Menu Zavřít

Industriální tance v rytmu apokalypsy

9. 1. 2007
Autor: Euro.cz

Nejtvrdší scéna opět ožívá

perex
Kapely Front Line Assembly, Nitzer Ebb a Dive, které svého času určovaly temnější tóny elektronické muziky, se koncem loňského roku objevily v Praze. Ohlášená Dance or Die, další undergroundová hvězda z devadesátých let, nedorazila jen proto, že si její lídr „odskočil“ zazpívat do opery. Vše nasvědčuje tomu, že po útlumu z přelomu milenia nastává (a to nejen v Česku) opětné oživení industriální scény.

„Tak to vypadá, když muzikanti všechny své deprese, sadomasochistické úchylky a vůbec veškerou zlobu a nenávist, které nastřádali za těžko odhadnutelný čas, stlačí do zhruba hodinové produkce a vychrlí je na vás jako těžko udržitelné zvratky.“ Těmito slovy reagovala kritika na jeden z prvních koncertů takzvané Electronic Body Music (EBM) v Čechách. Konal se 20. dubna 1991, kdy v pražském klubu vystoupilo kanadské duo Bill Leeb a Rhys Fulber ze skupiny FLA. Postřehy recenzenta byly trefné. To ostatně potvrdily drsné hudební veličiny Nine Inch Nails, Ministry nebo Rammstein, které původně subkulturní trend zprostředkovaly širšímu spektru posluchačů unavených prostředky rocku či punku.

Don Pratella by se divil.
V hudbě, která dostala koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let škatulku se štítkem “industriální”, toho příliš pozitivního nenajdete. Pomocí syntezátorů, samplovaných zvuků z médií i jiných civilizačních ruchů skládá svůj pochmurný zvuk. Náměty čerpá z témat jako jsou války, ekologické katastrofy, totalitní kontrola nebo odlidštění. Pokud ji lze k něčemu připodobnit, tak asi k “dobovému” soundtracku z varovných filmů Brazil, Vetřelci, Dvanáct opic nebo nedávného kinohitu Potomci lidí. Samozřejmě se nabízí otázka, proč se v poměrně blahobytné a spokojené společnosti nachází subkultura, které tolik učarovala témata apokalypsy, ošklivosti nebo agresivity?
Prvním, kdo použil pojem „industriální hudba“, byl Ital Ballila Pratella, jenž tak v díle Musica Futurista z roku 1912 označil zvuk “v době vlády strojů a vítězného tažení elektřiny”. Skoro sto let po vydání tohoto futuristického manifestu má ovšem pojem industriální hudba zcela jiný obsah. Vytvářejí ji nikoli akustické nástroje, ale všemožné technické vymoženosti, jako jsou syntezátory, samplery, vocodery, počítače … V začátcích se při hledání nového zvuku hrálo i na brusky, trubky, ocelové pláty, plastové nádoby nebo koleje, nahrávaly se pazvuky, jako skřípot, tikání, sirény, nastartovaný motor volkswagenu či vzlet letadla.

Militantní look.
Elektronické hudbě vždy holdovali lidé, kteří měli blízko k počítačům. Právě s mohutným rozvojem výpočetní techniky se začala rozvíjet i industriální hudba. Její posluchači se rekrutovali z řad programátorů, studentů, čtenářů literatury science fiction a obzvláště jejího směru zvaného cyberpunk. Ten se tematicky zaměřuje na propojení technologií a lidského těla a je prokvetlý sprostými a slangovými slovy, rychlým dějem a nesmlouvavým pojetím. Témata jsou totiž podobná jako v EBM – virtuální svět, symbióza lidí se stroji nebo kontrast zájmů jedince a establishmentu. Snad to všechno (spolu s dobovou nespokojeností) přivádí všechny ty mladší jedince k zájmu o muziku, v níž možná hledají odpovědi na otázky blízké budoucnosti. Je jasné, že jim vyhovuje odstup od hlavního proudu, a proto své zaujetí okrajovou – a možná i obtížněji poslouchatelnou – hudbou dávají najevo mimo jiné charakteristickým stylem odívání. Klasický fanoušek EBM preferuje, jak jinak, černé odění. Zakládá si na lehce “militantním looku”. Časté jsou vysoké boty, krátký nebo kvazipunkový sestřih vlasů (mohawk), maskáčové kalhoty nebo dlouhé kabáty. Důležitou “klanovou značkou” bývají trička s emblémy a názvy skupin.

