Ceny pro důchodce rostou dvojnásobným tempem, než je průměr
Na první pohled vysoká míra inflace nad sedmi procenty, kterou jako oficiální údaj prezentuje v posledních třech měsících Český statistický úřad (ČSÚ), bledne ve srovnání s růstem cen pro určité skupiny obyvatel. Pokud se blíže podíváme na obsah spotřebního koše, tedy na jakýsi průměrný nákup obsahující více než sedm stovek položek s různou váhou dle četnosti nákupů, zjistíme, že inflace neměří každému stejně. Co je důvodem? Průměr. Ošidná matematická operace, která má sice značnou vypovídací hodnotu, jenže musí být brána s odstupem. Vezměme za příklad průměrnou mzdu. Za loňský rok statistici vypočítali, že průměrný Čech si měsíčně přišel na 21 692 korun hrubého. Jenže průměrný Čech neleží ve středu populace, nýbrž zhruba deset procent nad ním. Jinými slovy, šedesát procent obyvatel České republiky na onu průměrnou mzdu nedosáhne. Například v roce 2006 byla průměrná mzda 20 207 korun. Mzda takzvaného prostředního zaměstnance, tedy medián mzdy, byl podle statistického úřadu 19 512 korun. A zde je zakopán inflační pes. Liší-li se průměrný Čech se svou mzdou od nejběžnějšího Čecha, musí mít odlišný obsah i jejich spotřební koš. Na některé věci se peněz nedostává, jiné mají procentuálně vyšší váhu.
Rozdílná osobní inflace
V České republice byly v roce 2006 bezmála dva miliony důchodců. Nejde tedy o okrajovou skupinu. A právě na jejich příkladu je vidět, jak odlišná může být inflace pro jednotlivé občany. Ve spotřebním koši důchodců totiž tvoří významný podíl položky, jako jsou bydlení, potraviny či výdaje na zdraví, jejichž ceny v poslední době nejvíce rostou. Celospolečenský průměr inflace tak nyní důchodci překračují téměř dvojnásobkem. Nic na tom nemůže změnit ani zákonná valorizace odvozená od průměrného růstu spotřebitelských cen. Ta pravidelně pouze zmírňuje výši škod, které zdražování vyvolává. Zatímco dříve však šlo pouze o rozdíl pár desetikorun nebo několika málo stovek ročně do minusu, nyní zřejmě půjde do tuhého. „Dřív jsem mohla občas ke kadeřníkovi nebo na takový ten nákupní zájezd. Já tam nenakupovala, ale bylo to levné cestování. Teď už to moc nejde,“ říká důchodkyně Jiřina Dvořáková.
A penzisti nejsou jedinou skupinou, která na průměr doplácí. Podobně jsou na tom například rodiny s dětmi, kde třeba otec vydělává medián české mzdy a matka je na mateřské dovolené se dvěma dětmi. Zahrneme-li do jejich spotřebního koše pronajaté bydlení ve větším městě, zvýšené výdaje na lékařskou péči, dětské oblečení a stravu, vychází jim meziroční růst cen zhruba o deset procent. Pokud se jim ovšem narodilo dítě teprve před několika týdny či měsíci, tento samotný fakt jim přinesl propad životní úrovně o vcelku těžko uvěřitelných 58 procent. „Ten rozdíl u rodin s dětmi je ještě výraznější než při odchodu do důchodu,“ potvrdil ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas při projevu na konferenci o mladých rodinách.
Víte, kdy půjdete do důchodu?
Spočítejte si svůj důchodový věk díky online kalkulačce
Nejméně tak na nynější inflaci doplácí zdravý nekuřák a abstinent, který žije sám ve vlastním, pokud možno splaceném bytě. Jeho osobní inflace dosahuje zhruba pětiprocentní výše. Vlastní míru inflace je možné si spočítat například na www.penize.cz/42036. V této souvislosti je zajímavé, že například německý statistický úřad podobnou kalkulačku na svém webu má, kdežto u nás jsou občané odkázáni pouze na média.
Podobných příkladů, kdy se míra inflace výrazně liší od celostátního průměru, by se dalo nalézt více. Logickou úvahou vychází snadné řešení, a to definovat dostatečně velké sociální skupiny lidí s podobnou strukturou výdajů a vytvořit jim vlastní spotřební koše. Český statistický úřad však touto cestou jít nehodlá. „Rozumím tomu, že různé skupiny obyvatel mají různé potřeby, a tomu také odpovídá jejich růst spotřebitelských cen. ČSÚ je ovšem limitovaný objemem finančních prostředků, které na průzkum dostává. A ty zcela nedostačují pro tak obsáhlé průzkumy, jaké by v případě několika různých spotřebních košů byly třeba,“ říká Ladislav Pištora z tiskového oddělení úřadu.
