Ve srovnání s použitím inovativních nástrojů ostatních centrálních bank jsou měnové intervence ČNB poměrně nudným úkonem
Při srovnání inovativnosti měnových politik Evropské centrální banky (ECB) nebo americké centrální banky Fed s intervencemi České národní banky (ČNB) se česká diskuse o měnové politice jeví jako bizarní. Největší centrální banky světa začaly používat nástroje daleko nestandardnější a méně ověřené, jejich měny fluktuují více, přesto se však debata v zahraničí ubírá jiným směrem. Nehovoří se o dražších dovolených, diskutuje se, zda opatření budou dostatečná k vytvoření pracovních míst a následnému vymanění se z deflačního prostředí. Aktéři české debaty často zastávají opačný postoj, než je v zahraničí typické.
ČNB NEMOHLA NEKONAT
Dilemata ČNB byla podobná situaci, které čelily centrální banky vyspělých ekonomik, a podobné bylo i jejich řešení. Výhled růstu slabý, ceny klesají a úrokové sazby – standardní nástroj – jsou na nule. Modelový aparát ukazoval, že pokles cen bude pokračovat, a nikdo si nechtěl zopakovat velkou hospodářskou krizi z 30. let. ČNB mohla nic nedělat, byla by ale asi jedinou pasivní centrální bankou. Zároveň by porušovala zákon, který jí ukládá pečovat o cenovou stabilitu, jež je v souladu s nejlepší mezinárodní praxí de flnována inflačním cílem. Centrální bankéři jsou placeni za to, aby konali, nikoli aby doufali, že se věci napraví samy. V zahraničí to chápou a v ulici Na Příkopě, kde národní banka sídlí, také.
Zcela legitimní debatou, která neprobíhá, by byla kritika zvoleného nástroje. Bylo od ČNB správné zvolit devizové intervence?
Měla jako ECB tisknout peníze a nakupovat od bank vládní dluhopisy a „zabalené“ hypotéky? Měla jako švédská a dánská centrální banka posunout úroky do záporu? Měla jako Fed kupovat kromě vládních dluhopisů i dluhy soukromých korporací? Nebo jako Japonci kupovat i akcie? Diskutujme, jedna věc je však zřejmá: ve srovnání s použitím těchto inovativních nástrojů jsou měnové intervence poměrně nudným ověřeným úkonem. Koruna oslabila díky akci ČNB o 5,6 procenta.
Naproti tomu euro zejména kvůli politice ECB oslabilo jen od počátku letošního roku o 8,3 procenta. Měna exportně zaměřeného Japonska díky akciím Bank of Japan ztratila za poslední tři roky 25,1 procenta. To vše měřeno spravedlivě, tj. váženě vůči měnám obchodních partnerů jednotlivých ekonomik.
Zajímavé je i srovnání vývoje za posledních deset let. Koruna posílení o 5,9 procenta. Euro oslabení o 13,3 procenta.
BYLY INTERVENCE ÚČINNÉ?
Centrální banky musejí konat na základě svého nejlepšího odhadu budoucnosti, nic lepšího nemáme. Když dospějí k názoru, že hrozí recese a deflace, musejí uvolňovat.
Když se ukáže, že byla prognóza chybná, musejí znovu jednat na základě nové, snad již lepší prognózy. Míra úspěšnosti intervencí z roku 2013 nemůže změnit tento mezinárodně užívány model chování centrální banky. A samozřejmě že intervence ČNB účinné byly. Nic na tom nezmění fakt, že dílem přispěla i fiskální politika a zahraničí. Důležitých je především dodatečných 59 tisíc pracovních míst, na kterých se ČNB podílela.
Bez posunu od pocitové, narativní analýzy k tvrdým číslům se debata nikam nepohne. Čísla prokazující škodlivost intervencí nikdo nepředložil. Výpočty ČNB nikdo relevantně nezpochybnil.
Centrální bankéři jsou placeni za to, aby konali, nikoli aby doufali, že se věci napraví samy.