Odraz špatnosti a hniloby.
Právě ožehavá hra se symbolikou, provokace slovinské skupiny Laibach, která vystupovala v uniformách a s planoucími kříži za sebou, nebo neprůstřelné vesty, promítání letících helikoptér a pásky na rukou u Front 242 vedly v osmdesátých letech k nařčením z neonacismu a jiných radikálních směrů. Žurnalisté ve Spojených státech kritizovali například skupinu KMFDM, protože dva studentští vrazi z Columbine High, kteří v dubnu 1999 postříleli dvanáct spolužáků a učitele, poslouchali její songy a často hráli násilné videohry. Stejně byl v roce 2001 v Německu odsouzen projekt :wumpscut:, jenž byl označen za satanistický, protože jeho alba s obrazy mrtvol, pitvaných těl a koster měli v bytě vyšinutí manželé Rudovi. Ti si pozvali na návštěvu známého a rituálně jej zavraždili. Časté výtky slyšeli i členové Skinny Puppy, jelikož svérázným způsobem – rozcupováním hračky psíka Chuda – protestovali proti pokusům na zvířatech. “Ano, je to šokující, dost krvavé, možná hnusné. Každopádně to nutí člověka přemýšlet. Nejsme zlí. Pouze odrážíme všechnu tu špatnost a hnilobu, která se válí kolem nás,” říkal o svých exhibicích frontman Ogre.

Pulzující chrupavky.
Na počátku pravé industriální revoluce, která osvobodila hluk a navždy změnila tvář veškeré elektronické hudby, stálo britské seskupení Throbbing Gristle (TG), které vzniklo z výtvarné skupiny COUM Transmissions, předvádělo svá šokující vystoupení s čurky umělé krve, striptýzem nebo pornokolážemi do hudebního světa. Poprvé vystoupila TG, jejíž název je přeložitelný jako “pulzující chrupavka”, ještě před explozí punkového hnutí (1976). Její šokující vyznění, jasně antipopové mechanismy předznamenaly řadu hudebních stylů. “Industriální kultura? To je fenomén; nevím však, zda natolik silný, aby byl svébytnou kulturou. Ale domnívám se, že to, co jsme provedli, mělo globální ohlas,” řekl v roce 1983 Genesis P. Orridge, vedoucí skupiny. Kolem značky Industrial Records, předobrazu sítě nezávislých vydavatelství, začaly vznikat další experimenty. V Evropě zprvu určovaly trend soubory, jako jsou Clock DVA, Cabaret Voltaire nebo i v Čechách oblíbený Einstürzende Neubauten, který v počátcích hrál na vodojem, popelnice či sbíječky.

Brutal disco.
Nejrozšířenější se stala rytmická varianta industriální hudby, kterou symbolizují tři písmena EBM. Do té se zejména v průběhu osmdesátých a počátkem devadesátých let vlila energie i postpunkový vztek mladých lidí, kteří nebyli spokojení s vývojem rocku a hledali výpovědi o měnícím se světě masmédií a nových technologií. Kluby byly naplněné podobně smýšlejícími lidmi, kteří při tomto brutal disku tančili, skákali a byli bombardováni extrémním rámusem chytlavějších skladeb s rychlostí mezi 120 až 150 údery (čtvrťovými notami) za minutu. Ten doplňoval hutný mužský zpěv a filmové videoprojekce. Hlavním obsahem hudby, do jejíž tónů se dá všemožně kývat a hýbat, bývají varovné odkazy na robotizaci, cenzuru, nemoci nebo útlak; to vše s výrazným protiautoritativním nádechem. Za klasické představitele žánru jsou považovány evropské kapely Nitzer Ebb, DAF, PNE, Leaether Strip, Borghesia, Klinik a předně belgičtí “zvukoví teroristé” Front 242, kteří vždy tvrdili: “Základní filozofií elektronické hudby je dělat si vše sami. Co na rocku nesnášíme, jsou všichni ti paraziti, kteří vám říkají, co nosit, jak se chovat a tak. A to je pěkná sračka.”

