Spolumajitel Jan Kroužecký dostal od soudu skrytý platební rozkaz na 1,3 miliardy korun
Souboj znesvářených majitelů Sokolovské uhelné dostal minulý měsíc mafiánské kontury. Obálka, kterou v únoru obdržel 30procentní spolumajitel této společnosti Jan Kroužecký, totiž nápadně připomíná útok Radovana Krejčíře na Čepro.
„Z Krajského soudu v Plzni mi dopisem přišla podivná žaloba, kterou na mne podal nějaký Karel Krištof. Nedávala moc smyslu. Nebral jsem ji vážně. Když jsem však obálku rozřezával, abych ji mohl odfaxovat společně s žalobou svému právníkovi, zjistil jsem, že v obálce byl ještě složený a vlepený další papír, kterého jsem si neměl všimnout. Byl to platební rozkaz na zaplacení 1,3 miliardy korun! Platební rozkaz byl přehnutý do formátu A5 a lepidlem přilepen k obálce jako její falešné dno, kdežto žaloba do formátu A6,“ popisuje Jan Kroužecký překvapivou únorovou zásilku.
Další nechutný pokus
Pokud by si platebního rozkazu nevšiml a nepodal proti němu v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě odpor, automaticky by nabyl právní moci a u jeho karlovarského domku by brzy zazvonil exekutor.
Stejně jako se před několika lety na podatelně státního podniku Čepro ztratila obálka s miliardovým platebním rozkazem z naprosto nesmyslné pohledávky. Tu soud uznal jen proto, že se o jejím nárokování Čepro dozvědělo pozdě.
Soud kromě údajné pohledávky, kterou Karlu Krištofovi dle žaloby postoupili Kroužeckého společníci v Sokolovské uhelné František Štěpánek a Jan Rokos, řeší ještě žalobu na nahrazení projevu vůle. Tou se Štěpánek s Rokosem domáhají, aby soud rozhodl, že Kroužecký již projevil zájem své akcie prodat a že dle akcionářské smlouvy byl povinen jim je přednostně nabídnout.
„Je to naprosto absurdní. Nemám zájem své akcie prodávat. Jde jen o další nechutný pokus Františka Štěpánka získat akcie, které jsem nabyl v rámci privatizace Sokolovské uhelné. Je skálopevně přesvědčen, že si akcie nezasloužím, ale naopak si je zaslouží on. Proto se mě již čtvrtým rokem snaží nevybíravými metodami přimět, abych mu je levně prodal. Žalobu na nahrazení projevu vůle opírá o to, že jsem před lety podepsal právníkovi plnou moc, aby mě zastupoval ve všech věcech, které s akciemi souvisejí. Štěpánek z toho pak vykonstruovaně dovozuje, že jsem takovou plnou mocí vlastně dal i právníkovi pokyn, aby jednal o jejich prodeji, a rozhodl se své akcie prodat,“ říká Kroužecký.
Tunelování prostřednictvím tantiém
Neshody mezi akcionáři začaly hned po dokončení privatizace v roce 2005. Kroužecký byl odvolán z představenstva i z managementu. Přestože byl stále 30procentním akcionářem společnosti, druzí dva mu neschválili žádného reprezentanta do jejích orgánů. Brzy se ukázalo, že šlo nejen o způsob, jak menšinového akcionáře zcela odříznout od možnosti provoz firmy aspoň účinně kontrolovat, pokud se kvůli neshodám s druhými dvěma nemohl podílet na jejím řízení, ale i jak si na jeho úkor vyplácet ze společnosti nemalé peníze.
Sokolovská uhelná sice dosahuje každoročně miliardových zisků, Štěpánek s Rokosem však přesto brání vyplácení jakékoli dividendy. Namísto toho si vyplácejí neuvěřitelně vysoké tantiémy. Za rok 2005 si vyplatili tantiémy ve výši 50 milionů korun. Za rok 2006 sto, za rok 2007 sto padesát a za loňský rok to má být dvě stě milionů korun! Kromě toho společnost vyplácí členům představenstva a dozorčí rady další odměny v celkové výši několik desítek milionů korun.
