Jako syn prodejce knih od malička hodně četl, a tříbil tak svůj literární styl. První těžké období přišlo za války, kdy tatínka zavřeli a maminka - předválečné předsedkyně sociálnědemokratických žen - narychlo utekla do USA, kde vystudovala univerzitu v Berkeley, zatímco Jan zůstal v Praze, protože na druhou jízdenku se nepodařilo sehnat dost peněz.
To ho mimo jiné přimělo k hlubokému zájmu o dějiny USA a mezinárodněpolitickou situaci, kterou komentoval. Rodina se po válce opět sloučila a Jan v roce 1951 nastoupil jako redaktor do rozhlasu.
Vždy trval na tom, že v první řadě stojí zjištěná fakta a až v druhé osobní názor novináře na danou situaci. Nazýval se informačním pošťákem, protože jeho posláním bylo předávat druhým informace. Jako zahraniční korespondent pracoval v Číně, Sovětském svazu, Indii, Pákistánu i Vietnamu.
Informace předával prostřednictvím rozhlasových vln i během srpnových událostí roku 1968, kdy setrval spolu s kolegy v budově ostřelovaného Československého rozhlasu a pravdivě informoval o situaci v zemi. To samozřejmě nezůstalo bez následků. Svou poslední velkou reportáž odvysílal v červenci 1969, kdy jako expert na kosmonautiku komentoval přistání Apolla na Měsíci. „My jsme přicházeli o svobodu v okamžiku, kdy svět získával nový kolumbovský rozměr,“
vzpomínal na události, kterými se s prací v rozhlase musel rozloučit. Pak přišla dvacetiletá nucená pauza.
Ani na tu si nestěžoval. Strávil ji v kotelně gumáren Mitas spolu s dalšími známými intelektuály. Říkal, že „nemůžete klesnout duchem, pokud nedovolíte, aby vám někdo nebo něco vzalo vnitřní svobodu“. Svou vnitřní svobodu si uchoval, podepsal Chartu 77, byl aktivní v samizdatu, kam psal pod pseudonymem Hereticus auž v roce 1987 se zapojil do obnovení Lidových novin, které začaly vycházet okamžitě po sametové revoluci. Hodně překládal, mimo jiné i Shakespearovy sonety. O Shakespearovi říkal, že je „obrovská studna moudrostí“. Ti, kdo s ním měli možnost pracovat, by totéž snadno řekli o něm. Jan Petránek byl výraznou osobností české a československé žurnalistiky, a nejen jeho myšlenka o prioritě faktů před osobním názorem autora, bude v dnešní „postfaktické“ době v médiích i mimo ně hodně chybět. •
Vždy trval na tom, že v první řadě stojí zjištěná fakta a až v druhé osobní názor novináře na danou situaci.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
