Investoři, zadejte se

3. 4. 2006

Pro místní podnikatele je stavba rizikovou investicí.

CHÁTRAJÍCÍ POKLADY - TANČÍRNA V RAČÍM ÚDOLÍ V minulých týdnech se na Jesenicku rozpoutala vášnivá diskuse ohledně neutěšeného stavu bývalé tančírny v Račím údolí. Zazněly návrhy na přestěhování cenné budovy, místní obyvatelé však byli proti. Kdo chátrající stavbu nakonec opraví, je zatím ve hvězdách. Jen několik kilometrů jižně od Javorníka v malebné krajině Račího údolí se nachází objekt bývalé secesní tančírny. Patřila kdysi k vyhlášeným výletním místům obyvatel z blízkého i dalekého okolí. Konaly se tu zábavy, nedělní čaje s hudbou i plesy a panoval zde čilý turistický ruch. Okolí zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými dřevinami a stylovým venkovním posezením. Vše dohromady tvořilo téměř pohádkovou atmosféru. Dnešní stav ale takto optimistický rozhodně není. Hosté zmizeli, hudba tu nehraje, stavba se rozpadá a okolí zarůstá. Už jen pamětníci vědí, že v přízemí budovy byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravna jídel. K více něž dvacet metrů dlouhému lokálu a tanečnímu sálu vedly schody, které jsou dnes poničené a také barevné okenní vitráže již stavbu nezdobí tak, jako kdysi. Celý objekt byl vybudován ze dřeva a je tedy malý zázrak, že vydržel do dnešních dnů. Další roky ale již vydržet nemusí a bez včasné pomoci se zřejmě brzy zřítí. ROZTANČENÉ ÚDOLÍ

Secesní tančírnu nechal postavit kardinál Georg Kopp v roce 1906 na místě bývalé parní pily, která patřila vratislavskému biskupství. Podle křestního jména kardinála, který proslul mimo jiné založením vidnavského kněžského semináře, dostala tančírna i jméno - Georgshalle. Koncesi na její provozování získalo biskupství 17. prosince 1906 a zřídilo zde vedle tanečního sálu také restauraci a pension.

Tou dobou fungovalo v Račím údolí hned několik restauračních zařízení. Bývalá pekárna s prádelnou se změnila na malý lokál s názvem Jägerstube, kousek dál byl takzvaný Waldhaus, který provozoval místní podnikatel Franz Winkler. Známý byl i výletní penzion „Haus Isolde“, kde se občas pořádaly i taneční zábavy. Takto čilý společenský ruch svědčí o tom, že údolí bylo na počátku 20. století vskutku oblíbeným výletním místem. Zřízení nové tančírny nebylo proto ničím neobvyklým.

Podnik hned od počátku prosperoval a podle pamětí býval často naplněn k prasknutí. Pořádaly se zde tancovačky, čaje o páté a kdo chtěl, mohl příjemně strávit čas i v přilehlém parčíku, který vznikl společně s tančírnou. Návštěvníkům nevadila pěší procházka z nedalekého Javorníku a místo se stalo jejich častým cílem. Tak tomu bylo až do druhé světové války, kdy začal turistický ruch v pohraničí rychle slábnout.

LOUČNÁ SE LOUČÍ

Po válce se ještě na čas podařilo slávu tančírny oprášit. Budova patřila až do roku 1954 církvi a nadále fungovala. Poté však objekt převzal stát a o provoz přestal mít zájem. Secesní skvost začal rychle chátrat a na jeho devastaci se velkou měrou podíleli také další vlastníci - Československé státní lesy, JZD a od osmdesátých let minulého století Československé dráhy. Rok 1989 proto zastihl bývalou chloubu zdejšího kraje již ve značně zuboženém stavu.

Snahy na záchranu se začaly objevovat teprve před nedávnem. Jako první se ozvala ostravská radnice, která měla zájem přenést dřevenou budovu do okolí nově zrekonstruovaného Slezskoostravského hradu. Rozpočet města jim ale podobnou akci nedovolil. Iniciativy se proto chopila obec Loučná nad Desnou, jejíž starosta Pavel Martínek přišel počátkem února letošního roku s nápadem přesunout tančírnu pro změnu do Loučné. Argumentoval tím, že chce historický objekt znovu oživit, narazil ale na razantní odpor obyvatel Javorníku, zejména místních aktivistů z Hnutí Brontosaurus.

Stěhování definitivně padlo v polovině března, problém zchátralé tančírny se tím však nijak nevyřešil. Pro místní podnikatele představuje stavba příliš rizikovou investici s nejistým ziskem. Šanci mají proto spíš organizace, čerpající prostředky z grantů. Zda se ale v dohledné době najde konkrétní řešení, je prozatím otázka.

POPIS OBJEKTU