Další díl poznámek bankovního manažera o dění na finančních trzích
Středa 8. října – Koordinovaná akce centrálních bank snížit úrokové sazby o 50 základních bodů trochu překvapila. Centrální bankéři se vzchopili a dali jasně najevo, ze hodlají bojovat společně – jeden za všechny, všichni za jednoho. Tedy kromě Japonska. To má sazby už teď na 0,5 procenta a snížit je na nulu má ještě svůj čas. Trh však bankéře prozatím ignoruje, naprosto v rozporu s tím, jaká reakce by se očekávala v „normální“ situaci. Jaképak ale překvapení, definice „normální“ situace se mění každou minutou a teď jsou „normální“ denní výkyvy aspoň o deset procent na západních trzích a dvacet procent trochu dále na východ.
Čtvrtek 9. října – Kontrolu nad islandskou bankou Kaupthing převzal místní regulátor. Kurz islandské koruny se zbláznil. Rusko nabízí Islandu úvěr až čtyři miliardy eur. A Islanďané? Jdeme na ryby! Aspoň tak své spoluobčany instruoval tamní premiér. Island je nádherná země a teď už nebude ani tak drahá – už žádné třetinky piva v restauraci za ekvivalent deseti liber! Zpátky do finanční reality – jestliže se již začalo spekulovat o zdraví islandského státu, asi přijdou brzy na řadu další. Kritéria na vyhledávání těch zranitelných zkušení investoři dobře znají.
Pátek 10. října – Ruská megaocelárna Severstal příští rok výrazně omezí produkci, v průměru o 30 procent. Jde o jednu z prvních vlaštovek v sérii podobných oznámení. Přichází i revize růstových projekcí hrubého domácího produktu napříč světem. V některých zemích je růst seříznut až o polovinu oproti jen pár týdnů starým projekcím. Východní Evropa se stále drží v pozitivních číslech, ale ani dřít jako Bulhar už nás nezachrání, i bulharský růst má totiž příští rok zpomalit o více než třetinu. Říkáme si, jak dlouho ještě bude pokračovat hra „máme recesi?“. Poslední čísla ze západní Evropy a USA už snad přesvědčila téměř všechny. Téma dne už teď není, zda je recese, ale jak dlouhý a jak hluboký pokles nás čeká.
Víkend 11.–12. října – Financial Times mají nádhernou úvodní stránku. Nejhorší týden v moderní historii finančních trhů. Pěkný výtisk k založení, aby bylo co ukázat vnoučatům.
Pondělí 13. října – Angličtí střadatelé, můžeme si teď všichni vydechnout a zajásat. Už není potřeba dávat peníze do znárodněné banky Northern Rock, ale řada z nás si může jistotu vlády jako vlastníka vychutnat, aniž bychom museli hnout prstem. Vláda totiž získala výrazné podíly v několika velkých bankách. V jedné z nich, NatWest, která je součástí skupiny Royal Bank of Scotland (RBS), máme skoro všichni nějaké peníze. Žertujeme, že RBS by mohla do centra svého loga v podobě bodláku doplnit siluetu anglické královny, neboť království teď banku ovládá. Ředitel Fred Goodwin už ale tento kreativní návrh neschválil, byl donucen rezignovat, a spolu s ním i pár dalších top manažerů. Bad loss. Součástí státní intervence jsou i platová omezení pro vedoucí manažery dotčených bank – žádné překvapení, teď se přece bude striktně postupovat podle tabulek platových tříd jako na ministerstvu. Jestlipak se teď bude v divizi investičního bankovnictví RBS pracovat od devíti ráno do pěti večer, to už zprávy neříkají. Zmiňuje se jen výrazná redukce aktivit v této oblasti. Úsměvné spekulace hovoří o tom, že investiční bankéři odmítli vstoupit do řad odborů ministerstva financí a zavázat se ke striktnímu odchodu z kanceláře přesně, když Big Ben začne odbíjet pátou. Trh mezitím výrazně roste, nejvíce od roku 1987. Všichni čekají následnou korekci.
Úterý 14. října – Nálada je prozatím uvolněná. Všechny trhy mírně rostou. Čas na doplnění sil a přemýšlení o časech budoucích. Následující měsíce budou plné velkých změn a zdaleka nejen v City či na Wall Streetu. Daimler oznámil uzavření některých závodů v Severní Americe a propuštění více než tisíce lidi. A co se stane, až přijde zpomalení poptávky po Mercedesech v Rusku?
