D e v i z o v é ú č t y
Devizové účty jsou nominálně úročeny mnohem méně než úspory v korunách. V reálném vyjádření však tato nevýhoda až tak jasná není. Jestliže se navíc vyplní stále častěji vyslovované chmurné předpovědi pro českou ekonomiku, ukážou se klíčové světové měny jako dobrá investice.
Na tom, jak se česká ekonomika bude v příštích měsících vyvíjet, závisí i osud našich osobních úspor a investic. Různí odborníci vyslovují různé prognózy, selský rozum nám však říká, že v dohledu není nic, co by mohlo domácí ekonomiku vbrzku výrazně oživit. Není proto od věci započítat do osobních finančních plánů spíše více než méně pesimismu a předpokládat, že nynější hospodářská recese se může snadno změnit v krizi.
Koruna půjde dolů
Kurs české měny se v letošním roce držel zcela nečekaně na vysoké úrovni. Tak tomu ale v příštích měsících asi nebude, a to z poměrně jednoduchých důvodů. V prvé řadě jde o to, že vláda i centrální banka budou - ať už koordinovaně či nekoordinovaně - usilovat o výraznější růst exportu. Toto úsilí musí být dříve či později podpořeno takovým snížením centrální úrokové míry, které povede k poklesu kursu národní měny, aby se vývoz českých výrobků a služeb, který směřuje hlavně do Německa a na další náročné trhy, stal pro tamní odběratele cenově zajímavějším. Jestliže kurs koruny neklesne z tohoto důvodu, sníží se časem možná proto, že nedostatek odbytu doma i v zahraničí českou ekonomiku prostě rozvrátí, což vyvolá politický chaos a vynutí si nějaká mimořádná opatření překračující rozsahem a hloubkou známé úsporné balíčky z jara loňského roku. Pak by už ne-šlo jen o snížení kursu z 18 na 19 či 20 korun za marku, ale o prudkou devalvaci za tuto hranici.
Minusový úrok
Jak je zřejmé z naší pravidelné tabulky vybraných úrokových sazeb na následující straně, nyní se hrubý úrok z měsíčního termínovaného vkladu sto tisíc korun, to je před zdaněním patnácti procenty podle zákona, pohybuje kolem osmi procent ročně. Na začátku letošního roku přitom úročení takového vkladu dosahovalo přibližně třináct procent. Reálný čistý roční úrok u daného vkladu, tedy po odpočtu daně a roční inflace, je v současné době záporný, což znamená, že po vyzvednutí peněz z banky máme v ruce částku, za kterou si koupíme - i s připsaným úrokem - méně zboží a služeb než před rokem. Znehodnocení peněz je samozřejmě menší, než kdybychom spořili pod polštář, nicméně je skutečností. Obdobně tomu bylo i na počátku roku, kdy proti vyšším sazbám stála vyšší inflace. Pouze při opravdu krátkodobém pohledu, kdy od čistého úroku přepočteného na měsíc odečteme meziměsíční inflaci, se spoření nyní jeví jako výhodné.
S úročením devizových účtů se to zdá být u nás ještě horší, hodně ale záleží, z jakého zorného úhlu se díváme. Jestliže držíme v bance běžný účet v markách, zůstatek se nám úročí například zanedbatelnými osmi desetinami procenta nebo podobným číslem ročně. To po zdanění a odpočtu meziroční inflace v Německu (v listopadu 0,7 procenta) dává reálně minus 0,02 procenta. Obdobný výpočet pro korunový běžný účet i při vysoké variantě úročení na úrovni pěti procent ročně nás ale přivede při aktuální domácí meziroční inflaci 7,5 procenta do reálných minus 3,3 procenta.
Pro sto tisíc korun uložených v markách na jeden měsíc nám česká banka nabídne běžně úrok například 2,1 procenta ročně. Toto číslo po vynásobení 0,85 (15% daň), vydělení dvanácti (jeden měsíc) a odečtení meziměsíční inflace (v listopadu v Německu nula) nás přivede k reálnému měsíčními úroku plus 0,15 procenta. V posledním sloupci naší úrokové tabulky na pravé stránce vidíme, že to je asi pětkrát méně než na korunovém účtu. Kdybychom ale úrokovou sazbu nepřepočítávali na měsíc a místo meziměsíční odečetli meziroční inflaci, jak se to uvádí v předposledním sloupci již zmíněné tabulky, dostaneme se na korunovém účtu reálně do minusového, ale na markovém účtu ke kladnému úroku asi plus jedno procento. Z těchto příkladů je vidět, že velmi nízké úročení devizových účtů je v určité míře jen zdánlivé.
Všechno propočítat
Na první pohled matoucí je i mnohem vyšší úročení účtů například v britských librách než v markách. Od hrubého úroku za měsíční termínovaný vklad sto tisíc korun v britských librách na úrovni kolem 4,3 procenta ročně totiž musíme odečíst nejen patnáctiprocentní daň, ale také tamní inflaci, která v říjnu činila meziročně 3,1 procenta. Pro přesnost je ale třeba upozornit, že v těchto příkladech vycházíme z předpokladu, že marky utratíme v Německu a libry v Anglii.
Jestliže vezmeme v úvahu značné problémy české ekonomiky a poměrně vysokou pravděpodobnost poklesu kursu koruny, je výhodnost markového vkladu především jako určité pojistky zřejmá. S velkou mírou pravděpodobnosti lze počítat i s tím, že během několika měsíců dojde ke snížení úrokového diferenciálu mezi markou a korunou, což opět hovoří ve prospěch převedení alespoň části osobních úspor na devizy. Na druhé straně ovšem musíme připomenout, že devizové vklady nejsou narozdíl od korunových úspor v českých bankách pojištěny. Se zavedením eura v jedenácti západoevropských zemích včetně Německa od ledna příštího roku si hlavu zatím lámat nemusíme, protože národní měny eurozóny budou platit ještě tři roky a případné převedení například markového účtu na euroúčet bude i v našich bankách docela jednoduché.
ČLÁNKY DO MAILU