Po roce od založení firmy Jablotron Projects její jednatel Alan Fabik prohlašuje, že jsou připraveni dát o sobě vědět. Hledají začínající firmy i talenty, do kterých by mohli investovat. Jde jim o projekty s výsledky.
Jablotron patří mezi velmi činné firmy a má rozjednaných spoustu nápadů včetně vlastní školy. Jak jste si s spolumajitelem Daliborem Dědkem určili, o co se má Jablotron Projects zajímat?
Řekli jsme si o určitých směrech, na které se soustředíme. Od začátku jsme věděli, že nás baví objevovat nové talenty na univerzitách. Jeden ze směrů, kterým jsme se vydali, jsou proto vývojové laboratoře. Naším úkolem je najít zajímavé týmy, nejlépe tak tří- až čtyřčlenné, které působí blízko univerzity nebo přímo na univerzitě. Mají nějaký výrobek, ten je pro nás lepší než služba nebo aplikace. A kolem těchto lidí postavit vývojovou laboratoř. Tento koncept jsme vyzkoušeli v Plzni a podařilo se nám to. Podporujeme takové skupiny vybavením. Na začátku je pro ně těžké najít peníze na základní vybavení kanceláře a vlastní laboratoře. Zároveň dáme těmto skupinám smysluplnou práci, kterou dostanou zaplacenou. Jde o rešerše a další věci spojené se základním vývojem a výzkumem. Přesto jim necháváme volnost rozvíjet produkt, s kterým přišli oni sami. Podobné vývojové laboratoře chceme vytvořit kromě Plzně i při univerzitách v Brně, Ostravě a logicky i v Liberci.
Lovíte kromě zajímavých studentů i mezi firmami?
Zabýváme se dodávkou zabezpečovacích systémů i systémů pro regulaci topení. Jsme v domácnosti. A proto hledáme vhodné firmy s produkty pro domácnost, které jsou spíše menšího charakteru a které akvírujeme. Teď se nám podařilo získat dvě firmy. Jedna se zabývá přístupovými systémy. Díky ní dokážeme držet krok v této oblasti. Druhá firma se zabývá rekuperačními jednotkami a systémy řízeného větrání. Ono to s naším byznysem zdánlivě moc nesouvisí, ale my tam už synergie vidíme.
Nově vytvořená firma, kterou vedete, má v náplni práce hledat nové příležitosti?
Jablotron Projects vyhledává příležitosti, hodnotí je a předkládá je dvěma spolumajitelům a pak se v úzkém kruhu bavíme o tom, jestli do projektu dáme finance a jestli ho posuneme dál.
Když jste nakoupili firmu zabývající se rekuperací, znamená to, že máte nějakou dlouhodobou strategii, kterou se snažíte akvizicemi naplňovat?
Dalo by se to tak nazvat. Není to tak, že bychom měli detailní plán. Víme, že nás zajímají věci týkající se zabezpečení nebo zvýšení komfortu. Logicky je tedy rekuperace něčím, co považujeme s příchodem pasivních domů za hodně důležité. Stejně tak vnímáme kvalitu prostoru, ve kterém žijeme, jako velmi důležitou. Některé věci nepřispívají ke zdraví dětí a dalších členů rodiny. Do technologií, které to odhalují a kontrolují, se proto snažíme také investovat.
V březnu v měsíčníku Forbes Dalibor Dědek oznamoval založení vaší firmy s tím, že výsledky očekával do roka. Sám si ale nebyl jistý tím, jestli to je dostatečný čas. Ten rok od založení se už blíží. Máte hmatatelné výsledky, které jdou jenom za vámi?
Vstoupili jsme do několika firem. Máme v nich podíly. Zvládli jsme to smluvně. Jde přitom o hodně emocionální situace. To, že jednotlivé projekty, které jsou nově součástí „jablotronní rodiny“, zatím nedodaly produkt, který jsme si vysnili, je jasné. Bude to ještě nějakou dobu trvat. Jablotron Projects splnil to, že umí do naší struktury dostat novou firmu.
