Nový rok s sebou přináší nové příležitosti, a to v mnoha různých aspektech. Výjimkou v tomto ohledu není ani tuzemská ekonomika, respektive její další budoucí vývoj. A protože nový rok je dobré začít pozitivně, hned na úvod stojí za to zdůraznit, že co se její letošní kondice týče, měla by na tom být o poznání lépe než v letech předcházejících. Takové konstatování v praxi znamená, že české hospodářství čeká v roce 2024 růst, nižší inflace, nižší úrokové sazby, zhruba stejně vysoká, totiž nízká nezaměstnanost a konečně i o něco vyšší reálné mzdy zdejších pracovníků, shodují se ekonomové oslovení redakcí Euro.cz.
Výše zmíněná tvrzení se na první dobrou poslouchají hezky, bez onoho pomyslného ,ale‘ se to ale ani tentokrát naneštěstí neobejde. A protože všichni máme Štědrý den ještě v čerstvé paměti, hodí se sem uvést následující přirovnání.
„Rozbalování dárků je zajímavé tím, že nás může překvapit. Ne ale zas tak moc. Pokud sáhnete po měkkém dárku zhruba tak do dvou hrstí, můžete si být jistí, že jsou v něm ponožky. Stejné to bude s českou ekonomikou v roce 2024. Něco dostaneme, nebude to žádný zázrak, ale může nás překvapit. Bohužel oběma směry,“ podotýká na úvod ekonom z Metropolitní univerzity Praha a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Dominik Stroukal.
Inflace
Dle analytika společnosti Akcenta Miroslava Nováka budou o tom, jestli se tuzemská ekonomika vrátí v nadcházejících 12 kalendářních měsících k oživení, respektive silnějšímu růstu, rozhodovat především dva faktory, a sice zahraniční poptávka a právě spotřebitelská inflace: „Stabilizace spotřebitelské inflace (CPI) mezi dvěma až třemi procenty je nezbytnou podmínkou pro oživení spotřeby domácností. Bohužel výhled na výši CPI inflace pro příští rok se začíná komplikovat, když s otazníkem je jak vývoj cen elektřiny, tak nově i výraznější zdražení potravin.“
Na zmíněná dvě až tři procenta by se míra inflace podle Nováka teoreticky dostat mohla, „skutečně moudřejší ohledně cen ale budeme až v únoru poté, co Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejní inflaci lednovou“.
O podobných hodnotách ve svém komentáři pro Euro.cz hovoří také analytička a jednatelka znalecké kanceláře EqSA Oxana Šnajberg. „Oproti průměrným 10,8 procenta z roku předchozího inflace pravděpodobně klesne přibližně k třem procentům již v lednu. Okolo této úrovně by se pak měla pohybovat po celý rok,“ myslí si.
Jiný názor naopak zastává Tomáš Pavelka, vedoucí katedry manažerské ekonomie na Fakultě podnikohospodářské při VŠE v Praze. Index spotřebitelských cen, tedy onen ukazatel CPI, by se podle něj měl pohybovat na výrazně vyšších hodnotách, než s jakými počítá vláda a Česká národní banka (ČNB). Konkrétně zmiňuje úroveň těsně pod pěti procenty.
Za klíčový faktor potenciálně ženoucí inflaci výš označil Pavelka ceny energií, „kdy i přes původní sliby některých vládních představitelů o tom, že dotace (na obnovitelné zdroje) zmizí a nikdo je platit nebude, nakonec vedou k dramatickému růstu regulovaných cen pro domácnosti a ve většině případů i k růstu celkové ceny elektřiny“.
Ještě větší negativní dopad bude mít růst regulovaných cen elektřiny na české firmy – třebaže některým bude vláda pravděpodobně toto zdražení částečně kompenzovat. A aby toho nebylo málo, musí se dle něj spolu s domácnostmi připravit též na vyšší ceny za teplo, vodné a stočné.
„Velkou neznámou bude růst cen potravin. Na jednu stranu některé náklady klesají, na straně druhé jiné narůstají. Je možné, že alespoň na začátku roku se projeví silný tlak některých vládních představitelů či některá vyjádření předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a ceny výrazněji neporostou. V průběhu roku ale zcela určitě ano,“ dodává Pavelka s tím, že stejně tak zdraží i položky zasažené zvýšením spotřební daně schváleným v rámci konsolidačního balíčku. Ten osobně považuje „za proinflační“.
Úrokové sazby
Ruku v ruce s inflací se přímo úměrně zpravidla vyvíjejí základní úrokové sazby. Zpravidla proto, že například turecká vláda se ještě donedávna snažila s abnormálně zvyšující se cenovou hladinou bojovat poněkud paradoxně jejich snižováním. Tato strategie ale, trochu očekávaně, nezafungovala, přičemž jakmile v zemi skončily prezidentské volby, rozhodla se pokračující hlava státu Recep Tayyip Erdoğan přejít k tradičnějším metodám jejího krocení.
ČNB se jimi řídí dlouhodobě, a proto se všeobecně očekává, že rok 2024 bude právě rokem snižování základních úrokových sazeb. Jak moc a co to bude znamenat pro české domácnosti?
„Pořídit si vlastní bydlení bude stále velmi drahé. Úrokové sazby sice letos spadnou zhruba na polovinu loňských hodnot, což je stále velmi daleko od rekordně nízkých sazeb, na které mnozí dříve dosáhli, ale současně s nižšími sazbami jde bohužel i růst cen nemovitostí. Sazby tak budou dostupnější, avšak cena může utíkat,“ předpovídá Stroukal.
