Žádnému menšímu městu u nás nemůže chybět pseudoitalská restaurace na náměstí nebo pár kroků od něj. Nechybí ani Mělníku. Ten má ale navíc to, co jinde už postrádají. Opravdovou italskou restauraci, ve které ctí suroviny i původní receptury. Akorát není na náměstí ani v centru. Je vlastně na dost ošklivém místě, ale přesto se tam vyplatí najít cestu.
Když mi kamarádka vyprávěla, že v Mělníce, respektive na Mělníku, jak se tam správně říká, si nějaký Ital otevřel restauraci, která se jmenuje Ristorante Santo, myslela jsem, že zešílel. „Svatá restaurace“ moc smysl nedává. Pak mi to ale došlo. Bylo to křestní jméno majitele, a navíc jsem to jméno dobře znala. Santo Pagana totiž není milovníkům italské kuchyně neznámý. Jeho maminka provozuje už roky Ristorante Pagana v pražské Vladislavově ulici a Santo tam několik let pracoval.
Ital, co zná ten zázrak
Teď má podnik vlastní, kterým navazuje na rodinnou tradici. Liší se interiérem, který není příliš uhlazený, jemně řečeno. Restaurace je součástí hotelu nedaleko výpadovky, před večeří nebo po ní si tu můžete zahrát i bowling. Ale nenechte se odradit vzhledem, jakmile ochutnáte první sousto, budete vědět, že jste tu správně. Navíc se před podnikem dá dobře zaparkovat.
Ristorante Santo |
---|
Okružní 2545, Mělník |
t: 315 626 000 |
e: santo@pagana.cz |
www.ristorantesanto.cz |
otevřeno: Út–So: 11.00–15.00, 18.00–22.00 |
Nabídka je relativně stručná a najdete v ní klasická jídla jako vitello tonnato, mozzarella di bufala con pomodori nebo spaghetti carbonara a tiramisu. Doplňují je všelijaké variace na italské téma, takže bruschettu tu nedostanete s rajčaty, ale s lososem a limetkovým krémem. Pappardelle, které se často podávají s masovým ragú, se u Santa servírují s kachním masem, demi-glace, glazovanou cibulkou a nezbytným parmezánem. Chybět nemůžou ani špagety flambované v kole parmezánu podávané s jednoduchou rajčatovou omáčkou připravovanou podle receptu Santovy babičky, které můžete znát právě z Ristorante Pagana.
Dobře a jednoduše
Projedli jsme se velkou částí jídelního lístku a kromě delšího čekání na jídlo marně hledám vážnější výhrady. Vitello tonnato (195 korun), tedy telecí pečeně s tuňákovou omáčkou a kapary, bylo dokonale růžové, doplněné o štědrou porci chuťově vyladěné omáčky s příjemnou texturou. Antipasto misto (185 korun) představované několika druhy sýra, uzenin, marinovaných hub, květáku, oliv a zeleným salátem bohatě stačí pro dvě osoby, zvlášť když si k němu objednáte teplé rozpečené pečivo. Dobře si tu umí poradit i s polévkami, ať už je to kuřecí velouté, nebo rajčatová zuppa di pomodoro.
Z hlavních chodů vřele doporučuji papardelle con anatra (265 korun), tedy široké nudle se silnou masovou omáčkou, sladkou cibulkou a velkými kousky kachního masa a hoblinami parmezánu. Díky nim zjistíte, že dobrá pasta nemusí být jen o rajčatech. V nabídce je i žluté šafránové rizoto doplněné o několik krevet (265 korun). Chuť šafránu je v krémovém rizotu opravdu výrazná, takže vás zaskočí, pokud na ni nejste zvyklí. Skvělé bylo dlouze tažené hovězí neboli brasato (245 korun) s výraznou omáčkou z rajčat a červeného vína podávané s bramborovou kaší a restovanou kořenovou zeleninou nakrájenou na tak drobné kostičky, až z nich přecházel zrak.
Závěrečné tiramisu (95 korun) bylo jako z učebnice italské kuchyně. Perfektní konzistence i poměr krému a cukrářských piškotů máčených v kávě. Navíc jen trocha křupavých mandlových plátků na ozdobu.
Čtěte o putování po gastronomii jihomoravské metropole:
Brno, Brno, restaurací plno
Po všech těch nedávných cestách po republice ve snaze objevit dobré restaurace mimo velká města, kde jídlo nestojí kolem 500 korun a nevypadá, jako z devadesátých let, mě Ital na Mělníku opravdu potěšil. Domáckou italskou kuchyni za přiměřené ceny budete za hranicemi Prahy či Brna hledat opravdu těžko.
Přečtěte si další recenze: