InterSystems Corporation vznikla v roce 1978 v Cambridgi ve Spojených státech. Poskytuje výkonné databázové systémy, její hlavní produkt se jmenuje Caché. V České republice pobočka InterSystems funguje od roku 1999 a pracuje v ní šest zaměstnanců, kteří se zabývají prodejem a technickou podporou pro český trh a pro Slovensko. Toto číslo je však poněkud zkreslující, protože se do něj nezahrnují aplikační partneři, s nimiž firma úzce spolupracuje a kteří se na šíření produktů rovněž podílejí. Systém používají nejen společnosti v dopravě, bankovnictví či zdravotnictví, ale například také liberecká knihovna. Michal Tomek je v české pobočce od jejího založení a až donedávna působil na postu senior sales engineer. Před více než měsícem se ale stal šéfem českého týmu, když přešel na pozici obchodního ředitele (EURO 17/2003). O přechodu z techničtější práce na obchodní, vstupu do Evropské unie a bývalých hackerech si popovídal u kávy s týdeníkem EURO.
EURO: Byl pro vás přechod na místo obchodního ředitele velkou změnou?
TOMEK: Sales engineer je taková zvláštní práce. Jednak produkt vysvětluje a představuje, jednak hledá společnou řeč s potenciálními partnery. Ti zase rozumějí především svému oboru – bankovnictví, zdravotnictví nebo dopravě – a za léta výzkumu a zkušeností mají i nějakou představu o tom, jak informační systém budovat. Obchodní inženýr za nimi nemůže přijít jako tank s tím, že jsme to vymysleli takhle, a oni ať si poradí. Zvláště proto, že Caché je velmi flexibilní a způsobů, jak z něj vybudovat informační systém, je mnoho - to jsou desítky principiálně paradigmaticky odlišných cest. Inženýr klientům musí umět naslouchat a ukázat jim tu jejich cestu. V tom je hodně znalosti techniky, ale rovněž mnoho obchodních dovedností. Technické části jsem se přesto zcela nezbavil, spíše jde o rozšíření mé působnosti ve firmě. V šesti zaměstnancích se to ani jinak dělat nedá. Až nás bude třicet, situace se změní.
EURO: Pro vaši práci je hodně důležitý internet. Jste s ním v České republice spokojen?
TOMEK: V Česku je internet dlouhodobě špatný. Ceny, dostupnost a přístupová rychlost na internet jsou podstatně horší než v řadě evropských zemí, a to je ohromná brzda. Pro nás to dokonce znamená, že tu a tam přicházíme o zakázky. Například jeden projekt pro skupinu zdravotnických zařízení: měl se pořizovat poměrně rozsáhlý centrální server, s nímž by se synchronizovali a komunikovali všichni připojení účastníci. Projekt však dopadl špatně a zůstal jen u vnějších lokálních sítí, protože cena za spolehlivé spojení byla příliš vysoká. Celá aplikace přitom byla připravená. Takto pojatý internet často komplikuje realizaci dobrých nápadů.
EURO: Jak na vás zapůsobila kampaň pro vstup do Evropské unie?
TOMEK: Nepotřeboval jsem být přesvědčován, takže jsem kampaň nijak bedlivě nesledoval. Některé klipy mě - přiznám se - dost pobavily. Nemluvil jsem ale s nikým, kdo by mi řekl, že byl původně proti vstupu a teď - poté, co na něj kampaň působila - je pro. Vyslovované argumenty (nebo to, co se za argumenty vydává) nikoho nepřesvědčí, ba ani nedonutí k zamyšlení. Jen pobaví apriorní příznivce a naštvou ty, co byli od začátku proti. Je to jeden z průvodních jevů pokleslé kultury diskursu, ale to není jen český problém.
EURO: S čím pro sebe osobně tento krok spojujete?
TOMEK: Neočekávám v životě žádnou dramatickou změnu. Kdyby měla nastat, tak by mě to udivilo. Možná je ale chyba, že se Evropa nepoučila ze způsobu, jakým vznikla americká ústava, a z debaty, která se tehdy rozvinula. Téměř každý Američan byl do ní zapojen. Naskytla se nám příležitost, aby bylo přistoupení k unii zároveň školou aktuálního politického myšlení jednotlivců i skupin. A ta bohužel zůstala nevyužita.
EURO: Jaký máte názor na ekonomickou reformu a protesty odborářů, kteří ji chtějí brzdit?
TOMEK: Ve svých ekonomických předpovědích na této úrovni jsem se zatím zvlášť dobře netrefoval - spíše budu sledovat, co se stane. Odboráři tu však jsou od toho, aby si odstínili pohled na všeobecnou ekonomickou prosperitu. Mají mít zúžený pohled a mají bránit benefity zaměstnanců. Bylo by chybou požadovat od nich, aby ze svých pozic předem ustupovali.
EURO: Myslíte si, že by bývalí hackeři měli dělat ve firmách zabývajících se bezpečností na internetu? Nehrozí, že se vrátí zpět ke své hackerské minulosti?
TOMEK: Hrozí to, samozřejmě. Bývalí hackeři představují velmi obojakou množinu odborníků: někteří z nich mohou být nebezpeční, jak upozorňujete, jiní však mohou být díky zkušenostem a zaměření neocenitelnými odborníky. Rozhodování, kdo je kdo, bude v tomto případě obtížné a povede více krajinami psychologie než testováním technických dovedností.
