Investice se státní podporou

PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍZhodnocení 30 % a více zní každému investorovi jako hudba z rajských sfér. Penzijní připojištění takovou hudbou je - ovšem s několika významnými omezeními, která z něj činí dobrou investici spíše pro drobné střádaly.

PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ

Zhodnocení 30 % a více zní každému investorovi jako hudba z rajských sfér. Penzijní připojištění takovou hudbou je - ovšem s několika významnými omezeními, která z něj činí dobrou investici spíše pro drobné střádaly.

Zejména střední generaci a starším lidem je penzijní připojištění už věcí důvěrně známou - svědčí o tom počet těch, kteří se do soustavy dobrovolného důchodového systému zapojili. Ke konci minulého roku jich bylo přes dva a půl milionu. Nepochybně jich bude stále přibývat, byť už nijak raketovým tempem. Výhodnost tohoto finančního produktu je zjevná. Každý prozíravější občan totiž tuší, že státní penzijní systém má už dnes velké potíže a do budoucna se bude situace jen zhoršovat.

Celý vtip výhodnosti penzijního připojištění spočívá ve státní podpoře. Ta má dvě formy: přímou, a to pravidelný státní příspěvek, a nepřímou v podobě daňových úlev.

Podstatnější je příspěvek, jehož hodnota (maximálně 150 Kč měsíčně, resp. 1800 Kč ročně) je optimální výší příspěvku účastníka (500 Kč měsíčně, resp. 6000 Kč ročně) a přináší oněch závratných 30 % zhodnocení. Samozřejmě nevýhodou je, že státní dotace má omezený ráz -spoří-li účastník více, dostane ze státní pokladny stále jen 1800 Kč za rok. Má už ovšem nárok na daňové výhody, které se vztahují na naspořenou částku, která za rok přesáhne limit 6000 Kč. Pak má možnost tento přesah nad 6000 Kč uplatnit jako daňově odpočitatelnou položku při výpočtu daně z příjmu - limit je ovšem i na druhé straně a představuje 12 000 Kč.

Stát právě daňovými úlevami podporuje model, kdy příspěvky za účastníka platí jeho zaměstnavatel. I ten může tyto částky uplatnit jako daňový náklad. K tomu všemu je třeba připočítat i vlastní investiční aktivity fondu, které jejich majetek rovněž zhodnocují. Nesmí přitom mnoho riskovat (příslušný zákon určuje, jaké instrumenty a v jaké kvantitě mohou využívat), nicméně v relativním porovnání dosahují slušných výsledků. V současnosti fondy vykazují zhodnocení v rozmezí 2-4 %, což zcela odpovídá poměrům na finančním trhu. Je třeba připomenout, že bankovní depozita vynášejí obvykle méně než 1 %, hypoteční zástavní listy 3,5 %; podílové listy v některých typech otevřených fondů jsou sice nepoměrně výnosnější, nicméně ti, kteří si dnes užívají zhodnocení v řádu desítek procent, vlastně jenom „umazávají“ ztráty z minulých let. Penzijní fondy víceméně po celou dobu své existence kopírují průměrné výnosy, jejichž úroveň třeba ještě v roce 1995 - tedy v době vysokých úrokových sazeb - činila nezřídka 10% i více.

Při všech úvahách o výnosech je ovšem třeba nezapomenout na to, že jejich realizace je velmi omezená. Investor na tomto poli prostě musí počítat s nízkou likviditou vložených prostředků - při nesplnění sjednaných

a zákonem stanovených lhůt se státní příspěvek účastníkovi nevyplatí a totéž platí pro všechny daňové úlevy. Pro starobní penzi je tato doba určena jako 60 měsíců.

Nespornou výhodou penzijního připojištění je snadná dostupnost (sjednání smlouvy v některé z desítek poboček fondů je otázkou několika okamžiků) a také jednoduchost. Zatímco sjednat hypotéku či komplikovanější pojistku vyžaduje jisté znalosti a radu odborníka, systém penzijního připojištění je jednoduchý a naprosto průhledný.

PŘEHLEDNÁ NABÍDKA

Ke konci minulého roku u nás působilo 12 penzijních fondů. Tento počet lze považovat za stabilní, jejich počet se možná časem ještě sníží, tyto fúze v zájmu dosažení většího tržního podílu ale nepochybně nebudou nijak dramatické a klientů se víceméně dotknou jenom formálně.

To ostatně vyplývá i z nabídky, kterou mají všechny fondy stejné. Účastník může počítat s penzí starobní a výsluhovou, jednorázovým vyrovnáním, případně s penzí invalidní nebo pozůstalostní, či odbytným.

Většina fondů má nějakou dodatečnou nabídku: platební karty, slevy na různé produkty (např. cestovní pojištění), členství v klubech, slevy na

nákupy ve vybraných prodejnách apod. Do úvahy stojí vzít zejména výhodný prodej jiných finančních produktů. Do budoucna totiž bude v českém finančním životě jistě stále větší roli sehrávat tzv. cross-selling. Tedy taková obchodní politika, která bude usilovat o to, aby se majitel bankovního konta rozhodl pojistit u dceřiné společnosti mateřské banky, čerpal hypotéku či stavební úvěr u přísluš-

ných dceřiných institucí a zvolil penzijní fond rovněž v rámci jedné „rodiny“. Takovým věrným zákazníkům budou prodejci nepochybně poskytovat různé výhody v zájmu jejich moti-

vace. Jistě bude na místě porovnat tyto benefity a výsledky zakalkulovat do konečného výběr konkrétního fondu.

RIZIKA TAKŘKA NULOVÁ

Dalším sympatickým rysem celého systému penzijního připojištění je rizikovost blížící se nule. Především je manévrovací prostor fondů pro aktivní investiční politiku už ze zákona velmi omezený - cílem je právě dosažení minimálního rizika pro správce i klienty. Peníze vybrané od svých zákazníků fondy ukládají především do jistých obligací, které se na jejich investičním portfoliu podílejí více než 80 %. V rizikových, ale také potenciálně výnosných akciích mají dnes uloženo jen 5 % svého majetku, který na konci minulého roku představoval částku 82 mld. Kč.

Fondy tak mají zlaté časy - jejich hlavní starostí dnes je udržet či zvýšit svůj podíl na trhu, tj. přilákat co nejvíce klientů. Jejich počet je ovšem limitován - v maximálním pojetí je to potenciálně 5 milionů zaměstnaných s teoretickou možností rozšířit klientelu směrem k mladé populaci školního věku. Zatím ovšem z pochopitelných důvodů převážná část účastníků systému penzijního připojištění pochází spíše ze střední generace -takřka tři čtvrtiny je starší 40 let.

TUZEMSKÉ PENZIJNÍ FONDY

 (stav ke konci roku 2003)

Pramen: APF ČR