Městský soud v Praze začal projednávat žalobu na ochranu dobré pověsti firmy Skyport vůči České televizi. Důvodem je odvysílání reportáže „(Ne)záchrana aerolinek“ redaktorů Michaela Fialy a Jiřího Hynka v pořadu Reportéři ČT v polovině prosince loňského roku, navíc s podobně laděnou upoutávkou v hlavní večerní zpravodajské relaci Události.
Jelikož se jedná o závažný vhled do fungování veřejnoprávního média, které by mělo jít příkladem v nestrannosti a objektivitě, stojí tento případ za pozornost, jakkoli konečné rozhodnutí náleží nezávislému soudu.
Reportáž byla věnována okolnostem působení společnosti Skyport a. s. na letišti Václava Havla, přičemž se její autoři podle zástupců Skyportu dopustili řady zkreslení a nepravd. Nejprve už v květnu letošního roku požadovali omluvu, a když ji Česká televize odmítla, podali stížnost k Radě České televize, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, a nakonec i žalobu k soudu se žádostí o omluvu a 5 milionů korun kvůli újmě na pověsti.
Oč se v tomto sporu jedná? Skyport a. s. působí na pražském letišti už sedm let jako dodavatel tzv. cargo služeb, tedy služeb při odbavování letecké nákladní přepravy. Ústředním motivem reportáže bylo zpochybnění renomé firmy, která byla vykreslena v negativních souvislostech, aniž přitom bylo doloženo jakékoli podezření z porušení zákona. Reportáž vyznívá tak, že se nelze vyhnout pochybnostem, zda nejde o účelovou „objednávku“ s cílem firmu minimálně poškodit před jejími obchodními partnery.
Podle zjištění České televize z výše uvedené reportáže vlastní Skyport předlužená reklamní společnost Laemco Ltd. Se sídlem v Southamptonu. Redakce neváhala tomuto případu věnovat nemalé množství času (a peněz televizních koncesionářů) a rozjela se do jižní Anglie zjišťovat podrobnosti.
Česká televize na žádosti o omluvu nereagovala
Tierney: „To jsem v životě neslyšel“
Vrcholem pátrání „investigativců“ České televize byl rozhovor s Josephem Tierneyem, který ovládá firmu Laemco Ltd., a je tedy podle nich zároveň koncovým vlastníkem skupiny firem Skyport. Absurditu celého aranžmá nejlépe dokládají přímé citace z rozhovoru poté, co se Jiřímu Hynkovi podařilo Tierneye osobně dostihnout:
Jiří Hynek: „To vy jste majitel firmy Laemco? A mohli bychom s vámi natočit rozhovor?“
Joseph Tierney: „Ne, to opravdu ne.“
Jiří Hynek: „Tahle vaše firma má totiž určitý majetek v České republice.“
Joseph Tierney: „To nemá.“
Jiří Hynek: „Nemá?“
Joseph Tierney: „Ne.“
Jiří Hynek: „Jak je to možné?“
Joseph Tierney: „V Česku nic nemám, nikdy jsem tam nebyl, česky nemluvím.“
Jiří Hynek: „Ale podle rejstříku jste akcionářem firmy v Česku. Majitel.“
Joseph Tierney: „Ne. Jak se ta firma jmenuje?“
Jiří Hynek: „Skyport.“
Joseph Tierney: „Jak?“
Jiří Hynek: „Firma Skyport.“
Joseph Tierney: „To jsem v životě neslyšel.“
Na tento rozhovor, připomínající skeče ze seriálu Monty Pythonů, návazal jeho kolega Michael Fiala neméně pozoruhodným shrnutím: „Pan Tierney je tedy tím, čemu se říká bílý kůň, ať už si toho je vědom nebo ne. Tedy člověkem, který je jako majitel byznysů v Česku a na Slovensku zapsaný v rejstříku, ale ve skutečnosti jím není. Skutečný majitel se schovává za ním.“
Aniž by předložili věcná fakta, snažili se firmu v reportáži vykreslit jako „bezpečnostní riziko“. Pokud by skutečnosti vyznívaly takto závažně, musel by být zpochybněn už samotný výběr firmy v roce 2007 v gesci ministerstva financí. Údajné problémy kolem ní se však objevily až v posledním roce.
Zvýšené nároky na veřejnoprávní média
Firma Skyport se proti informacím uvedeným v reportáži ohradila. Vlastníkem společnosti Skyport Group UK, pod níž spadá i česká pobočka Skyport a. s., není předlužená společnost Laemco Ltd. ve Velké Británii v čele s „bílým koněm“ Tierneyem, ale společnost Laemco Limited se sídlem na Kypru. Jde o pouhou shodu jmen. Je nepochopitelné, že redaktoři uváděli nepravdivé informace. Realitu si mohli jednoduše sami zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Příslušná fakta jsou snadno ověřitelná z příslušných veřejných registrů ve Velké Británii.
Skyport odmítá, že by ji kdokoli skrytě ovládal a stál v pozadí miliardových transakcí. A co je nejzávažnější, zpochybňuje, že k její činnosti byla vyžadována bezpečnostní prověrka, jak se snažili vykreslit investigativní reportéři. Česká televize se brání a do této doby nehodlala přiznat chybu. I Rada České televize, která obdržela stížnost na práci redaktorů Hynka a Fialy, zatím zdrženlivě vyčkává na rozhodnutí soudu. Pokud ten dá za pravdu žalobcům a uzná pochybení redaktorů České televize, byl by to z hlediska výkonu jejich „profese“ velmi nepříznivý signál, který by vrhl stín na celou instituci.
Na novináře veřejnoprávního média se kladou vyšší standardy, řídí se zákonem o České televizi a Kodexem České televize. Ten mimo jiné uvádí, že „hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací.“ Chybu může udělat každý. Ještě větší chybou je však v obhajobě nepravdy setrvávat.
Přečtěte si také: Šlachtův novinář Jiří Hynek aneb Česká televize jako nástroj politického boje
