Investicím během pandemie může stát nová realita zemědělství

9. 11. 2020

Z módního výstřelku se díky mohutným Budoucnost je vertikální Letošní koronavirová pandemie narušila dodavatelské řetězce a způsobila nedostatek pracovní síly, což vyvolává celosvětové obavy o bezpečnost zásobování potravinami. Koncept vertikálního farmaření se kvůli tomu stává žhavým tématem. Tato nová podoba pěstování, kdy plodiny rostou v patrech poskládaných na sobě, bez půdy a pod umělým světlem, letos vyvolala vlnu zájmu investorů.

Výraznou pozornost si získala výstavba největší vertikální farmy v Evropě, plány na vybudování největší nevenkovní farmy na světě v poušti u Abú Dhabí nebo například investice 140 milionů dolarů, kterou získal zemědělský startup Plenty, podporovaný japonskou SoftBank. Norská společnost Kalera v říjnu oznámila prodej akcií soukromým investorům za 100 milionů dolarů.

Podporovatelé konceptu vertikálního farmaření věří, že tato technologie představuje budoucnost zemědělství. Přináší obrovskou efektivitu a výhody pro potravinový sektor a je šetrná k životnímu prostředí. Podle skupiny Dealroom, zabývající se analýzou dat, bylo do tohoto sektoru od roku 2014 investováno okolo 1,8 miliardy dolarů. Podnikatelé z oblasti „agritech“ a někteří analytici ale varují, že příliš pompézní nástup a velké sliby mohou podrýt důvěryhodnost celého konceptu, a odradit tak spotřebitele i investory.

„Podnikatelé ohledně toho vypouštějí spoustu nesmyslů,“ říká David Farquhar, výkonný ředitel dodavatelské společnosti Intelligent Growth Solutions se sídlem ve Skotsku. „Je tu až příliš nepodložených tvrzení o spotřebě energie, výhod pro životní prostředí a kvalitě plodin,“ dodává.

Velké náklady, malý objem

Celý sektor je zatím velmi malý a vesměs ztrátový. Po celém světě zabírají vertikální farmy zhruba 30 hektarů půdy, jak tvrdí analytička Cindy Rijswicková ze společnosti Rabobank. Oproti tomu se „klasické“ venkovní farmy rozprostírají na zhruba 50 milionech hektarů a skleníkové farmaření pak zabírá zhruba 500 tisíc hektarů.

Cesta k zisku je dlouhá kvůli nutnosti vysokých počátečních kapitálových investic a nákladům na provoz. Podniky musejí platit za specializované pracovníky a hradit enormní účty za elektřinu kvůli osvětlení a ventilaci. Zároveň jsou ale nuceny držet ceny produkce v rozumné hladině, aby přilákaly zákazníky.

Některé japonské podniky již ziskové jsou. Další, jako například Nordic Harvest, dánský startup spolupracující s tchajwanskou skupinou YesHealth na výstavbě největší evropské vertikální farmy v Kodani, tvrdí, že dosáhnou černých čísel během prvního roku provozu, tedy v příštím roce.

Očekává se, že celý sektor během následující dekády poroste. Výzkumná skupina IDTechEx předpovídá, že aktuální roční tržby 700 milionů dolarů se do roku 2030 více než zdvojnásobí na 1,5 miliardy dolarů. Ale zároveň lze očekávat značné procento krachů. „Velmi se obávám, že dojde k několika velkým neúspěchům,“ pokračuje David Farquhar. „To rozhodně neprospěje náladě spotřebitelů ani investorů,“ doplňuje.

Vertikální pěstování plodin musí překonat i další překážku, a tou jsou pochybnosti spotřebitelů. Část z nich si myslí, že navzdory různým výhodám, které tento typ farmaření přináší, nemohou takto vypěstované potraviny dosáhnout stejné chuti jako plodiny vyrůstající v půdě a živené slunečním svitem.

Nové, lepší, nákladnější

Mnoho vertikálních farem se pyšní nejnovějšími technologiemi od umělé inteligence a mechanizovaných robotů až po moderní filtrace světla a vody. Některé společnosti, zejména v Asii, mají již úspěšné technologické procesy spolehlivě vyzkoušené. Výhoda na sebe naskládaných pěstíren spočívá i v možnosti pěstovat v omezených prostorách, například ve městech. To znamená, že by bylo jídlo produkováno daleko blíže konzumentům, čímž by se ušetřil čas za dopravu a potraviny na pultech by byly o poznání čerstvější.

Začínající podniky ale mohou čelit nepříjemným problémům spojeným s automatizací a se zavlažovacími systémy, které povedou k astronomickým nákladům. Známy jsou i případy napadení plodin černou plísní či škůdci, jelikož ve vertikálních farmách se obvykle nepoužívají pesticidy, jak tvrdí Michael Dent, analytik z IDTechEx.

Naprostá kontrola nad pěstováním, která zaručuje spolehlivé a vysoce kvalitní plodiny, je jedním z největších lákadel tohoto agrárního sektoru. Snížení „potravinových kilometrů“, tedy dopravy do obchodů, přináší navíc spotřebitelům čerstvější plody, což se kladně projeví na jejich chuti.

Skeptici si pravděpodobně plody z vertikálních farem spojují s plodinami pěstovanými ve sklenících. Ty často nedosahují vysoké kvality, protože jejich pěstitelé upřednostňují výnos před chutí, jak říká Leo Marcelis, profesor oboru produkce plodin na Wageningenské univerzitě v Nizozemsku.

Dodává, že jelikož mnoho odběratelů platí jen za objem dodávaných plodů, „pěstitelé si pak říkají: Za kvalitu nedostanu zaplaceno nic navíc. Proto jí nevěnují moc pozornosti“. Vertikální farmy mohou dopadnout stejně jako jejich „skleníková konkurence“, pokud se dostanou na srovnatelné ceny a objem produkce. Ale v tuto chvíli si svou reputaci drží právě díky lepší kvalitě a chuti svých plodů.

Michael Dent se domnívá, že ambiciózní sliby, podle kterých „všichni budeme jíst potraviny z vertikálních farem“, jsou „mystifikační a celému sektoru moc nepomáhají“.

Salátové dny

Ačkoli se dá ve vertikálních farmách technicky pěstovat leccos, produkční náklady nutí pěstitele zaměřit se na výnosnější listovou zeleninu, saláty a bylinky. „V plodinách jako rýže, kukuřice nebo sójové boby, tedy v těch, které se pěstují levně na polích a dají se lehce skladovat, nevidím příležitost,“ říká profesor Marcelis.

Vertikální farmaření nenahradí plantáže banánovníků nebo pšeničná pole, tvrdí David Farquhar. Dodává, že Intelligent Growth Solutions zkouší pěstovat ovoce a kořenovou zeleninu a také sazenice za účelem vývoje a výzkumu. Pravdu tak nakonec může mít Cindy Rijswicková, která tvrdí, že vertikální farmaření bude jen „další z řady různých pěstitelských systémů“.