Školství
Z doby počátků rozvoje průmyslu v naší zemi jsme si uchovali rčení, že řemeslo má zlaté dno. Nedostatek odborníků, který v současnosti trápí firmy podnikající v Česku, dokazuje, že tato stará moudrost dnes platí více než kdy jindy. Poptávka po především technicky vzdělaných zaměstnancích roste a je zárukou jejich dobrého uplatnění na trhu práce. Přesto by bylo chybou se domnívat, že před branami středních odborných škol a technických univerzit budou stát zástupy uchazečů o studium a že se ministerští úředníci budou předhánět v navrhování nových konceptů na podporu a zkvalitnění odborného vzdělávání. Bohužel je tomu právě naopak.
Hlasy z řad podniků, které varují před nedostatkem odborníků, v poslední době sílí. Nedávno na tento problém upozornily německé a rakouské firmy, tedy co do počtu i objemu investic největší investoři v České republice. V průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) více než polovina dotázaných podniků uvedla, že jim chybí odborníci především s technickým vzděláním. Nedostatek odborných pracovníků je patrný hlavně v oblasti průmyslové výroby, kde přibližně polovina firem přiznala, že má problémy při hledání vhodných zaměstnanců. Ale platí to i ve výzkumu a vývoji: sedmatřiceti procentům firem chybí kvalifikovaný personál.
Najít absolventa s vhodnou specializací však není jediným problémem, s nímž se firmy musejí v personální oblasti potýkat. Trápí je také nedostatečné praktické zkušenosti absolventů, na které se v českém vzdělávacím systému ve srovnání se zahraničím klade mnohem menší důraz. Téměř 90 procent účastníků průzkumu ČNOPK si proto přeje zvýšení podílu praxe ve školním i vysokoškolském vzdělání a 37 procent z nich si myslí, že jsou čeští absolventi na praxi ve firmách nedostatečně připraveni. Ani se znalostmi cizích jazyků na tom nejsou Češi zrovna nejlépe – dvě třetiny firem ve zmíněném průzkumu považují jazykovou vybavenost mnohých absolventů za nedostačující. Zvláště němčinu, která v německých firmách otevírá šance na zajímavou pracovní pozici nebo kariérní postup, se v Česku učí stále méně lidí.
Varovný signál
Pokud zde většina firem jen těžko hledá zaměstnance s odpovídající kvalifikací, měli bychom to vnímat jako varovný signál pro české výrobní a inovační odvětví. Kvalitně vzdělaní zaměstnanci s dobrými pracovními výkony jsou totiž až doposud pro zahraniční firmy významným důvodem, proč investují právě v Česku. Podniky potřebují kromě inženýrů především odborníky různých technických profesí jako například obráběče kovů, nástrojáře nebo mechatroniky. Zájem o technické studijní a učební obory však v současnosti spíše upadá. Řemeslu se zdaleka nedostává takového veřejného uznání, jak by si zasloužilo. Snad proto mladí lidé často přehlížejí skutečnost, že jim výuční list v kapse může zajistit jistější a lukrativnější budoucnost než vysokoškolský titul.
Podniky samozřejmě potřebují i vysokoškolsky vzdělané zaměstnance. Vysokoškolák však neumí smontovat automobil, opravit nefunkční stroj a další činnosti, bez kterých se průmyslové podniky zkrátka neobejdou. Bude-li zájem o vzdělání v technických oborech i nadále opadat, mohly by firmy v dohledné době začít z České republiky odcházet. Jak dalekosáhlý dopad by to mělo na českou ekonomiku, si jistě každý dovede představit.
Jak se tomuto nebezpečí vyvarovat? Především je třeba popularizovat technické obory a zvýšit podíl praxe v odborném vzdělávání. Pro inspiraci, jak těchto cílů dosáhnout, přitom nemusíme chodit daleko. V sousedním Německu a Rakousku již více než sto let funguje tradiční systém duálního vzdělávání, které se rovným dílem dělí mezi teoretickou přípravu v odborných školách a praktickou činnost přímo ve firmách. Tento model přináší výhody všem zúčastněným. Stát přenese část odpovědnosti za vzdělávání na firmy, prostřednictvím kontrol a závěrečných zkoušek ale stále ručí za jeho kvalitu. Mladí lidé získají cenné zkušenosti z firemní praxe, finanční odměnu už během výuky, a když se osvědčí, mohou často hned po složení závěrečné zkoušky do firmy nastoupit.
Tato praxe se odráží i v nízké nezaměstnanosti mladistvých – ta v Německu patří k nejnižším v Evropě. V neposlední řadě profitují z duálního systému také samy firmy. Sice je to stojí nemalé finanční prostředky a úsilí, ale ve výsledku to přináší více – dobře kvalifikované a motivované zaměstnance.
Čekání na politiky
Duální vzdělávání jistě není všelék na všechny neduhy vzdělávacího systému ani trhu práce. Přesto by v České republice mohlo významně přispět jak ke zlepšení kvalifikace absolventů, tak i k zatraktivnění technických oborů. Proč se o to alespoň nepokusit? Několik desítek či stovek firem pro pilotní projekt by se snadno našlo nejen mezi německými podniky – některé se snaží podobné vzdělávání nabízet již dnes, na vlastní pěst a s velkým finančním nasazením. Aby takový projekt mohl fungovat, musely by firmy pro své aktivity získat také podporu politických institucí z oblasti školství. A právě té se jim už řadu let nedostává. Stát třímá otěže vzdělávání pevně v rukou a zatím se zdá, že je nehodlá popustit ani za cenu nesporných výhod. Političtí představitelé by si však měli uvědomit, že nerozhodují pouze o dílčích reformách v oblasti vzdělávání. Rozhodují zároveň o budoucnosti České republiky jako průmyslově zaměřené ekonomiky a jejím přežití v prostředí globální konkurence. Doufejme, že si to uvědomí dříve, než budou firmy nuceny vydat se za kvalifikovanou pracovní silou někam jinam.