Ikony, kult, polobozi.
Jenže “punková” zloba i revolta vyprchaly. Údernost poměrně jednoduché muziky se v devadesátých letech rozpustila v lehčích žánrech. Trefně to vyjádřil lídr skupiny X-Marks The Pedwalk: “Posluchači elektroniky musejí přijmout skutečnost, že osmdesátá léta jsou za námi. Myslím, že většina věcí už byla nudná. Kopie předešlých prací. Zlatý věk skončil. Mnoho klubů zkrachovalo. A je čas pro nové experimenty”.
Na starém kontinentu tvrdila muziku specializovaná vydavatelství, jako Zoth Ommog, OffBeat nebo subdivize PIAS či Mute, jasnými dovozci elektroniky do Spojených států či Kanady byly Cleopatra a Wax Trax. Za mořem se vyprofilovala původně synthpopová partička Ministry v jednu z nejtvrdších světových kapel. “Celé je to nesmysl. Ve středověku by muzikanti, kteří by před králem nezahráli správně, byli popraveni. Bývali bychom jen blázny. A dnes jsme ikonami a kultem a polobohy,” komentoval její zpěvák Al Jourgensen změny v pojetí hudby, která se zásluhou počítačů otevřela masám. Neobyčejně vlivné byly kanadské soubory FLA a Skinny Puppy. Použitím úryvků filmů, rozhlasových reportáží, politických projevů či zvuků z továren vytvářely jakési postmoderní skládačky okolního světa. Jejich následovníci, jako Mentallo & The Fixer, Velvet Acid Christ – který založil atmosféru svých skladeb na zvukových prostřizích ze sci-fi filmů a hororů – nebo Kode IV, tak získali vlastně další hudební nástroj. K divokému podání EBM patřily pochopitelně i energické koncerty pojaté jako jevištní show, o čemž v půli devadesátých let přesvědčovala české posluchače skupina Vanessa. Ta opanovala domácí scénu bláznivými nápady s kočkami i pyrotechnikou, drogovými excesy a především nebývale ostrým soundem i vlastní prezentací.

Zvukové vize z budoucnosti.
Relativně nepřístupná hudba se celosvětově rozšířila navzdory mediálnímu nezájmu. Čím to? Patrně tomu napomohl pocit větší sounáležitosti, specializovaná vydavatelství, kultovní status skupin, koncerty a také klubové sešlosti. Komunikační přelom přinesl až internet s přehršlí diskusí nebo posbíraných diskografií, kdy na MP3 serverech, na stránkách Myspace.com nebo Youtube.com naleznete nejen hudební archiválie, ale i videoklipy, fóra a partičky sblížených duší a snad i majitelů “mozkových implantátů”. Stačí pouhých pár kliknutí a zájemce slyší zvukové vize z budoucnosti. Ovšem pozor, skutečně lidstvu nevěstí nic moc pěkného…

box1
Hudební styly a kapely:
aggrotech (terror EBM) – postindustriální “vzteklá” hudba (Hocico, :wumpscut:, Suicide Commando)
darkwave – středověká černota s prvky elektroniky (Deine Lakaien, Das Ich, Crüxshadows, Clan of Xymox)
EBM – Electronic Body Music, odosobněný tvrdý styl (Front 242, Nitzer Ebb, FLA, Skinny Puppy)
electro industrial – proti EBM méně přímočaré, zato temnější (Klinik, Numb, Dive, Velvet Acid Christ)
futurepop – termín z 90. let pro odlehčenou variantu EBM (Covenant, VNV Nation, Apoptygma Berzerk)
goth – v USA zastřešující termín, v Evropě jen chmurný “upírský” rock (Bauhaus, Rosetta Stone, The Cure)
industrial – směr experimentální hudby, název měl evokovat ideu muziky produkované nastupující generací
industrial ambient (dark) – minimalistické zvukové obrazy a koláže (MOZ, Autopsia, Iszoloscope)
industrial experimental – “nemuzikální” pokusy s hlukovými plochami (Coil, Controlled Bleeding, Gridlock)
industrial metal (coldwave) – převážně americká odnož s kytarami (Hate Dept., Chemlab, Fear Factory)
industrial rap – svérázné spojení ruchů, rapu či hiphopu (Consolidated, Meat Beat Manifesto)
industrial rock – nejhranější “komerční” industriální styl (Nine Inch Nails, Ministry, Rammstein)
industrial techno – monotónní rytmus s “nepříjemnými” pazvuky (Hypnoskull, Punch Inc., Pow[d]er Pussy)
industrial music – původně styl typický užitím netradičních nástrojů (Throbbing Gristle, SPK, Laibach)
neofolk – kombinace akustických nástrojů s elektronickými elementy (Death in June, Attrition, Arcana)
new beat – přechod mezi EBM a ravem, hutné a zpomalené (Lords of Acid, Amnesia, 101, Confetti´s)
(power) noise – různorodý zvuk založený na hře s rámusem (NON, Converter, Merzbow, Zoviet France)
synthpop – nejběžnější elektronický zvuk 80. let (Ultravox, Human League, Camouflage)

