V prosinci minulého roku byla k internetu připojena pouhá třetina škol v republice a zdaleka ne všechny jej využívaly k výuce. Nyní jsou připojeny takřka všechny a řeší se edukativní využití. To je skutečně ohromný krok vpřed. I proto nemohu souhlasit s obsahem polemického článku nezávislého konzultanta Michala Krska Opíjení rohlíkem (EURO 44/2002).
Jde o všechny školy.
Sdružení AutoCont On Line jako generální dodavatel infrastruktury projektu Internet do škol vybudoval dostatečně funkční a robustní informační a komunikační infrastrukturu. Vybudoval v každé škole síť, kterou připojil přímo na internet, a zároveň zpřístupnil služby vyhrazené virtuální sítě – tedy velmi nepřesně intranetu. Tento „intranet“ se liší od internetu jenom a pouze tím, že v jeho rámci jsou garantovány přenosové kapacity, dostupnosti a tak dále. Primárním zájmem našeho sdružení není tedy svázání škol v privátním „školském intranetu“. Připojení je bezbariérové a počítače i aplikace jsou a mohou být multimediální, školy již dnes využívají řadu projektů, které jsou na multimédiích založeny. Bylo by skutečně dobré, aby školy dostaly připojení od 2 Mbps výše, jak předpokládal původní plán několika akademiků, ale na takové připojení plošně nikdo nemá. Je důležité uvědomit si, že projekt se netýká 20 škol v Praze a Brně. Nové připojení tedy nemůže být realizováno formou metropolitních sítí nebo „například financováno grantovým principem“. Je to možné pouze u části školských zařízení ve velkých městech a nikoliv všude po České republice, což by šlo proti duchu státu jako garanta stejných podmínek pro všechny.
Problémem je, že bez masivní podpory ze strany státu by se podařilo způsobem, který navrhuje pan Krsek, vybavit možná menší část škol umístěnou ve velkých aglomeracích.
Nerozevírat nůžky.
Stát si ve veřejné obchodní soutěži vybral jednoho garanta, který zajistil během sedmi měsíců zasíťování každé vesnické školy v České republice, mnohde byla pevná linka zavedena dříve, než běžný telefon (viz http://mapa.indos.cz). Jiné řešení by bylo ve vztahu k těmto malým obcím a městům dražší nebo neuskutečnitelné.
Mimo jiné by se tak rozevíraly nůžky mezi městy a vesnicemi, vzdělávací systém by se nedal rozšířit o výuku pomocí informačních technologií. Soudím, že to je nyní možné, informační a komunikační infrastruktura je postavena zejména na využívání webových aplikací a portálových řešení, tedy počítá s funkčním internetem.
Panem Krskem zmíněná nabídka Českého mobilu na internetizaci školství byla podána čistě účelově tak, aby nebyla ze strany státu v podstatě akceptovatelná. Jejím jediným cílem bylo získání, respektive podržení GSM licence. Proto je nesmyslné tvrzení, že by stát mohl k financování využít mimo jiné i tohoto projektu. Hovoří se také o využití zdrojů z programů Evropské unie. Zde je ovšem jeden problém – využít a požádat o příslušné fondy unie může ve velké většině případů pouze státní či veřejná správa, která tak neučinila. V tom případě je ale neopodstatněné tvrzení, že nikdo z těchto subjektů nebyl ochoten na projektu participovat. Nebyl, neboť jej nikdo neoslovil. Je jednoduché prohlásit, že „existují iniciativy, pomocí kterých lze dosáhnout na další prostředky“, když nemám v ruce jediný důkaz jejich existence.
Za generálního dodavatele prohlašuji, že jeho vedení projektu bylo profesionální a výsledek je nad očekávání pozitivní: Uřídit a vybudovat tak masivní systém za sedm měsíců je dobrá vizitka všech našich pracovníků.
Nadstandardní vybavení.
Měl-li pan Krsek formulací „netransparentní společné řízení projektu ze strany zadavatele a generálního dodavatele“ na mysli roli tiskového mluvčího projektu, byla ustanovením společného komunikátora po dohodě s ministerstvem školství vyřešena pouze otázka naprosté nefunkčnosti tehdejšího tiskového odboru ministerstva, který nebyl schopen podat novinářům a veřejnosti vůbec relevantní informace.
Pokud jde o ceny projektu, školská zařízení v žádném případě neplatí z vlastního rozpočtu za rozšíření standardní dodávky vyšší částky, než je obvyklé. Neplatí totiž téměř nic, většinu integrací jiného vybavení si mohou dělat svépomocí. Odborníci soudí, že naše nabídka nadstandardního vybavení je cenově výhodná a odpovídá službám a garancím, které se na naše výrobky vztahují.
Chci reagovat také na tvrzení pana Krska, že jsme se snažili údajně skrývat fakta o projektu. Jen pár informací: Přímý kontakt jsme navázali se zhruba 20 tisíci pedagogy, kteří o to projevili zájem. Deset dnů po podpisu smlouvy s ministerstvem školství jsme zveřejnili všechny podstatné části smluvních ujednání, s vysvětlovací roadshow jsme objeli všechna krajská města – navštívilo ji přes 3000 účastníků. Máme Zelenou linku, e-mailové adresy pro dotazy, denně odpovídáme na 300 volání v zákaznickém centru. Jediné na co nereagujeme ze zásady, jsou bláboly a výkřiky – navíc mnohdy nepodepsané - v diskusních fórech na internetu.
Michal Krsek nedoložil na konkrétních argumentech, v čem by měl být Projekt v rozporu iniciativami eEurope a eEurope+.
Jediný souhlas.
Je samozřejmě nutné, aby byly pro školy připraveny multimediální aplikace, které budou v maximální možné míře využívat internetu a motivovat školy i žáky ke spolupráci. Na tento fakt generální dodavatel apeluje od chvíle, kdy byl odbornou komisí ministerstva školství vybrán.
Michal Krsek by měl konkretizovat, jak by měla být „vybudována vazba na veřejné vysoké školy, které byly doposud ignorovány“.
A na závěr snad jen souhlas jedním jediným tvrzením Michala Krska: ano, jsou nutné co nejširší diskuse odborné veřejnosti, jakým způsobem realizovat druhou vlnu. Musí je však iniciovat ministerstvo, nikoliv generální dodavatel.
