Když se po roce 2008 přenesla ekonomická krize i do Česka, očekávalo se, že firmy v problémech budou využívat nového insolvenčního zákona. Ten na rozdíl od konkurzu umožnil ozdravit firmu v potížích s pomocí reorganizace. Předpokládaná vlna insolvenčních návrhů se ale nedostavila. Odpověď na otázku, proč se tak stalo, se hledala i na setkání Euro Business Breakfast v pražském hotelu Mandarin Oriental. „Tím můžeme být zklamaní tak akorát my, národohospodářsky je to samozřejmě dobře. Důvodem je, že se zlepšila adaptační schopnost českých firem. Dopady problémů neřeší emocionálně, jako tomu bylo dříve například se Škodou Plzeň, ale pragmaticky,“ představil optimistickou variantu vysvětlení Josef Kotrba, vedoucí partner společnosti Deloitte, která byla patronem setkání.
Českým firmám podle něj pomohly zkušenosti zahraničních manažerů, kteří v tuzemsku působí čím dál víc, a zároveň generační obměna manažerů. Nově nastupující vedení řady podniků řeší problémy svých firem včas a zároveň jsou schopni například snížit i úvěrové zatížení.
Existují ale i pesimističtější vysvětlení toho, proč se v Česku insolvenčního řízení vedoucího k reorganizaci podniku využívá méně než například ve Spojených státech, jejichž praxí se zákonodárci inspirovali. Jedním z nich je, že Češi stále vnímají insolvenci a přiznání problémů jako stigma, které požene podnik do záhuby. Těžké rozhodnutí proto odkládají až do doby, kdy už pomalu není možné firmu zachránit. Byť počet insolvenčních návrhů vzrostl od roku 2008 pětkrát na necelých 25 tisíc, korporátních je mezi nimi menšina odpovídající zhruba 30 procentům.
Právě v korporátním světě, pokud se postupuje rychle a s jasným plánem, přitom může vést reorganizace firmy k její záchraně, zvlášť pokud nabízí produkt, o nějž je na trhu zájem. Jedním z takových příkladů je historie automobilky Tatra, které se i přes velmi oceňovanou výrobu nedařilo generovat potřebné tržby. „Na začátku je potřeba udělat analýzu, proč něco nefunguje tak, jak by mělo. Nám z ní vyšlo, že zákazníci jsou nespokojeni například s vybavením kabin. To vedlo ke strategickému partnerství s nizozemskou společností DAF Trucks, s níž jsme tento problém vyřešili,“ uvedl Kristijan Fiket, který byl do letošního ledna výkonným ředitelem české automobilky.
Americké metody
V případě insolvencí fyzických osob pak vycházejí na povrch další rozdíly mezi českým a americkým prostředím. Za oceánem totiž záruky za hypotéky v podstatě umožňují poslat klíče od úvěrem zatíženého domu bance a odstěhovat se za prací jinam. Tento fakt spolu s ochotou k pracovní mobilitě způsobil, že se tamní realitní trh uzdravuje rychleji než v Česku (viz též str. 28).
„Cílenou mobilitu u nás dlužníci zvládli už dávno a doufejme, že se rozšiřovat nebude. Stalo se například, že nám Američanka z Turnova poslala klíče od domu a odjela neznámo kam. My nemovitost nemůžeme prodat, protože musí být povolení od soudu, ale ten jí nedokáže doručit obsílku,“ uvedla zajímavý případ Hana Mitkovová, vedoucí oddělení řízení rizik a restrukturalizací v Komerční bance.
Jak dodala, za neexistenci „pozitivní“ vlny insolvencí může dojem, že takový způsob vypořádání se s dluhy je ostudný a nežádoucí, proto za poslední dva roky spíše dochází k tomu, že se insolvence nařizují soudní cestou. Insolvence přitom občas díky mírnému průběhu působí jako „pokračování sociální politiky jinými prostředky“, zvlášť ve srovnání s často přehnanými exekucemi.
Účelová šikana
Krokem, během něhož se naopak návrhy na insolvenci využívají poměrně často, je snaha o poškození konkurence například při ucházení se o veřejné zakázky. „S takovými bezdůvodnými návrhy by se mohla vypořádat uvažovaná novela insolvenčního zákona. Soud by pak měl nově možnost do sedmi dní takový účelový návrh odmítnout,“ uvedl advokát Petr Zapletal ze společnosti Weinhold Legal.
Další okruhy, které by se na základě několika stovek připomínek mohly v budoucnu změnit, je například ustanovování a odvolávání insolvenčních správců, technické vypořádání se s neplatnými a neúčinnými právními úkony a celkové zefektivnění procesní linie. „Ne všechno je ale otázkou nové právní úpravy, důležité je také naučit se správně pracovat s tou současnou,“ řekl Michal Žižlavský, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců a člen poradní skupiny ministerstva spravedlnosti pro novelu insolvenčního zákona.
