Na ropném trhu se začaly dít věci. Po relativně dlouhé době, kdy cena ropa setrvávala pohodlně nad 100 dolary, začala klesat a nyní se pohybuje nad 80 dolary za barel. Jaké jsou příčiny a hlavně důsledky takovéto prudké změny?
Pro pokles ceny najdeme několik důvodů. Rostoucí těžba ve Spojených státech, slabý ekonomický vývoj v EU, ale i pomalejší růst v Číně. Právě Říše středu je u poptávky po ropě nesmírně důležitá, neboť se v minulých letech (cca od roku 2000 intenzivně) starala o dynamické nárůsty poptávaného množství. Zlomem ovšem bylo rozhodnutí Saúdské Arábie „bránit tržní podíl“. Saúdská Arábie je klíčovou zemí kartelu OPEC a hraje i roli tzv. swing producenta, tj. země, která je schopná přizpůsobovat rychle těžbu měnícím se okolnostem. Její strategický význam je podtrhnut i schopností navýšit pružně těžbu až na 12 milionů barelů denně (mb/d). Disponuje tedy největší volnou kapacitou, což znamená, že při výpadcích z trhu (např. Libye) je to právě Saúdská Arábie, která výpadek pokrývá.
Navzdory pádu cen ale Saúdové sami OPECu oznámili, že produkci zvýšili (na 9,6 mb/d) s argumentem, že chtějí udržet tržní podíl. To v praxi znamená, že jsou ochotni se smířit s delším obdobím ceny kolem 80 dolarů za barel. Nejde ale jen o navyšování těžby, která vede k poklesu cen a pro kterou mají Saúdové ještě dost velký prostor. Zároveň byla asijským odběratelům saúdské ropy poskytnuta sleva, která dál pokles cen posiluje. Cena ropy Brent se dokonce dotkla hranice 82,60 za barel, která je nejnižší cenou za poslední čtyři roky. Jaké dopady může mít takováto cenová válka uvnitř ropného kartelu?
Nespolehlivý OPEC
Podívejme se nejprve na OPEC samotný. O soudržnosti OPEC si netřeba činit velké iluze, ale platí, že přese všechny problémy (a na rozdíl od jiných komoditních kartelů) vydržel od roku 1960 až do současnosti. V některých obdobích, zejména od druhé poloviny 80. let až de facto do konce 90. let, příliš nefungoval a ceny ropy se pohybovaly na velice nízkých úrovních. To ale nepředstavuje automaticky důvod k jásotu, jak je někdy zjednodušeně interpretováno. Jednak ropné země mají značné importní potřeby, které v případě poklesu cen nemohou realizovat, zároveň příliš nízké ceny odrazují budoucí investice a podepisují se pak na budoucí nižší těžbě.
Cena okolo 80 dolarů za barel je tak pro většinu členů OPEC neakceptovatelná. A to i vzhledem k posilování dolaru, který reálnou cenu samozřejmě silně ovlivňuje. I proto již zazněla volání po mimořádném setkání vedoucímu ke snížení těžebních kvót, tak aby se celkový výstup OPEC (nyní blížící se k 31 mb/d a podílu na trhu okolo 40 procent) snížil. Jenže tato volání, jak si záhy ukážeme, mají svou ekonomickou logiku, ale nevnímají, že kroky Saúdů mají nezpochybnitelné geopolitické důvody.
Cena, za které může daná ekonomika fungovat, nebývá logicky oficiálně uváděna. Nicméně, odhady říkají, že Saúdové potřebují cenu alespoň 84 dolarů za barel, aby se drželi na vyrovnaném rozpočtu. Na druhou stranu je ovšem potřeba uvést, že Saúdská Arábie disponuje finančními rezervami ve výši až 800 miliard dolarů, a je proto dosti odolná i ve střednědobém horizontu. To se ale o dalších zemích říci nedá. Írán, postižený sankcemi, potřebuje v současnosti cenu až 150 dolarů za barel (anebo zrušení sankcí a možnosti rychle navýšit těžbu – ale to je přesně v rozporu s úvahami, že by OPEC jako celek měl svou těžbu snížit). Obecně země, které těží těžkou ropu, potřebují dražší rafinaci a tím pádem s cenou pod 100 dolarů za barel nemohou být spokojeny. To je i cena, na kterou je zhruba stavěn ruský rozpočet. I Rusové mají rezervy v suverénním fondu. Ty ale nejsou zdaleka tak velké jako saúdské a kromě toho v současné době Rusové vyplýtvávají své devizové rezervy na stabilizaci kurzu rublu.
Vývoj ceny ropy Brent:
Někteří analytici se domnívají, že Saúdové se tímto krokem snaží disciplinovat OPEC, který vždy připomínal pytel blech. Nebylo by to poprvé, kdy by si dominantní země kartelu takříkajíc došlápla na své partnery, aby držely basu. Analýzy směřující k této hypotéze uvádějí, že je potřeba snížit nabídku trhu o 2 mb/d, což je i na Saúdskou Arábii moc, a že si tedy tímto krokem vynucuje součinnost partnerů v OPEC. Jenže tato úvaha, byť se může zdát racionální a opřená o minulé empirické zkušenosti, nebere v úvahu samotné prohlášení o „udržení podílu na trhu.“ Snad i tváří v tvář prognóze Mezinárodní energetické agentury, která pro příští rok snížila poptávku a očekává její celkovou výši na 93,5 mb/d. S velkou netrpělivostí je proto očekáváno zasedání OPEC, které se uskuteční 27. listopadu.
