Nová regulace investičních společností se může dotknout řady firem. Holdingovými společnostmi počínaje a developery konče
Na tuzemský trh prý přiláká miliardy korun a po vzoru Lucemburska či Švýcarska vytvoří z České republiky atraktivní centrum finančních fondů celé Evropy. Řeč je o novém zákoně o investičních společnostech a investičních fondech (ZISIF). Platit začal třetí srpnové pondělí, krátce poté se ale kolem něj strhla vyostřená diskuse vyvolaná zejména napětím na politické scéně. Pravdou je, že hlavní pilíř v podobě daní, na kterém slibovaná atraktivita stojí, teprve čeká na své schválení coby doprovodná legislativa. Za zmínku ovšem stojí, co bude znamenat už schválený a v současné době platný zákon. A zda nebude komplikovat život některým hráčům na trhu, jak tvrdí jeho kritici.
Velký unijní bratr „Mnoho investorů v České republice i okolních zemích dnes investuje v zahraničí a nová úprava by jim mohla dát impulz pro investování prostřednictvím domácích mechanismů,“ říká za ministerstvo financí náměstek pro finanční trh Radek Urban. Přilákání nových investorů, kteří zde utratí miliardy korun, pokládá resort financí za jeden z hlavních přínosů nového zákona. „Současně vidíme potenciál v širší možnosti správy majetku, zejména rozšíření právních forem fondů, což by mohlo zvýšit zájem ze strany českých a zahraničních investorů,“ vysvětluje Urban.
Nový zákon zavádí na českém trhu několik novinek, které si investoři nemohou vynachválit.
Jde zejména o nové formy fondů nebo zjednodušené procesy při jejich vzniku a registraci. Oproti dosavadnímu schvalovacímu procesu, který trval i několik měsíců, se zkracuje lhůta pro zapsání fondu na seznam do pěti pracovních dní.
Na druhou stranu jsou zde však ne zrovna zanedbatelná omezení. Regulace se bude týkat více subjektů. Navíc nemusí být zcela jasné, koho se bude nová legislativa týkat a kdo například se bude muset nově registrovat u České národní banky (ČNB).
„Výklad může být skutečně hodně široký.
Regulace se může dotknout řady firem, holdingovými společnostmi počínaje a developery konče,“ poznamenal expert na právo kapitálového trhu Vlastimil Pihera z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík.
O co konkrétně jde? Zákon kromě jiných povinností ukládá každému, kdo spravuje majetek více než jednoho investora podle určené investiční strategie a za účelem společného investování, že se musí buď registrovat u ČNB, anebo musí mít od centrální banky povolení. A to ať už se jedná o korporátní investice, investice do nemovitostí nebo do čehokoli jiného. Zda musí mít povolení, nebo stačí registrace, závisí na objemu spravovaného majetku. Přesahuje-li sto milionů eur (v přepočtu asi 2,5 miliardy korun), v některých případech 500 milionů eur, vyžaduje legislativa povolení ČNB, je-li to méně, postačí registrace. Zmiňované ustanovení zákona souvisí zejména s plánem Evropské unie mít pod kontrolou co nejvíce kapitálu, což vtělila do směrnice AIFMD. Tu Česko muselo převzít a díky ZISIF nyní tento úkol splnilo.
Koho se to (ne)týká Zákon o investičních společnostech nahradil dosavadní zákon o kolektivním investování. Ten se vztahoval povinně pouze na subjekty shromažďující majetek od veřejnosti, dle nové legislativy však postačí, jedná-li se o společnost investující majetek shromážděný prostřednictvím vkladů několika málo společníků. V krajním případě pak může dojít k tomu, že pokud se několik velmi bohatých lidí domluví, že investují peníze například do nákupu nemovitostí, může se na ně vztahovat ZISIF a budou se muset ohlásit u ČNB.