Proč předseda představenstva Štěpánek nenavrhne valné hromadě vyplacení dividend? Není tím Kroužeckému upíráno právo na příslušný podíl na zisku společnosti? „Nevidím důvod, proč by Sokolovská uhelná měla vyplácet dividendy. Společnost pomalu přechází do útlumového procesu. Blíží se její vyuhlení a bude muset za sebou zahladit činnost, s čímž souvisejí obrovské investice. Navíc bychom nechtěli, aby skončila k datu, kdy nastane vyuhlení. Budeme muset nějak transformovat naši činnost, na což bude třeba vynaložit peníze. Ty jsou deponované a připravené na eventuální použití pro tyto účely,“ říká Štěpánek.
Proč pak vyplácí takové vysoké tantiémy? „Toto je stoprocentně privátní společnost a vyplácení peněz v ní je na rozhodnutí akcionářů,“ odpovídá Štěpánek.
Pokud by Sokolovská uhelná vyplácela dividendu, 30 procent z ní by dostal Kroužecký. Pokud vyplácí jen tantiémy, nedostane nic. Neměl by mít 30procentní akcionář své reprezentanty v orgánech společnosti? „Pokud by mezi všemi akcionáři bylo porozumění na konání společnosti, pak samozřejmě ano. V případě, že je to však někdo, kdo se s námi rozešel a porušuje akcionářskou smlouvu, pak rozhodně nikoli. Navíc nejsou navrhovaní zástupci Kroužeckého, ale vždy lidé z okruhu Pavla Tykače. A s takovými lidmi nechceme nic mít!“ rozčiluje se Štěpánek.
Právníci oslovení týdeníkem EURO se shodují, že jde o zřejmou snahu vyplácet si ze společnosti peníze na úkor menšinového akcionáře. Obrana proti tomu však není snadná. Na tento případ měl Kroužecký dle právníků pamatovat při sepisování akcionářské smlouvy. V ní měl trvat na standardním ustanovení, že každý ze tří vlastníků má právo nominovat své zástupce do představenstva a dozorčí rady.
Jak naředit minoritní vlastníky
Finančníci Pavel Tykač a Grzegorz Hota, které Štěpánek v rozhovoru opakovaně zmiňoval, jsou v médiích několik let uvádění někdy jako partneři Kroužeckého, a občas dokonce coby držitelé jeho akcií.
„Máme potvrzeno, že mezi Kroužeckým a Tykačem se uskutečnila jednání, a že dokonce byly podepsané i nějaké zvláštní smlouvy. Tykač a Hota se pokoušejí vlámat do naší společnosti, přestože vědí, že tím porušují její akcionářskou smlouvu,“ říká Štěpánek. Má na mysli ustanovení akcionářské smlouvy, dle kterého, pokud chce někdo z akcionářů své akcie prodat, musí akcie nejprve nabídnout dvěma společníkům. A to za cenu, která odpovídá podílu na vlastním jmění společnosti.
„Jsem stále akcionářem. Pouze jsem uzavřel partnerství s finančním investorem, kterým je zahraniční právnická osoba. Víc o identitě svého partnera říkat nechci,“ říká k tomu Kroužecký. A dodává, že k hledání finančního partnera ho dotlačil právě Štěpánek.
Štěpánek s Rokosem totiž necelý rok po vytlačení Kroužeckého z managementu i představenstva společnosti svolali mimořádnou valnou hromadu, jejímž programem bylo radikální navýšení základního jmění. Mělo narůst úpisem nových akcií o tři miliardy ze dvou milionů korun! To navrhlo valné hromadě představenstvo, které řídí Štěpánek. Pokud tedy Kroužecký nechtěl, aby se jeho podíl smrskl z 30 procent na několik setin procenta, musel rychle sehnat téměř miliardu korun.
Důkazem, že šlo o snahu naředit podíl minoritního akcionáře do bezvýznamnosti, potvrdil průběh valné hromady, na níž Štěpánek s Rokosem hlasovali proti svému návrhu na navýšení základního jmění. Proč? „Neschválení vyplynulo z toho, že jsme v mezidobí obdrželi informaci, že Kroužecký má investora, který za něho tyto věci bude platit. Je logické, že pokud by nastalo navýšení a za Kroužeckého by to zaplatil někdo jiný, byl by v ještě složitější situaci, jak se z takového vztahu vyvázat. Proto jsme si řekli, že by to bylo velmi špatně, protože pak by už opravdu nebyla cesta zpátky,“ říká Štěpánek.