box 2
David Rovenský
Láska až na druhý poslech
Je to hudba chladná až apokalyptická, často pojednává o destruktivní lidské nátuře a všemožných koncích, do nichž se naše civilizace řítí, říká o EBM sedmadvacetiletý David Rovenský, který působí coby DJ Jones v pražských klubech a nyní spolupracuje s kolegou DJ Doggiem na novém projektu. „Přestože jde o poměrně přímočarý žánr, mnozí mi říkali, že je pro ně styl příliš komplikovaný a těžko přístupný. Skutečně jen v minimu případů jde o lásku na první poslech,” připomíná Rovenský.

Existuje vůbec něco, co by bylo možné definovat jako česko-slovenskou EBM scénu?
Je to underground. Máme tu jistou komunitu, která je celkem velká, ale každý zná každého. Ale i tak se nám v elektronické kolíbce urodilo pár povedených projektů. Mezi mé oblíbence patří NND, Neural Implant, Do Shaska! a brněnští Depressive Disorder. Ke klasice patří Tear a Immunology. Na Slovensku se výrazně profiluje KIFOTH, který měl úspěch i v cizině.

Říkáte úspěch. Co pro to skupiny dělají? Existují specializované kluby nebo festivaly?
Asi nejlepší způsob, jak získat představu o žánru, je zajít na některou z akcí - třeba do pražského klubu Styx. Hudbu vybírá trio DJs, za vystoupeními často stojí agentura Neosféra. Událostí byl například zářijový koncert FLA v Abatonu. Nejlepší vyžití mají však fandové v Německu, kde scéna skutečně žije. Největším festivalem je Wave Gotik Treffen (WGT), který se koná od roku 1992 a zahrnuje širší spektrum kapel od takzvaných gothiků po electro-noise apod. Po dobu trvání potkáváte v ulicích Lipska samá podivná individua v černém odění.

Industriální skupiny a němčina, to patří k sobě. Co extremismus?
To je smutná věc. Mnoho nezasvěcených si plete naši subkulturu s neonacisty, soudě asi dle stylu odívání nebo „pochodové“ hudby. Legendární příklad za všechny, kdy při cestě na WGT vytáhl německý pohraničník naše 'podivná' cédečka z kufru se slovy: 'Das ist verboten!' A přidal ještě kultovní větu: „Das ist radikalische musik!“ Tu používáme při pozdravech v našem kolektivu…”

Elektronikou lidé běžně rozumějí techno. Má nějaké vazby k EBM? A co nabídne váš projekt?
To mně lidé říkají běžně: „Aha, posloucháš techno.“ I když mi shrnutí elektronické hudby do jedné množiny přijde úsměvné, jsem rád, že EBM patří v Česku spíše do avantgardního stylu. Člověk, který si k industriálu chce najít cestu, si ji najde. Na rozdíl od techna, které má silnější zázemí, ovšem musí vynaložit více úsilí. Novinkou na domácím poli bude formace Conamare Chaos, která pilně pracuje na finalizaci svého promo alba.

bitcoin_skoleni

box3
K online poslechu:
www.myspace.com/agonoize
www.myspace.com/combichrist
www.myspace.com/feindflug
www.myspace.com/hocico
www.myspace.com/suicidecommando
www.myspace.com/theyounggods
www.myspace.com/velvetacidchrist
www.myspace.com/vnvnation
www.ebm-radio.de
www.stromton.net
Doporučené desky:
Clock DVA – Buried Dreams (1989)
Front 242 – Front by Front (1988)
Front Line Assembly – Tactical Neural Implant (1992)
Haujobb – Homes & Gardens (1993)
Laibach – Opus Dei (1987)
Leaether Strip – Solitary Confinement (1992)
Nitzer Ebb – That Total Age (1987)
Skinny Puppy – Twelve Inch Anthology (1989)
The Young Gods – T.V. Sky (1992)
X-Marks The Pedwalk – Human Desolation (1993)

  • Našli jste v článku chybu?