Výše úrokových sazeb, respektive klíčové dvoutýdenní repo sazby byla de facto rok a půl neměnná – držela se na úrovni 7,00 procenta. Teprve až před necelými dvěma týdny se Bankovní rada ČNB na svém zasedání rozhodla, že ji o 25 bazických bodů sníží. Další pokles, respektive poklesy by měly následovat v příštích měsících.
„Očekává se, že ke konci roku 2024 bude činit hlavní úroková sazba 4,5 procenta. Takovéto chování ČNB by mohlo oživit český hypoteční trh, který v posledních letech dosahoval svého dna,“ tvrdí Šnajberg. To Novák je ještě o něco pozitivnější a věří v pokles až na hranici rovných čtyř procent. Zároveň však zdůrazňuje: „Konečná intenzita snižování sazeb bude záviset na vývoji CPI inflace.“
Domácnosti tyto ,levnější peníze‘ dozajista uvítají, v kontextu situace na devizovém trhu už ovšem avizované snižování úrokových sazeb až tak pozitivně vyznít nemusí. Dle Pavelky totiž „sníží úrokový diferenciál oproti euru, což může vést k oslabení české koruny s proinflačním vlivem“. Novák na to konto doplňuje, že směnný kurz by se mohl navýšit k úrovni 25 CZK/EUR.
Reálné mzdy a nezaměstnanost
Samostatnou kapitolou zůstává trh práce. Pokud jde o míru nezaměstnanosti, v tomto ohledu patří Česko k evropským premiantům. A nejinak by tomu mělo být i letos. „I v tomto roce by měla míra nezaměstnanosti růst jen velmi pomalu. Na českém trhu pracovní síly i přes negativní hospodářské vyhlídky přetrvává nerovnováha plynoucí z nedostatku uchazečů o zaměstnání. Zaměstnanci tak dále budou tlačit na růst mezd, v důsledku čehož by letos konečně mohlo dojít k jejich reálnému navýšení,“ konstatuje Šnajberg.
Podle Stroukala by se konkrétně mělo jednat o nárůst ve výši čtyř procent, přičemž s největší pravděpodobností bude platit, že „mzdy v soukromém sektoru porostou rychleji než platy v sektoru veřejném“.
O trochu jinak vidí celou situaci Pavelka. Podle pedagoga z VŠE sníží tlak na potenciální růst mezd skutečnost, že současná vláda svými kroky otevírá další možnosti přílivu pracovníků z ciziny. A to takových pracovníků, kteří povětšinou zastávají méně kvalifikované profese charakterizované nízkými odměnami.
„Nelze opomenout, že na českém trhu práce, i z důvodu vysoké poptávky firem, působí téměř jeden milion cizích státních příslušníků (a to pouze těch legálních), což už představuje pětinu pracovní síly,“ upozorňuje. To může mít pro zdejší ekonomiku hned několik důsledků – vedle již zmíněného nižšího tlaku na růst mezd lze podle Pavelky očekávat i mírné zvýšení nezaměstnanosti a stejně tak i postupnou ztrátu konkurenceschopnosti tuzemských firem, které namísto větší automatizace a robotizace budou o to více sázet právě na levné zaměstnance ze zahraničí.
Ekonomika jako celek
Nižší inflace, nižší úrokové sazby, potenciálně vyšší reálné mzdy – jaký vliv budou mít všechny tyto makroekonomické ukazatele na hospodářství jako takové? „Výsledně pro příští rok očekávám jen slabý růst domácí ekonomiky o jedno procento,“ prozrazuje Novák. Jeho prognózy se shodují s těmi Pavelkovými: „HDP české ekonomiky bude v podstatě stagnovat, rychlejší než jednoprocentní růst nelze očekávat. Hlavní příčinou bude slabá spotřeba domácností.“
Analytička EsQA Šnajberg je na rozdíl od svých kolegů o něco optimističtější. Tuzemské hospodářství podle ní směřuje k plusové trajektorii, „která by mohla být podpořena příznivými makroekonomickými trendy, včetně třeba právě i vyšší spotřeby každého z nás: „Po poklesu v loňském roce by měl ukazatel hrubého domácího produktu opět dosáhnout kladné výše. Analytici předpovídají růst HDP o zhruba 1,8 procenta, což by mělo být taženo zejména zvýšením spotřeby domácností, soukromými investicemi a růstem exportních trhů.“
Na domácí spotřebitele ostatně podle Stroukala sázejí ve svých prognózách i ČNB, Ministerstvo financí či Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Odhady všech těchto institucí ohledně reálného tempa růstu českého HDP hovoří o pásmu od 1,2 do 1,9 procenta, přičemž všechny tři jej „přisuzují zejména spotřebě“.
Že očekávaný růst ekonomiky nepotáhnou vládní výdaje, nýbrž právě domácnosti, je dle člena NERVu jedině dobře. Navíc se sluší podotknout, že jejich příspěvek by měl být dokonce „lepší než průměr západních zemí, takže to není úplně ostuda“. Nakonec tedy podle Stroukala platí, že „stejně jako v Pelíškách můžeme pod stromečkem s kyselým úsměvem prohlásit ironické ,díky, táto‘, ačkoliv v nás stále bude pocit, že to bylo bývalo mohlo být mnohem lepší. Růst i ponožky jsou fajn a užitečné, ale ta pachuť či zklamání z toho, že to vše bylo bývalo mohlo být mnohem lepší, té se ještě dlouho nezbavíme,“ uzavírá ekonom.