V důvodové zprávě k ZISIF ministerstvo financí připouští, že „v případě vytvoření kvalitního regulatorního rámce obhospodařování speciálních fondů může počet regulovaných subjektů následně vzrůst“. Zatím lze jen těžko určit, na kolik subjektů zákon dopadne. Dle Asociace pro kapitálový trh (AKAT) existuje v České republice pět investičních společností spravujících aktiva v hodnotě přesahující 2,5 miliardy korun a jedna, která se tomuto limitu blíží. Tím ale dostupné statistiky končí a je jasné, že subjektů, které budou spadat pod nový zákon, je víc. Například podle údajů ČNB je v Česku 13 speciálních fondů kolektivního investování mimo registr AKAT, u nichž nejsou dostupné údaje o výši obhospodařovaného majetku. A pak jsou tu již zmíněné developerské či různé holdingové společnosti. Ministerstvo financí odhaduje, že v Evropské unii se pohybují aktiva v objemu 200 miliard eur (v přepočtu přes pět bilionů korun), na něž by se nová směrnice AIFMD vztahovala, přičemž část z tohoto objemu by díky ZISIF mohla skončit právě v Česku. Obecně prospěšná společnost Czech Republic for Finance zase uvedla, že směrnice AIFMD má za cíl vrátit do Evropské unie prostředky investorů z offshorových destinací v objemu až deseti bilionů eur.
V každém případě však investory, kteří by se dle zákona měli u ČNB nahlásit, a neudělají to, čeká tvrdý trest. Správa majetku bez zápisu v seznamu centrální banky nebo bez předepsaného povolení totiž může v krajním případě skončit až zrušením samotného správce a uložením pokuty až do výše deseti milionů korun.
Přípravy na nový zákon proto vrcholí také v ČNB. „V nejbližších týdnech bude Česká národní banka postupně publikovat stanoviska k dílčím otázkám správné aplikace ZISIF,“ píše centrální banka aktuálně na svém webu.
Bezprizorní investoři Jako poměrně velké omezení hodnotí někteří experti nově nastavený limit pro minimální výši investovaných prostředků v daném fondu, která vychází na 125 tisíc eur (v přepočtu něco přes tři miliony korun).
„Paradoxem je nejen eurová hranice, kdy kvůli kurzovému rozdílu bude potřeba investici sledovat nejen v měně fondu, ale i systémově přepočítávat na eura, ovšem i samotná existence této hranice na úrovni něco přes tři miliony korun,“ popisuje šéf J&T investiční společnosti Miloš Zábojník. Tato hranice totiž otevírá fondy kvalifikovaných investorů spíše pro velké hráče. „Těm fond po pravdě zase tak velký benefit nepřináší, investor s většími investičními prostředky je schopný investovat do dluhopisů nebo třeba směnek napřímo, bez nutnosti existence fondu,“ vysvětluje Zábojník.
Fondy podle něj přinášely největší smysl středně velkým investorům, kterým nabízely možnost sáhnout si na větší zisk vázaný s investičními instrumenty z fondu, na který by sám investor nikdy nedosáhl.
„Zákon tedy vynechává zcela bezprizorně investory, již jsou schopni investovat do jednoho instrumentu částku zhruba v rozmezí 500 tisíc až tři miliony korun, a nutí je tak vesměs investovat jen prostřednictvím českých klasických fondů pro veřejnost, ony však nenabízejí alternativní investiční příležitosti nebo možnost investovat do zahraničních fondů, v nichž tyto vstupní překážky nejsou nastaveny tak striktně,“ uzavírá Zábojník.
Legislativa také nutí fondy k mnohem větší diverzifikaci, která však někdy není ani v souvislosti s konkrétním projektem možná. Původně mohlo jedno aktivum v daném fondu tvořit maximálně 49 procent, nyní je to jen 30 procent.
Zábojník rovněž vyzdvihuje už zmiňované výhody, které nový zákon přináší, zároveň ale tvrdí: „Mnoho přínosných věcí je závislých na dalších zákonech a doprovodných předpisech, bez nichž se mnoho ustanovení zákona stává neúčinnými.“
Jako příklad lze ukázat na novou formu akciové společnosti s pohyblivým kapitálem, kterou umožňuje ZISIF. Jenže bez účinnosti nového občanského zákoníku něco podobného nebude možné.
Ne každá investiční společnost přitom dokáže detailně nový zákon komentovat. „Rizika ani výhody prozatím neumíme jednoznačně posoudit,“ přiznala Lucie Simpartlová, ředitelka Partners investiční společnosti. Díky přechodnému období, jež dovoluje zákon, se trh na novinky stále ještě může připravovat. Přechodných lhůt je přitom hned několik. Například investiční společnosti, investiční fondy a subjekty, které dle zákona spadají pod účinnost ZISIF, mají čas do července 2014. Do té doby musejí splňovat veškeré požadavky, které jim ukládá zákon.
Horký politický brambor Asi nejostřejší kritika se na předkladatele zákona sešla v souvislosti se zdaněním fondů. Tato úprava je však součástí zákona o dani z příjmů, jehož novela zatím nebyla přijata.