Důvodem tedy bylo, že mezi rozhodnutím představenstva o potřebě navýšit základní jmění a zamítnutím tohoto návrhu na valné hromadě jste se dozvěděli, že Kroužecký má zajištěného investora? „Ano,“ potvrzuje Štěpánek.
Kdo je tady blázen?
Právníci Jana Kroužeckého podávají žaloby na neplatnost valných hromad a také se soudně domáhají, aby jim společnost sdělila požadované informace. Na valných hromadách opakovaně zpochybňují, že společnost je vedena s péčí řádného hospodáře. Opakovaně se dotazují na některé obchodní případy.
Žaloby, v nichž je Kroužecký naopak stranou žalovanou, již byly zmíněné. Kromě nich čelil v souvislosti se Sokolovskou uhelnou i trestnímu oznámení kvůli údajnému krácení daní a dalším způsobům nátlaku. „Opakovaně za mnou byl falešný policista, snad šlo o bývalého pracovníka Bezpečnostní informační služby. Každopádně nyní pracuje pro Františka Štěpánka. Nějakou dobu jsem byl sledován. Zkusili dokonce kontaktovat syna, aby mě ovlivnil v jejich prospěch,“ říká Kroužecký.
Rokos se Štěpánek si zase dříve stěžovali, že do záležitosti byly zatažené jejich manželky, kterým byly zaslané kopie miliardových nabídek na odkoupení akcií Sokolovské uhelné.
Je evidentní, že se uhelný souboj nevede v rukavičkách. Zdá se, že konec souboje je v nedohlednu, přestože z ekonomického hlediska by pro obě strany byla nejvýhodnější společná dohoda. K ní však není vidět žádná cesta.
„Loni na podzim jsem se trochu přihrbil, došel za Kroužeckým domů a opětovně jsem mu řekl: ,Tady je akcionářská smlouva a jsme kdykoli připraveni se s tebou podle ní vypořádat.´ Kroužecký mě začal přesvědčovat, že Tykač je dobrý člověk a že by bylo dobré jednat ve třech. To jsem odmítl. Pro mne není Tykač žádným partnerem pro vyjednávání o akcionářském podílu v Sokolovské uhelné ani o ní jako takové. Prostě tady neexistuje!“ říká Štěpánek. Kroužecký tuto návštěvu potvrzuje a říká, že naopak bez svých finančních partnerů se Štěpánkem jednat nemůže.
„Za léta sporu si Kroužecký může mnout ruce, protože se jeho podíl úžasně zhodnotil. Každý rok se splácí úvěr, který jsme si vzali od ČSOB na splacení akcií při privatizaci. Společnost má od roku 2005 výborné hospodářské výsledky. Kroužecký, který se aktivně řízení společnosti neúčastní, tedy velice bohatne, aniž by jakýmkoli způsobem přiložil ruku k dílu. Jeho podíl má dnes mnohem větší hodnotu, než měl v době, kdy nastal tento rozkol. Dnes se cena jeho akcií blíží ke třem miliardám korun. Pokud tedy podepsal nějakou smlouvu na 700 milionů, jak bylo uvedeno v médiích, pak se s prominutím zbláznil,“ říká Štěpánek.
„Říká-li Štěpánek, že pokud jsem podepsal smlouvu na 700 milionů korun, jsem blázen, měl by k tomu ještě říct, kolik mi v roce 2005 nabízel. Bylo to pouhých 200 milionů korun. A navíc mi k tomu řekl, že mám na rozmyšlenou týden a pak cena klesá o milion korun denně. Pokud by se v roce 2005 choval normálně slušně, pak bych mu svůj podíl asi prodal. Na ceně by ani tolik nezáleželo. V 65 letech už člověk peníze tolik nepočítá,“ dodává Jan Kroužecký.
Tabulka:
O co se hraje
Přehled zisků po zdanění, vyplácených dividend a tantiém za rok 2006 (v korunách)
Společnost zisk po zdanění dividendy tantiémy
Sokolovská uhelná 1,2 miliardy 0 100 milionů
ČEZ 25,8 miliardy 11,8 miliardy 22,8 milionů
Pražská energetika 1,46 miliardy 1,37 miliardy 20 milionů
Czech Coal 190 milionů 168 milionů 12,2 milionů
Unipetrol 2,43 miliardy 0 0
Pramen: Výroční zprávy společností