Na co nezbude? Uveďme si pro názornost praktický příklad. Důchodkyně Dvořáková ve věku 79 let pobírá starobní důchod osm tisíc korun. Její spotřební koš se tomu statistickému téměř nepodobá. Předně musí zaplatit nájem a služby spojené s užíváním bytu. To činí měsíčně díky regulovanému nájmu 3300 korun. Strava spolkne další tři tisíce korun, na tisíc korun přijdou doplatky na léky a zdravotní pomůcky a také je třeba tvořit rezervy na doplatky za teplo, teplou vodu nebo spotřebu plynu ve výši pěti stovek měsíčně. Spotřební koš se tak scvrkne z více než sedmi set položek na pouhých několik desítek. A to takových, že s výslednou hodnotou inflace se dějí divy. Mimochodem, na zahraniční dovolené, nové televize a videa a podobné věci ze stovek zbylých položek spotřebního koše zůstává v rozpočtu dvě stě korun. Cena potravin v základním mixu Dvořákové poměrně výrazně vzrostla, a to o dvanáct procent meziročně od února 2007 do února 2008. Stejně tak regulované nájemné, energie a služby v tomto konkrétním případě narostly o tři sta korun, tedy o deset procent. Doplatky za zdravotní péči se ve stejném období zvýšily o více než třicet procent. Zatímco loni v únoru důchodkyni Dvořákové stačilo na živobytí zhruba šest a půl tisíce korun měsíčně, dnes potřebuje na tytéž statky téměř o devět stovek více. Její inflace dosáhla téměř čtrnácti procent, tedy téměř dvojnásobku té průměrné. Nepomůže ani valorizace důchodů, kterou ukládá zákon. Ten praví, že důchody je nutné navýšit o průměrný růst cen a třetinu růstu průměrné mzdy. Rozdíl mezi zákonným navýšením a skutečným růstem životních nákladů tak činí několik stokorun (viz graf). „Je jasné, že spotřební koš důchodců nebo obecně nízkopříjmových skupin se liší od lidí s průměrným příjmem. My v současné době zvažujeme možnost přechodu valorizačního mechanismu od průměrné inflace k indexu růstu spotřebitelských cen důchodců, který je vyšší,“ říká Jan Škorpík, vedoucí pojistně matematického oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. Zároveň tvrdí, že uvedený případ důchodkyně Dvořákové nelze považovat za průměrný, neboť průměrný důchod je zhruba o tisíc korun vyšší než ten její. A opět je zde ona čarovná matematická operace vytvářející imaginární figuru běžného českého penzisty. Na dotaz, zda zná hodnotu mediánu českého důchodu, odpovídá Škorpík že nikoli. „Medián starobních důchodů totiž nesledujeme, ale je pravdou, že bude nižší, nežli průměr,“ přiznává. Schéma valorizací tak neustále otevírá nůžky mezi výdaji a příjmy těch, kteří se do průměru nedostanou, a loni už i těch průměrných. Potvrzuje to i Škorpík: „Za rok 2007 růst spotřebitelských cen důchodců valorizační rámec mírně překoná.“
Tabulka
Dominují bydlení a potraviny
Obsah spotřebního koše podle ČSÚ
Položka; váha (v procentech)
Bydlení, voda, energie, paliva 24,8
Potraviny a nealkoholické nápoje 16,3
Doprava 11,4
Rekreace a kultura 9,9
Alkoholické nápoje, tabák 8,2
Ostatní zboží a služby 6,3
Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy 5,8
Stravování a ubytování 5,8
Odívání a obuv 5,2
Pošty a telekomunikace 3,9
Zdraví 1,8
Vzdělávaní 0,6
Celkem 100
pojmy
Medián - mzda prostředního zaměstnance; to znamená, že polovina zaměstnanců má plat vyšší a polovina nižší
Spotřební koš - soubor zboží a služeb, které mají odrážet rozsah a strukturu typické spotřeby obyvatel
nálepka
Spočítejte si osobní inflaci
více na: www.penize.cz/42036
graf