnímat, věnovat jim pozornost a zahrnout je do našich národohospodářských úvah – rozhodně více než „juchat“ nad „koncem“ recese v ČR.
Další komentáře Ilony Švihlíkové:
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Autorka působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.