Zdanění se tak stalo horkým politickým tématem. Dle stávající platné právní úpravy platí investiční fondy jako fondy kolektivního investování daň ze zisku ve výši pěti procent a na další úrovni jsou pak zdaňovány výnosy z dividend 15 procenty. Částku, kterou však chce společnost vyplatit na dividendách, musí ještě předtím zdanit standardní daní ze zisku ve výši 19 procent. Jde-li o investiční společnost, činí tato daň jen pět procent.
Podle úplně původního návrhu, který se pokoušel prosadit bývalý šéf státní kasy Miroslav Kalousek, měla být 15procentní daň z dividend rozšířena na všechny typy fondů.
Daňovou sazbu ze zisku fondů ovšem chtěl pak druhý muž TOP 09 snížit z pěti procent na nulu, a to pouze pro takzvané základní fondy, tedy ty otevřené pro více investorů anebo fondy investující do vybraných aktiv. Srážková daň pro podílníky by ovšem zůstala zachována. Tím se zjednodušeně řečeno mělo zabránit praxi některých firem „zabalit“ svůj podnik do investičního fondu a místo daně ve výši 19 procent ze zisku platit méně. Fondy, které by nenaplňovaly kritéria pro základní investiční fondy, by musely dál povinně odvádět 19procentní daň.
Tehdejší vláda Petra Nečase však tento plán smetla ze stolu a do sněmovny poslala návrh, jehož výsledkem má být zachování zdanění fondů ve výši pěti procent a nulová daň z dividend pro všechny. Tato úprava prošla sněmovnou a nyní čeká na schválení Senátem.
Současný premiér v demisi Jiří Rusnok se ovšem nechal slyšet, že když podílníci nebudou ze svých zisků platit žádnou daň, půjde o daňový tunel a státní rozpočet přijde o miliardy korun. Ministr financí Jan Fischer dokonce mluvil o desítkách miliard korun. Zjednodušené podmínky, aby se běžné firmy měnily na mírněji daněné fondy v kombinaci s nižším zdaněním podílníků, označil za velké riziko. Návrh je podle něj účelově zneužitelný a může se za něj skrýt jakákoli podnikatelská aktivita, nejen investiční fondy.
S ostrou kritikou přispěchala i ČSSD, jejíž stínový ministr financí Jan Mládek mluvil v souvislosti se zákonem o investičních společnostech a doprovodnou legislativou v podobě daňových změn o ztrátě blížící se 20 miliardám korun. „A to je spíše konzervativní odhad. Mohlo by jít ještě o více peněz,“ zdůrazňuje.
Do jaké míry se jedná o předvolební rétoriku, či zda je možné čísla brát jako seriózní propočty, lze posoudit jen těžko. Sociální demokracie navíc chce, aby vláda ponechala daň na dividendy. Do této debaty se pak zapojil i prezident Miloš Zeman, když nesouhlasil s nulovým zdaněním dividend, neboť „je prezidentem dolních deseti milionů a ti většinou dividendy nepobírají“.
Asociace pro kapitálový trh svolala po ostré slovní přestřelce vyvolané daněmi tiskovou konferenci, na které důrazně varovala před podobnými tahanicemi.
„Může to výrazně poškodit Českou republiku v očích investorů. Důležitější než samotná výše zdanění je jistota, kterou investoři potřebují. A my jim nyní neumíme říct, jaké to zdanění bude. To je na tom to nejhorší,“ zdůrazňuje šéf Asociace pro kapitálový trh Josef Beneš.
Pokud se několik velmi bohatých lidí domluví, že investují peníze například do nákupu nemovitostí, může se na ně vztahovat nový zákon a budou se muset ohlásit u ČNB. Mnoho přínosných věcí zákona o investičních společnostech je závislých na dalších doprovodných předpisech, bez nichž se mnoho ustanovení zákona stává neúčinnými.
120,2 mld. korun Majetek českých investorů v domácích fondech k 30. 6. 2013 (nezahrnuje fondy kvalifikovaných investorů) 128,5 mld. korun Majetek českých investorů v zahraničních fondech nabízených v České republice k 30. 6. 2013 (nezahrnuje fondy kvalifikovaných investorů) 65,0 mld. korun Majetek spravovaný ve fondech kvalifikovaných investorů k 30. 6. 2013 Zdroj: Asociace pro kapitálový trh
O autorovi| Petra Pelantova • pelantova@mf.cz