Alan Fabik (42) |
---|
Vystudoval Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu v Ostravě, Fakultu metarulgie a materiálového inženýrství. Před Jablotronem působil jako obchodní ředitel ve společnosti NAM system, která vyvíjí a dodává technologie pultů centrální ochrany a systémy monitoringu vozidel. V rámci Jablotronu před nástupem do Jablotron Projects působil jako ředitel firmy Jablonet a obchodní ředitel Jablotron Alarms. |
A to vše jste zvládl v týmu, který Dalibor Dědek popsal jako „čtyři lidi na plný úvazek“?
Dnes je nás osm. Máme jasně rozdělené role. Kromě pár lidí, kteří se zabývají samotným řízením projektů, máme pokryty oblasti technologií, legislativy a ekonomiky.
Jak jste si ten tým vybíral? Kdo byl pro vás klíčový?
Věděl jsem, že to musejí být seniorní lidé. Co se týče technologie, tak jsou to lidé ze skupiny. Vývoj, výrobu a technologií se nedá naučit v krátké době, proto jsme brali lidi od nás. A museli se z nějakého důvodu k nám hodit. Někdy to byla náhoda, ale jeden z mých kolegů se přihlásil sám, protože ho oslovil životní příběh Jablotronu a pana Dědka a chtěl se stát jeho součástí.
Sám jste v Jablotronu zastával post obchodního ředitele. Proč jste se rozhodl vést tuto firmu zaměřenou na hledání nových příležitostí?
Kdysi jsem do Jablotronu přišel z Ostravska skrze začínající firmu. Vyvíjeli jsme software. Následně jsem dostal nabídku dělat obchodního ředitele. Tam jsem působil nějakou dobu a naučil se spoustu věcí a potom se vrátil zpátky do své firmy. Chtěla totiž zainvestovat do nového softwaru a hledali jsme člověka, který to udělá. Nakonec jsme se dohodli, že to budu já. A po nějaké době přišla nabídka do Jablotronu Projects. Ve chvíli, kdy se v hlavách majitelů urodil nápad mít takovýto tým, tak jim připadalo, že jsem vhodný člověk z pohledu obchodu, řízení i marketingu.
Sám jste svoji pozici na sociální síti LinkedIn pojmenoval jako kosmolog. Proč jste volil tenhle pojem?
Pro mladé začínající startupy je třeba zdůraznit, že nejsme ustrnulou korporací, která je spolkne. Anglické „cosmologist“ je dáno tím, že v tomto vesmíru kolem nás je toho celkem dost, a pokud někdo chce být hvězdou, tak já ho chci objevit a chci mu pomoci. Chtěl jsem tím ukázat, že uvnitř velké skupiny existují lidé, kteří se dívají na věci jiným způsobem a chtějí pomoci malým týmům s netradičními nápady.
Chápu správně, že vaším cílem je akvírovat? Nejste investoři ve smyslu, že byste do nějaké firmy majetkově vstoupili a časem svůj podíl prodali?
To je k zamyšlení. V rámci týmu máme dost zajímavý program. I my, samotní členové firmy Jablotron Projects, investujeme svoje peníze do projektů, a pokud uspějí, tak se můžeme stát jejich spoluvlastníky. Vždycky ale chceme mít někoho, kdo bude takzvaný tatínek, který bude ochoten za tento projekt v přeneseném významu i položit život. Projekty mají u nás vždy člověka, který za ně bere odpovědnost a vkládá do nich i svoje peníze.
Je tedy podmínkou, aby někdo z vašeho týmu projektu uvěřil a dal do něj své peníze?
Může se stát, že to projde i bez této podmínky. Potom se to ale otáčí a majitelé přidávají peníze, protože to osloví je. V zásadě ale musí být někdo uvnitř našeho týmu, kdo v projekt věří a bude garantem toho, že se neuteče od původních plánů a dodrží se. Jde v podstatě o takovou hmotnou spoluodpovědnost za splnění plánů. Na druhé straně je to obrovská příležitost, protože výsledkem může být daleko větší finanční obnos než počáteční investice. Takto jsme sami vtaženi a je asi snem každého zaměstnance, aby byl v podobné pozici.
