Irskou cestou

Zdanění fondů od nového roku poklesne

Přesunout své fondy postupně do zahraničí, to byl do konce října trend, ke kterému se postupně přidával jeden velký fondový správce za druhým. Ono platit ze zisku daň patnáct procentn (ČR), nebo nic (Lucembursko, Irsko, Rakousko a další státy), je přeci jenom rozdíl. Odliv peněz zjednodušoval fakt, že téměř všechny české investiční společnosti jsou součástí nadnárodních finančních skupin, které nabízejí na území Česka rovněž své zahraniční fondy s nulovým zdaněním. „Českým fondům hrozí, že se stanou dinosaury, kteří nebudou ve srovnání se zahraniční konkurencí schopni obstát, postupně se stanou zcela nevýznamné nebo úplně zaniknou,“ stěžoval si ještě před pár týdny šéf Unie investičních společností a zároveň Investiční společnosti České spořitelny Petr Zapletal. I jím řízená společnost si tak postupně pod hlavičkou Erste Sparinvest registrovala nové fondy v sousedním Rakousku.

Bez odporu.

Po létech nářku se ale fondy dočkaly. V předposledním říjnovém dnu Poslanecká sněmovna schválila návrh poslance Vladimíra Doležala (ODS), na jehož základě se od roku 2004 sníží zdanění fondů z dosavadních patnácti na pět procent. Doležal využil otevření zákona o dani z příjmu v souvislosti se změnami pojišťovacích zákonů a snížení zdanění fondů přilepil k zákonu o povinném ručení. Proti jím navržené úpravě nebyl nikdo, sněmovna ji napříč politickými stranami podpořila. „Navrhl jsem tři varianty snížení daně, na tři, pět a deset procent. Sněmovna se nakonec přiklonila ke středové variantě,“ uvedl pro týdeník EURO Doležal. V současné době stát získává na této dani přibližně 250 milionů korun ročně. Její snížení o deset procentních bodů omezí příjem státu zhruba o 170 milionů korun. „Myslím, že v konečném důsledku bude úprava pro stát daňově pozitivní, vždyť fondy platí za služby třetích stran, jako jsou poplatky depozitáři, Středisku cenných papírů, distributorům či auditorům, ročně 1,5 miliardy korun. Tyto třetí strany také platí státu daně, dle hrubých odhadů při současné sazbě 31 procent téměř půl miliardy korun,“ dodal Doležal. Poslanecká sněmovna nakonec slyšela na argument, že v případě růstu majetku ve fondech bude daňová povinnost investičních společností a třetích subjektů převyšovat daňovou povinnost fondů. Unie investičních společností odhaduje, že do fondů připlyne během následujících pěti let až 350 miliard korun.

Nula až tu nebudeme.

Ministerstvo financí původně nechtělo o snižování daní ani slyšet. Tým Bohuslava Sobotky sice uvažoval o tom, že daně pro subjekty kolektivního investování na konci svého volebního období v roce 2006 zcela zruší, nakonec ale proti návrhu opozičního poslance nic nenamítal. I na ministerstvu financí tak uvěřili, že správci fondů to myslí s odchodem do ciziny vážně a v roce 2006 už by nebylo komu ulevovat. Peníze českých občanů investované do fondů registrovaných v zahraničí by bylo prakticky nemožné přilákat zpět. Na cíli v budoucnu zdanění zcela zrušit, se všechny zainteresované subjekty – politická opozice, koalice a správci fondů, vzácně shodují. Tuzemské finanční skupiny ale určitě ani po snížení daně se zakládáním fondů v zahraničí nepřestanou. Například ČSOB Asset Management, která vznikla sloučením OB Investu, První investiční a distribuce zahraničních fondů skupiny KBC, zakládá většinu nových fondů v Belgii a v Irsku. „Snížení zdanění je krok správným směrem a nutnou podmínkou pro fungování investičních společností v České republice. Ani tento krok ale nestačí, v zahraničí lze fondy často založit rychleji a levněji, na méně často přijdou i ceny depozitářských služeb. To jsou argumenty, které musí každá globální finanční skupina zvažovat,“ uvedl pro týdeník EURO ředitel ČSOB Asset Management Josef Beneš. Kolik by měl zaplatit největší fond? Daň, kterou musí zaplatit fondy zaregistrované v Česku, snižuje čistý výnos investorů. V Lucembursku či Irsku neplatí fondy žádné daně, v Belgii a v dalších zemích Evropské unie jen minimální (v Belgii fondy peněžního trhu 0,01 procenta a fondy akciové 0,06 procenta z objemu spravovaného majetku). V České republice musí správce fondu zaplatit patnáctiprocentní daň ze zisku, tedy de facto z růstu majetku připadajícího na jeden podílový list. Například největší tuzemský fond - Sporoinvest Investiční společnosti České spořitelny – odvede, pokud nebude daňově výrazněji optimalizovat, při dvou a půl procentním ročním zhodnocení svěřeného majetku a objemu majetku pod správou ve výši 28 miliard korun, ročně do státní kasy zhruba 105 milionů korun. Kdyby byl ale registrován v Belgii, podobně jako fond peněžního trhu ČSOB, zaplatil by jeho správce ročně na daních jen necelé tři miliony korun, v Irsku či Lucembursku vůbec nic.