Menu Zavřít

In

13. 12. 2002
Autor: Euro.cz

Výsledek HDP mohl být i horší

MM25_AI

Česká ekonomika je dokonale „in“. Není to žádná sláva, ale mohlo by to být horší. Což se také nevylučovalo, když se čekalo na výsledek hrubého domácího produktu za letošní třetí čtvrtletí. Tuto banalitu hodnocení zmírnil pouze Vratislav Kulhánek, který promluvil o „křepčení na potápějící se lodi“. Titanik už bublá, ale na horní palubě se ještě chladí šampaňské v ledovci. Ale tak daleko ještě nejsme. Možná za rok, za dvě léta.
Vladimíru Špidlovi slouží ke cti, že zprávu o vývoji ekonomiky vzal také z toho kritického konce a zpomalování ekonomického růstu označil za věc „nikoliv nevýznamnou“. A povodně nechal povodněmi. Půl roku šéfování současné vládní koalici člověka naučí pokoře. To statistický úřad byl při hledání polehčujících okolností pilnější a hlavní český šéf přes HDP, vrchní ředitel Jan Heller, odhadl negativní vliv povodní na možná i více než jeden procentní bod. To by znamenalo, že nebýt povodní, mohl být růst ve třetím čtvrtletí klidně i dvě a půl procenta. Přesně tolik, kolik Český statistický úřad původně odhadl za druhý kvartál, aby po třech měsících svůj odhad revidoval na skromnější necelá dvě procenta. To je zajímavá změna i z toho hlediska, že na původním vyšším růstu se konstruoval státní rozpočet.
Všechno závisí na úhlu pohledu. Pověstná česká vychytralost prý v jednáních s Bruselem slavila přece jenom úspěch, protože se nám sice povedlo uhádat nejméně peněz ze všech kandidátů, ale v jednom ukazateli jsme jen kousek za bohatšími Slovinci. A těch jsou jen dva miliony, což ani nestojí za řeč. Růstová dynamika české ekonomiky sice už dva roky klesá, ale co na tom, když z jiného konce je zase výkonnost už třináct čtvrtletí po sobě meziročně vyšší. Třetí čtvrtletí bylo sice z hlediska zahraničního obchodu div ne katastrofální, ale v tom je právě naděje pro poslední kvartál, že horší už to být nemůže. Jak konstatoval analytik Petr Dufek z ČSOB, každé špatné číslo vytváří dobré očekávání do budoucna.
Ta očekávání jsou spjata s nadějemi na oživení hospodářství v Německu. Ale co když nepřijde oživení, ale recese? Je celkem lhostejné, že česká ekonomika roste rychleji než německá a francouzská, ale pomaleji než řecká nebo španělská. Podstatné je, že setrvale nedosahuje své udržitelné kapacity a setrvale se přibližuje úrovni Evropské unie jen marginálně. Člověk nemusí být expert, aby pohledem na současné hybné faktory růstu zjistil, že není pravděpodobné, aby to v Česku v nejbližší době dopadlo makroekonomicky katastrofálně, ale je vyloučeno, že by to dopadlo exkluzivně dobře. Rostou reálné platy, až překvapivě roste soukromá spotřeba. Lidé berou útokem ElektroWorldy a masově se hlásí o spotřebitelské úvěry. Investice, jako hlavní potenciál budoucího rozvoje, ale ve třetím čtvrtletí stagnovaly, a to je považováno za úspěch, protože dříve dokonce klesaly. A v okolních kandidátských zemích, které rostou rychleji hlavně proto, že víc spotřebovávají, klesají dosud.
Současná makroekonomická situace, prostá perspektiv výrazných výkyvů nahoru i dolů, dává Čechům, Moravanům, Slezanům i Romům značnou jistotu, že nepřijdou o poslední kalhoty, ale také jistotu, že v integrované velkounii budou chudými příbuznými po několik generací. To - názorně převedeno do spotřeby - znamená v průměru horší auta, horší silnice, horší bydlení, horší boty, levnější dovolené i menší věna. Zaplaťpánbůh Maďary, Poláky i Slováky to - zřejmě - čeká též. Když už jsme u těch srovnání, máme sice kapitální schodek veřejných rozpočtů, ale Maďaři ho mají ještě o kapku vyšší. Český veřejný dluh je - prozatím - nesrovnatelně nižší než v ostatních kandidátských státech. Kam se hrabe náš deficit běžného účtu platební bilance na ten slovenský. Přímé investice do Česka zatím rostou, repatriace zisků teprve začíná. Pořád je co privatizovat. To v Maďarsku, jehož ekonomika ještě roste podstatně rychleji než česká, se dokonce mluví o reálné hrozbě měnové krize. Vláda na Slovensku, jehož ekonomika roste ještě rychleji než maďarská, se zase pár měsíců po volbách odhodlala čelit rostoucímu vnějšímu i vnitřnímu deficitu tvrdým programem daňových, cenových i výdajových změn. Česko je někde mezi těmito extrémy. In. Měnová krize nehrozí, slíbená daňová reforma se přetransformovala do politicky riskantního omezování sociálních výdajů. Veselé Vánoce a šťastný Nový rok.

  • Našli jste v článku chybu?