Ten garant funguje i jako spojka mezi Jablotronem a firmou, do které se investuje?
Ručí za komunikaci, ručí i za reporting. Tento člověk razí projektu cestu, protože v tom má vlastní peníze a motivaci, že se může znásobit.
Ve výsledku jste tedy skupinou investorů – byznys andělů?
Ne tak docela, na rozdíl od takzvaných andělů, kteří často investují peníze, které si mohou dovolit obětovat do značně rizikových projektů, my máme tu motivaci zásadnější, proto je naše osobní role – garanta – mnohem aktivnější a pro Jablotron díky tomu nástrojem, jak řídit a snižovat riziko. Obecně totiž věříme, že téměř jakýkoli projekt, pokud za ním stojí zapálení a motivovaní lídři, může být úspěšný. Striktní investiční plán nebo oborovou strategii proto nemáme.
Když vás ale ještě srovnám s investory či fondem, tak tam je jasný obnos, který mohou proinvestovat. Jak jste na tom s rozpočtem vy?
My jsme si na začátku řekli, že žádný projekt pro nás nebude velký ani malý. I menší projekt může přinést zajímavého člověka a na velký projekt bychom si mohli půjčit, kdyby to bylo tak skvělé. Nevyčlenili jsme žádné konkrétní peníze. Jdeme případ od případu a posuzujeme. Rámcově ale máme naše současné projekty v několika desítkách milionů korun. Nejsou ani milionové, ani stomilionové. Nejsme fond, jsme firma, která se snaží přilákat k sobě zajímavé lidi a zajímavé projekty. Proto jsme pružní a dokážeme se přizpůsobit projektu i podmínkám. Většinou chceme vždycky ve firmě majoritu, ale můžeme jít i níže, pokud je to zajímavé a vyvážené. Jdeme si za svým. Hledáme zajímavé myšlenky a ptáme se, jestli jim dokážeme pomoci se prosadit. Potom se ptám, jestli na to máme a kde na to vezmeme. Zatím jsme měli vlastní zdroje a nemuseli jsme si půjčovat.
Jednou z věcí, kterou jste podpořili, byl bezpečnostní router Turris, který vyvíjí CZ.NIC. Nechal jste se slyšet, že vstupujete na trh s internetem věcí, kde už jsou velcí globální hráči. Nakolik je tedy trh už přeplněný investory?
Kromě těch dvou cest, hledání zajímavých vysokoškoláků a zajímavých firem, se zabýváme i spoluprací se zajímavými partnery. Třeba jako je CZ.NIC. Neuvažovali jsme stylem, že ten router chceme. Máme roli poradce. Radíme jim s konstrukcí i s designem a je možné, že ho zařadíme do své nabídky. Ale spolupracujeme s nimi, protože jsou to zajímaví lidé, kteří už něco dokázali. Dostáváme se k technologiím, které nás zajímají. Jde o přenosové technologie, které potřebujeme k našim zabezpečovacím systémům. A co se velkých hráčů týče, tak nemáme přílišný respekt. Každá velká firma má zdlouhavější procesy. My jsme velmi rychlí. Za nás je ale celá oblast internetu věcí příliš nafouknutá. Máme připojených několik desítek tisíc objektů a víme, nakolik jsou lidé schopni ovládat vzdáleně své objekty. Sledujeme, jestli to chtějí, nebo nechtějí. Ačkoli je to mediálně zajímavé, tak ve skutečnosti se toho moc neděje. Většina lidí, kteří propagují internet věcí, ho sami nepoužívají, nemají chytré domácnosti.
Jakou optikou nápady a projekty zkoumáte? Jestli se hodí Jablotronu?