Ropa jako nástroj geopolitiky
Jak jsem ale již naznačovala výše, ropa byla vždy svázána s geopolitikou. Nebylo by to rozhodně poprvé, kdy by byla ropná zbraň využita pro dosažení jiných než ekonomických cílů. Není ani nutné vzpomínat ropné šoky 70. let, přičemž pro současnou situaci se mnohem více hodí případ „ropného antišoku“ poloviny 80. let. Rekordní pokles cen ropy byl někdy připisován nedisciplinovanosti OPEC a tomu, že Saúdská Arábie už měla dost své role „vyvažovače“ (tedy že musela sama snižovat svou produkci, protože ostatní země chronicky své kvóty překračovaly). Existují také informace, které uvádějí, že pokles cen ropy byl tehdy zaranžován se Spojenými státy tak, aby nízká cena ropy urychlila ekonomický kolaps Sovětského svazu. Podíváme-li se na seznam zemí, které saúdská ropná politika negativně zasáhne, bude se krýt se seznamem zemí, se kterými mají Saúdové spory.
Nízká cena ropy je pohromou především pro Írán, který je navíc stále omezován sankcemi. Írán se tím navíc dostává do pasti. Na budoucím setkání OPEC tato vždy dosti jestřábí země nemůže prosazovat snížení kvót, protože sama se netěší na nic jiného, než až bude moci zvýšit svou produkci. Do dalších problémů se dostává i Sýrie, ale také její spojenec Rusko. Připomeňme, že platby za plyn a ropu (exportní cla a daně) tvoří polovinu ruského rozpočtu. Suverénní fondy se pohybují kolem 90 miliard dolarů, což vypadá impresivně, ale pro tak velkou ekonomiku je to relativně málo.
Nízká cena ropy ovšem nesvědčí ani americkým ropným firmám. Právě s tradičním spojencem – USA – mají Saúdové při přeskupování sil Blízkého východu napjatější vztahy než kdy jindy. Velmi nelibě nesou zlepšování vztahů s Íránem a neopomenou poznamenat, že Írán, spojenec Sýrie (a Iráku), je součástí problémů Blízkého a střední východu a nikoliv řešením.
Rozvoj těžby ve Spojených státech (frakování, těžba hlubokomořské ropy) je vázán na dvě podmínky. Nízké úrokové sazby a dostupnost úvěrů, což je starost Fedu. Ale také na dostatečně atraktivní světové ceny. Při poklesu ceny pod 80 dolarů za barel, ale i kolem této úrovně, se bude řada polí uzavírat, neboť nebudou rentabilní. Těžba nekonvenční ropy, která je ze své podstaty dražší než konvenční, přitom tvoří 55 procent americké ropné produkce. A je právě tím hybným motivem, kdy se o Spojených státech znovu hovoří jako o ropné zemi. I kdyby cena v rozmezí 80 až 85 dolarů za barel nevedla k vyšší míře uzavírání starých polí, bezesporu zbrzdí investice do nových. Nekonvenční pole přitom „vydrží“ kratší dobu a jejich obnova je proto klíčová. Nejsilněji je zatím postižena Kanada, jejíž ropné písky se bez vysoké ceny neobejdou. Nové kanadské projekty údajně vyžadují cenu vyšší než 90 dolarů za barel, což může mít masivní dopad na kanadskou těžbu.
Kdo podporuje Islámský stát?
Nelze ale opomenout ani makroekonomické dopady. Snížení cen ropy podpoří deflační tendence, se kterými zápasí především EU. Ale i americký FED bude mít v takovéto situaci omezeno manévrování pro (očekávané) zvýšení úrokových sazeb a ukončení politiky kvantitativního uvolňování. Právě vyšší ceny ropy byly určitým nástrojem proti deflaci, která představuje noční můru centrálních bank. Na druhou stranu najdeme ovšem optimistické předpoklady, že právě nízká cena ropy podpoří celosvětovou churavějící ekonomiku. Přiznám se, že tento předpoklad, vzhledem ke spíše strukturálně postiženým ekonomikám, jaksi nesdílím a větší obavu mám právě z rozšiřujících se deflačních tendencí, které s sebou přinášejí hrozbu dlouhodobé stagnace, jak koneckonců vidíme v EU.
Záměrný pokles cen ropy bezesporu nebude veden jen úvahami o udržení tržního podílu, či dokonce snad tím, aby se srovnaly ceny ropných standardů (Brent, WTI). Saúdská politika je bezesporu motivována geopolitickými úvahami, které na Blízkém a středním Východě ukazují změnu silových poměrů, rozšiřování pásma zhroucených států a celkové překreslování mapy. Nezapomeňme ani na to, že Islámský stát získává zdroje také z prodeje ropy, kterou ukořistí v Iráku. Zde se nabízí další otázka: kdo kupuje od Islámského státu tuto ropu (bezesporu za dumpingové ceny)? Copak dotyčný netuší, že tím financuje nebezpečnou teroristickou organizaci? Je snad v zájmu mezinárodního společenství, aby se pod tlakem nízkých cen hroutily další státy, např. Írán, který je jediným stabilním útvarem v oblasti? Saúdové se pustili do vysoké a nebezpečné hry, nebezpečné pro celý svět.
Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:
Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají dál
Zametá ČNB stopy svého selhání?
Největším nepřítelem kapitalismu je kapitál sám
Participativní rozpočet – princip, ne úlitba „otravným“ občanům
Euroasijská unie jako nová hrozba?
Tabu monetizace aneb Změňte peníze!
Zemní plyn jako strategická zbraň?
Mýty českého zahraničního obchodu
Ilona Švihlíková hodnotí uplynulý rok: Fáze kapitalismu aneb Co je normální?
Minimální mzda jako překážka pokroku
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Autorka působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.
