Ze dne na den se stala miláčkem národa. To vše díky absolutně grandiózní výhře ve Wimbledonu, kde po 13 letech zase oslavují Česko. Tenistka Petra Kvitová, mladá, nadějná, sympatická a vysoká.
Foto: Jan Zátorský / MF Dnes / Profimedia
Prostě taková skromná holka z maloměsta! Vše šlo podle starých pravidel. Nenápadná blondýnka musela léta pobíhat po kurtu a potit krev, než se jí podařilo porazit uřvanou soupeřku a vysloužit si obdiv nejen svého okolí, ale vůbec celého světa. Vyhrála a okamžitě se stala kamarádkou politiků, podnikatelů i prezidentů. Jako štíři vylézají tihle rádoby přátelé na slunce a touží, jak už to tak bývá, přihřát se na té nenadálé slávě.
Velký tenisový fanda Václav Klaus pozval Kvitovou na Hrad. Vzpomínám si na to, kterak byl i velkým fanouškem basketbalu v době, kdy naše hráčky košíkové vyhrály zlatou medaili. Se slzami dojetí Petře potřásl rukou a se zájmem obdivoval její velký zlatý talíř. Na podpis nedošlo, zřejmě všichni věděli proč. Po prohlídce Hradu odletěla Petra tryskáčem do Varů.
Je až k nevíře, kdo všechno je najednou milovník tenisu! Prezident filmového festivalu Jiří Bartoška, jindy nadšený golfista, pozval vítězku Wimbledonu na ravioly (jídlo na úrovni rizota) a údajně ji bavil svým ostrovtipem. Jen doufám, že nemuselo dojít na kyslíkové masky a že v restauraci byla kvalitní klimatizace.
Úspěchem pro Petru bezesporu bude i její rozhovor pro časopis Vogue. I v Americe naštěstí pochopili, že ačkoliv nás neumí najít na mapě, jsme tady, žijeme a máme tu talenty, které nám svět může závidět. Petře gratuluji a závidím. Tenisu sice nerozumím, ale konečně zase můžu být pyšná na to, že jsem Češka.