Když k nám přijde projekt, tak se hodně řídíme selským rozumem. Jestli se nám hodí a jestli má co nabídnout. Zaměřujeme se hlavně na projekty kolem hardwaru. Pokud k nám chodí služby, aplikace a podobně, tak je neodmítáme, ale pravděpodobnost, že nakonec s námi uspějí, je velmi nízká. I když víme, že právě v softwaru se prosazuje nejvíce českých startupů, protože ta rychlost, jak se může dostat do zahraničí a zvýšit svoji valuaci, je obrovská. U hardwaru je to pomalejší proces, ale tam právě jsme silní, tam máme know-how a tým, který může pomoci s realizací. Proto jsme atraktivní a proto za námi chodí lidé s nápady na nové výrobky. Velmi těžce pomůžeme s šířením aplikace pro chytré telefony. Většinou se zaměřujeme na nějakou oblast a jezdíme po zemích českých i nečeských a hledáme lidi s potenciálem nebo lidé přijdou sami a my posoudíme, jestli jsou přínosem.
Nejsou už startupy ve středoevropském regionu zmlsané přemírou investorů, kteří hledají nové nápady a směry?
Z našeho pohledu mají nereálné požadavky. Nejsme investiční fond, ale máme vlastní peníze, tak jsme hodně opatrní. Nechceme je jen tak dát nějakému polobláznu. A pak když přijde někdo ze startupu a nabízí velmi minoritní podíl za vysokou cenu, tak jenom kroutíme hlavami. Třeba skutečně uspějí. Ale to se nedá nic dělat. Nechceme kupovat deset procent něčího snu. Musí to být projekt s výsledky, kde chybí něco, co my můžeme nabídnout. To nejsou rychlé nerozmyšlené investice, ale kombinace normálního přístupu, komunikace i značné důvěry společně s nemalou podporou technologickou, obchodní, vývojovou a samozřejmě i finanční. Ti „vyspělejší“ partneři tomuto rozumějí a právě u těch se nám daří přebíjet i nabídky známých finančních investorů.
O softwaru se hodně mluví. Jak si na tom v jeho stínu stojí začínající firmy zaměřené na výrobek?
Určitě se zde začíná něco dít. Těchto takzvaných bastlířů není málo. Je pravda, že jsou ovlivněni tím, že někdo napsal aplikaci pro chytrý telefon a zbohatl. To je vede k tomu, že také chtějí velmi rychle výsledek. Na druhé straně my víme, že ten proces je složitější a že se musí testovat. Trendem jsou crowdfundingové kampaně. Sledujeme, že na ně týmy dávají své produkty hrozně brzy. Nevědí ještě, jak projdou certifikací, testy a validacemi. Mají jen prototyp, který jakž takž funguje, a už točí video, kde se snaží zlákat lidi na nereálné funkce. Snažíme se to brzdit. Jeden startup nám kvůli tomu nedopadl. Investovali jsme do něj čas, rok práce i peníze, a nakonec jsme se nedohodli, protože chtěli jít příliš brzy do kampaně s produktem, který podle nás ještě nebyl hotový. Je to jeden z těch českých startupů, který má ambice být globální, ale my jsme nechtěli riskovat své jméno. Uvidíme, jak dopadnou.
Takovéto delikátní situace už probíráte s spolumajitelem?
S nimi probíráme téměř úplně všechno. Není to tak, že by za vším chtěli stát, ale zajímá je to. Nevyčlenili peníze, abychom je utratili, nebo rozmnožili, chtěli se také seznámit s lidmi a dostávat nápady, inspirovat se. Máme pravidelné měsíční mítinky a týdenní reporty. Jsou toho součástí.
České startupy jsou tedy z vašeho pohledu velmi zbrklé?
Nemůžu mluvit za celý trh, ale ty, které jsme potkali, bych takto charakterizoval. Jak jsem zmiňoval, že máme asi čtyři projekty hotové, tak jsme jich asi padesát zamítli.
A jaký je poměr mezi firmami, které jste oslovili, a těmi, které oslovily vás?
Tím, že jsme Jablotron, tak za námi chodí hodně firem, stejně tak jsme měli spoustu tipů ve firmě. Možná jsme oslovili do deseti společností, zbytek nás. Zatím ale nejsme ani v situaci, že se veřejně ví, že Jablotron investuje. Nyní už však mohu říct, že náš tým je připraven příchozí projekty kvalifikovaně posoudit a předkladatelům dokáže dát v rozumné době vědět, zda se jich Jablotron chce zúčastnit.