Dvanáct knih zakladatele moderního managementu v jediném svazku
I ten nejsebevědomější ekonomický editor by se asi musel bát výsměchu odborné veřejnosti, kdyby přišel s myšlenkou zhustit dvanáct knih do stěží třísetstránkového svazku. Tím spíš, když předlohou jsou knihy gurua moderního managementu Petera Ferdinanda Druckera.
A přesto takový sborník existuje. S nápadem vyrukoval japonský překladatel, jehož studenti se často ptali, co z Druckera je nejlepší si přečíst. Tak se na trhu před dvěma lety objevil nejprve třísvazkový výtah z šedesátileté publikační práce Petera F. Druckera – a protože pro americký trh byla i tato podoba nestravitelně rozsáhlá, dostali tamní a evropští čtenáři knihu To nejdůležitější z Druckera. Letošní české vydání věnuje Drucker lidem v dnešních českých podnicích, o nichž věří, že dokážou zdejším firmám vrátit vedoucí roli, jakou měly v první polovině minulého století. Drucker coby mladý muž často navštěvoval české země a podle jeho přesvědčení tehdy patřily mezi nejcivilizovanější země světa –jejich civilizovanost se opírala o nejprofesionálnější a nejúspěšnější podnikatelskou kulturu celé Evropy.
Co však napsat o „instantním“ Druckerovi, když ze všeho nejlepší by asi bylo přečíst si jeho dílo kompletní?
Peter F. Drucker úspěšně zbořil základní paradigmata managementu, která až dosud vyznávala většina teoretiků i manažerů. Pojem managementu tak už není možné zužovat výhradně na podnikový management, ale používají jej doslova všechny organizace. Principy řízení se neliší, jiná je jen aplikace managementu (str. 69). Pravdou už také není, že by podniku měla vládnout jedna jediná organizační struktura, ale naopak management se musí naučit hledat podoby organizace odpovídající daným úkolům – pro jednotlivce z toho plyne nutná schopnost pracovat hned v několika strukturách najednou (str. 72). Už neplatí ani představy o jediné správné metodě řízení lidí a jejich podřízené zaměstnanecké roli – na firemní týmy je třeba pohlížet spíše jako na orchestr a řízení lidí se spíše blíží marketingu: první otázkou není, co chce firma, ale jaké jsou cíle každého z členů orchestru. Lidé se tedy neřídí, ale vedou s cílem produktivně využít jejich předností a znalostí (str. 76). Kromě paradigmat týkajících se podstaty managementu coby vědní disciplíny se ale mění i základní předpoklady, z nichž vycházejí manažeři v praxi. Zcela srozumitelně definuje Drucker oblast působnosti a odpovědnosti managementu jako „všechno, co má vliv na výkonnost instituce a na její výsledky – ať se to nachází v jejím interním nebo externím prostředí, ať je to pod kontrolou instituce nebo mimo ni“ (str. 85-86).
Zřejmě nejinspirativnější z celého sborníku prací je čtvrtá kapitola Čemu se podniky učí od neziskových organizací. Mimochodem, právě tato kapitola patří k textům, které dosud v češtině nevyšly. Autor v ní totiž porovnává neziskový sektor s komerčními firmami a všímá si, že právě od úspěšných neziskových organizací by podniky mohly převzít jejich schopnost důkladně definovat vlastní poslání, což nonprofitním institucím neustále připomíná nutnost hledat mimo vlastní organizaci nejenom „zákazníky“, ale i kritéria vlastního úspěchu (str. 44–45). Mnohé neziskové organizace mají podle Druckera něco v podnikové sféře dosud výjimečné – fungující správní radu a navíc výkonného ředitele jasně odpovědného a také hodnoceného radou. Skutečně efektivní správní radu je prý jednodušší najít v neziskovém sektoru než v podnikové sféře (str. 47). Čím to? Členové správních rad obchodních korporací jsou jen málokdy významnými akcionáři firem, zatímco lidé z neziskových organizací se angažují daleko více, a to nejenom finančně. Správní rada ani výkonný ředitel neziskové instituce se nevnímají jako šéfové, ale jako kolegové plnící stejné úkoly, což vede k jejich vyšší efektivitě. Členové rad totiž považují za přirozené, že od definování a organizování úkolů uvnitř organizace je právě výkonný šéf.
V neziskovém sektoru v současnosti dochází k přeměně amatérských dobrovolníků ve vycvičené profesionální neplacené zaměstnance. Přitom ve Spojených státech pracuje coby dobrovolník každý druhý dospělý člověk – a stále více jsou to vzdělaní lidé ve vedoucích nebo odborných funkcích, už nejen předdůchodového věku – a tito lidé hledají účelné naplnění, které jim jejich placená práce nedokáže poskytnout (str. 50). Přerod amatéra v neplaceného profesionálního pracovníka neziskové organizace je podle Druckera možná nejdůležitějším jevem v dnešní americké společnosti, z něhož si podniky mají vzít ponaučení: příštím úkolem managementu by mělo být řízení produktivity „znalostních“ pracovníků. Trendy v dobrovolnické práci by také měly firemní sféru varovat. Studenti Druckerových kursů pro vyšší a střední management totiž přiznávají, že jejich placená práce je málo náročná a poskytuje jim málo odpovědnosti či příležitostí něčeho dosáhnout (str. 52).
Drucker, Peter F.: To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku. Management Press, Praha 2002. 304 stran, cena 490 korun.
