Invaze blogařů

Novinářský hit poslední doby se jmenuje blog a je starý zhruba pět let. Teprve v posledním roce ale dosáhl takového rozšíření, že se o něj začala zajímat i tradiční média. Důvod je prostý: jen v Americe „bloguje“ více méně pravidelně sedm milionů lidí, po celém světě je to podle PR Blogger čtrnáct milionů a každých 14 vteřin se rodí nový blog.

Blog je internetový veřejný osobní deník, nový literární žánr. Někteří odborníci dokonce hovoří o novém médiu. V oficiální definici ale také stojí, že blog je: řečnický pult, prostor pro spolupráci, politické jeviště, zpravodajský ventil, sbírka zajímavých informací, paleta banalit, soubor osobních myšlenek, zápisy určené světu a tak dále.

Jinými slovy, blog může být přesně tím, co si z něj každý sám udělá. Webové stránky „blogařů“ vypadají doopravdy různě, liší se velikostí, formou i obsahy: najdete v nich skutečně velice privátní deníky až po de facto privátní internetové noviny s komentáři či spíše glosami nejrůznějších veřejných událostí přípomínající Neffova Neviditelného psa.

Webovými deníkáři či blogaři jsou náctileté školačky, ženy v domácnosti, penzisté, vědci, učitelé, novináři i spisovatelé a nejnověji také firmy. Mezi nejznámější profesionály patří anglický novinář Ivan Nokle z BBC, který onemocněl rakovinou a již několik let o průběhu svého onemocnění a stavu své duše podává zprávu světu. Denně se podle Süddeutsche Zeitung na jeho blog připojí kolem sta tisíc lidí. Mezi nejznámější v Německu zase patří Jörg Kantel, kterému se přezdívá Schockwellenreiter, čili ten, kdo šokujícím způsobem řádí na vlnách. Ve Spojených státech je nejznámějším blogařem Dan Gillmor, který je i jedním z prvních fandů tohoto nového žánru. Gillmor se domnívá, že tento typ žurnalistiky zdola představuje budoucnost. Říká, že přijde čas, kdy novinářem bude moci být každý. Některé popnoviny (či marketingové noviny) již tomuto trendu vycházejí vstříc a i na komentářové stránky, kam dříve směli psát pouze renomovaní analytici, pouštějí kdekoho včetně politiků, kterým dříve byla vyhrazena v prestižních novinách jen rubrika Dopisy čtenářů.

Podle studie zveřejněné letos v lednu ve Spojených státech vzniká v současné době po světě denně každou hodinu 1200 blogů, ale málokdo se o ně zajímá. Podle stejného výzkumu dvě třetiny Američanů ani nevědí, co toto slovo znamená, i když podle dodatku slovníku Duden bylo toto slovo v minulém roce vyhlášeno v USA za pojem roku.

Větší návštěvnost může mít blogař jen tehdy, když se mu přihodí něco mimořádného a připoutá k sobě pozornost a začne být citován u konkurence, takže se o něm rychle dozvědí díky řetězové reakci další lidé. To se například nedávno přihodilo Joe Gordonovi z Irska, který pracoval jako knihkupec v Mnichově. Cestou z práce se vždy stavil v pekařství, kde si koupil koláč a kávu, zapnul svůj počítač a zapisoval si do něj své čerstvé postřehy. Mimo jiné si ve svém blogu kromě na počasí dost často stěžoval na svého šéfa třeba proto, že mu nedal v den jeho narozenin volno. Podobné zprávy však nikoho nezajímaly. Tak tomu bylo až do Vánoc 2004, kdy si jeho blog otevřel majitel knihkupectví, ve kterém pracoval, a dal mu výpověď. Od té doby jeho deník navštěvuje poměrně dost čtenářů.

Zájmu o blogování se okamžitě chytly i velké internetové firmy, takže svůj blog si zdarma během pěti minut může otevřít každý třeba u Googlu. Kvůli blogařům byly v hotelech zřízeny zásuvky na internet. Pro lidi, kteří se v dnešním světě cítí ztracení, žijí sami (singlů v naší civilizaci stále přibývá a v některých velkých městech na Západě jich žije již bezmála padesát procent), tento nový žánr slouží jako levná terapie. Náhražka za nedostatek kontaktu s jinými lidmi.

Samozřejmě jako každá nová skutečnost, i tato má svůj rub: internetová žurnalistika od samého počátku, tedy i blogaři, stírají rozdíly mezi informací a drbem, čímž mohou velice nepříjemným způsobem zasáhnout jak do života jedinců (viz případ slečny Lewinské), tak do života firem. Kvůli zprávě v blogu již ve Spojených státech zkrachovala první firma. Ve zveřejněném zápise si autor postěžoval, že zámek, který zakoupil za 50 amerických dolarů a který měl být absolutně bezpečný, lze bez problému otevřít obyčejnou kuličkovou tužkou. Informace se rozšířila takovou rychlostí, že firma musela výrobu zavřít. Podobně lze poškodit jméno libovolného lékaře, prodejny, či dokonce celé nemocnice.

O úspěšnosti nového žánru nejpřesvědčivěji svědčí to, že některá nakladatelství již začala vydávat výtahy z blogů jako knihy. V Německu vznikl časopis Papierblog, tedy Papírový blog, vychází jako týdeník a přetiskuje výběr nejzajímavějších informací, které blogaři minulý týden zveřejnili. Výběr je samozřejmě přístupný i on-line (www.papierblog.de). Letos se dokonce 8. března uskutečnila v Mnichově mezinárodní konference mediálních teoretiků na toto téma a velké setkání blogařů proběhlo 11. března na mezinárodním veletrhu elektroniky CeBIT v Hannoveru.

Podle předních mediálních vědců, jako je například Ingrid Moorkensová, jsou analýzy tohoto „předmediálního prostoru“ (v době stále klesajících nákladů tištěných médií a naopak vzrůstajícího síťového spojení nejrůznějších přesně definovatelných cílových skupin) užitečné pro předpovědi krizí a šancí. A v blízké budoucnosti bude jejich význam stoupat. I pro žurnalisty jsou tyto deníky čím dál důležitější, neboť z nich mohou odečíst blížící se zájem o nová témata i pozice celých skupin obyvatelstva.

Ve Spojených státech již před časem začali s takzvaným Business-Blogem, který představuje nový trend. V Evropě se do něj loni pustila frankfurtská poradenská firma Christopha Busche. O co jde? Velké firmy samy založí blog a vedou na něm diskusi třeba na téma zákaznický management. Diskuse se průběžně analyzuje a podle ní se určují trendy, na něž mohou velice rychle výrobci, distributoři i prodejny reagovat.

Item: Soukromé deníky jsou pro singly něco jako nejzdravější prášky na spaní a pro novináře a psychology dobrým studijním materiálem. Špičkové výkony pak předvádějí nový novinářský žánr. Podnikový blog představuje nejrychlejší způsob průzkumu trhu.