Středa 15. října – Komoditní trhy se zase začaly výrazně propadat. Ropa prorazila hranici 75 dolarů, zatímco v polovině července se blížila ke 150. Nikl, měď, zinek… pořídit si celou Mendělejevovu tabulku teď stojí výrazně míň než před pár měsíci. A zlato, stále bezpečný přístav v bouři? Ani náhodou, je na stejně namydlené skluzavce jako ostatní. V novinách vyšel před pár dny článek, jak se v některých londýnských obchodech tvoří fronty na zlaté cihličky. Snad tentokrát lidé neinvestovali na úvěr. I když těžko by zamíchali žebříčkem největších ztrát, kterému vévodí ruští oligarchové. A uklidnění nepřichází. Po úterním růstu se ruský akciový trh zase zřítil tam, kde končil v pondělí. Jak krátkodobé! Množí se zprávy o tom, že ruská vláda by mohla použít peníze ze stabilizačních fondů na nákupy akcií na burze. Kdyby chtěli, mohli by díky poklesu cen do jedné vykoupit všechny akcie všech firem, které se v Moskvě obchodují. Doufáme, že tohle „konečné řešení“ Kreml nemá na mysli.
Čtvrtek 16. října – Už to nejsou dávno jenom velké banky, případně jiné velké korporace, které jsou v centru solventnostního drobnohledu. Po Islandu je tentokrát zacíleno na střední Evropu a jmenovitě Maďarsko. Bývalý šampion z 90. let nám nejenže nastydnul, ale vypadá to na kapačky. Poskytovatelé životodárných tekutin: Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka. Humor stranou, tohle celé nápadně připomíná situaci okolo bank jako Morgan Stanley nebo Goldman Sachs. CDS (cena za pojištění proti riziku úpadku) letí raketově nahoru, „akciový kurz“ v podobě devizového kurzu forintu se propadá. Tím doufejme podobnost končí. George Soros se snad nechystá koupit si maďarské preferenční „akcie“ s desetiprocentním výnosem. Na trhu se mezitím šíří zprávy o ztrátách v řadách útočníků - množství investičních fondů (a zejména hedgeových fondů) je v obrovských problémech, respektive má po problémech. Citadel, jedno z nejuznávanějších jmen, měla v září nejhorší měsíc své historie. A volatilita láme další rekord. Trh je opět samá hrůza. Likvidace marginových úvěrů v podobě nucených výprodejů akcií už dávno není jen ruská výsada a i etablované západní tituly padají o dvouciferné hodnoty.
Pátek 17. října – UBS včera oznámila, že plánuje vyvést aktiva v hodnotě až 60 miliard dolarů do zvláštního fondu, který zaštituje SNB. Nejde naštěstí o obávaný zelenočervený Sbor národní bezpečnosti, ale o Swiss National Bank neboli centrální banku. V tom zmatku si ale člověk už nemůže být jistý, takže radši čtu zprávu hned dvakrát. Sousedé z Credit Suisse se rozhodli zatím nabídky SNB nevyužít a dali přednost investorům z Blízkého východu. Konzervativní a sofistikovaný image švýcarského bankovnictví byl již dávno rozcupován, přesto se člověk neubrání povzdechu, že i ti Švýcaři jsou v tom až po uši. Nejde však o žádné překvapení, jak my erudovaní bankéři-historici víme. Před deseti lety, když zkrachoval mimořádně ambiciózní investiční fond Long Term Capital Management (LTCM), to pořádně zatřáslo i curyšskou centrálou UBS, která přišla o pěkných pár set milionů dolarů. A zdaleka ne jen jako pouhý investor ve fondu, ale zejména jako protistrana komplikovaného derivátu, který od partnerů LTCM koupila, respektive zdědila v rámci převzetí jiné švýcarské banky. V projektu LTCM se angažovalo i několik nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, včetně jednoho z „otců“ teorie oceňování derivátů, profesora Myrona Scholese. UBS si tohle tvrdé přezkoušení z derivátových kontraktů dlouho pamatovala, řada lidí z vedení banky totiž musela odejít. O deset let později ale můžeme zase psát nedostatečnou, i když v trochu jiném studijním plánu.
Víkend a pondělí 18.–20. října – Pondělní zprávy se již začínají opakovat. Stačí jen vyměnit název banky. Tentokrát přišla na radu ING. Fundamentálně relativně zdravá banka se minulý týden dostala do palebného pole, stejně tak jako mnoho kolegyň předtím. Jen v pátek spadly akcie ING téměř o třicet procent, pravdaže tady byla jistá souvislost s pětsetmilionovou ztrátou za třetí kvartál a se spekulacemi o nutnosti navýšit kapitál. Donedávna dostatečné ukazatele kapitálové přiměřenosti jsou teď považovány nepřiměřeně nízké. Deset miliard eur, které investovala nizozemská vláda, to snad trochu napraví. Vzhůru do dalšího týdne, nudit se určitě nebudeme.